Příliš pozdní hrdina

O co je blbější začátek, o to lépe finišujem. Těžko si v postavách vybrat favofita, pokud tedy nejste míšenec anarchisty, nihilisty a pacifisty, aby vám Robert Aldrich podstrčil nosatého Ronalda Frasera (jeho roli jsem mu nezáviděl). Jestli to obranné pole před táborem mělo nějaký hlubší význam než ukázat, že všichni se bojí o svůj nos a tak ani krok navíc pro kamaráda neobětují, nepovedlo se ho doručit divákovi. Ztotožňuji se s komentářem kolegy DaViD´82, dabing ač plný výborných dabérů, je opravdu hrozný. Velmi slabých čtyři, spíš tři a jeden výstřel. (09.07.2016)

Spolu komentátori sú sklamaní z nelogickostí v deji a zlého dabingu. Zrejme som jednoduchšie vybavený. Pretože mne nevadilo ani jedno ani druhé. Dabing som si užil. Vojnu považujem za nelogickú vždy. Vrátane jej príčin. Tak akú logiku hľadať v priebehu bojových operácií? Vždy je to vec náhody. Aj prežitie. Naopak, užil som si vskutku skvostné charaktery vojakov. Američan je bufeťák s nechuťou k boju a priamej akcii. Má moje sympatie! Prišiel užiť tichomorského slnka, cigariet a pohody k piesočným plážam. Ešte lepšie! Len vďaka znalosti japončiny. Nebola by k zahodeniu. Namiesto toho je svojim nadriadeným a zároveň kamarátom, vďaka znalosti japončiny, povolaný k náročnej bojovej úlohe. Pôjde pri nej o kejhák. Nadriadený, v podaní Henryho Fondu, sa šmahom ruky mení z podlizovačného kamoša na odpudivo nadradenú a kokotsky prísnu vojenskú gumu. Angličania, ku ktorým je bufeťácky Amík priradený, na tom nie sú s vojenskou cťou a morálkou lepšie. Veliteľom jednotky je nafúkaný obmedzenec. Príliš žerie vojnu. Takýto sú úplne najhorší, viem z vlastnej vojenskej skúsenosti. Vďaka nemu sa v úvode misie takmer tretina jednotky postrieľa navzájom (pri útoku ich veliteľ nevhodne rozostaví oproti sebe). Iný zmrd z jednotky neváha useknúť nepriateľovi ruku, aby získal jeho zlatý prsteň. Neskôr sa v rámci jednotky vraždí. Odopierajú sa príkazy a tak. Z druhej strany spoznáme japonského dôstojníka - sadistu. Vyžíva sa v psychickom i fyzickom mučení protivníkov. Niet si veľmi medzi kým vybrať. Jediným sympaťákom ostáva vojak v podaní Michaela Caina, ktorý nemá zlé nápady ako so všetkým vydrbať a nezničiť si život. No i on sa v závere, žiaľ, zmení na patetického úbožiaka. Hláška filmu: "Pobežíme cik-cak. Ja pobežím cik a Ty cak." (11.01.2021)

Tenhle film mi dlouho unikal. Uvědomil jsem si, že přes velké množství válečných filmů vznikajících v sedmdesátých létech se jich jen velmi málo odehrává v Tichomoří. Pokud se nejedná o ryze válečné velkosnímky, jsou to většinou příběhy o různých menších jednotkách nejčastěji Commandos nebo Rangers, které někam musí proniknout, něco zničit či sebrat a zase se s tím vrátit... Hodně takových filmů bylo natáčeno v Severní Africe. Proto film točený na Filipínách (ve snímku se děj odehrává na Nových Hebridách) byl pro mne - milovníka válčiště v Pacifiku příjemnou změnou. Po úděsné Murpyho válce jsem se těšil, že si spravím chuť. Caine a Robertson - navíc s mým ultra oblíbencem Henrym Fondou toho měli být zárukou. Začátel začal skvěle a já si mlaskal. Dále i přes pár nelogičností mne film cestou džunglí k japonské základně s radiostanicí ještě bavil...slušné bylo i to, že jednotka hned od prvopočátku měla uvěřitelné ztráty a navíc zrovna netrpěla soudržností mužstva. To navíc na nepřátelském území celou cestu kecalo, nebo se přímo hádalo, takže japonské hlídky musely být asi nahluchlé... Základna sama mne šokovala tím, jak Japíci svítili vším co mělo žárovku nebo knot. Od akce na radiostanici to šlo s filmem tvrdě z kopce. Ať už to byl rozhlas po drátě, či japonské letiště o kterém Amíci nevěděli (a to raději úplně opominu neválečná letadla na letišti...). Co mně však naštvalo jak naostřený bambus bodnutý do pozadí byla protiakce našich hrdinů a závěrečný sprint... Dál nebudu spoilerovat, ale samotný závěr mně úplně dostal a člověk nesmí u něj ani krapítek myslet... Je to strašná škoda, mohl to být super film z džungle z druhé světové o malé jednotce se speciálním úkolem. Tohle však byla spíše dobrodružná věc odehrávající se za druhé světové, něco jako zmiňovaná Murphyho válka. Oproti ní to však bylo přeci jen lepší a tak také hodnotím o hvězdu výš. Tři cigára. * * * (25.10.2014)

Robert Aldrich se věnoval žánru válečného filmu systematicky a v době natočení tohoto snímku nashromáždil dostatek zkušeností, aby se vyvaroval nějakých zjevných kiksů a dokázal natočit slušný žánrový snímek se zajímavými nejednoznačnými postavami a několika zajímavými zvraty, plný napětí a sugestivní válečné atmosféry. Na druhé straně scénář obsahuje několik logických nedodělků (už samotný důvod příchodu amerického kapitána k britské jednotce je scénáristicky nedostatečně ošetřen) a především Aldrich konce svých filmů zatěžuje neúnosnou dávkou patosu, které snižují předchozí dojem. Závěrečná heroická scéna, kde se celá jednotka shromáždí na bitevním poli (!) nad tělem padlého hrdiny mě dokázala odpudit tak, že jsem málem snížil hvězdičkové hodnocení. Nejsympatičtější a nejuvěřitelnější postavou pro mě není americký důstojník, jehož proměna z arogantního floutka v obětavého a rozhodného vojáka mi přišla násilná, ale poddůstojník hraný Michaelem Cainem. Ten dokázal do své postavy vtělit nejen svůj typický šarm, ale dokázal jí propůjčit maximální věrohodnost a hloubku. Celkový dojem: 70 %. (19.05.2010)

Průměrný válečný film obsahující až příliš velké množství neakceptovatelných wtf momentů. Děj se odehrává v roce 1942 na největším ostrově Vnějších Hebrid, kam je kvůli své znalosti japonštiny převelen americký poručík Sam Lawson (Cliff Robertson). Angličani mají svou základnu úplně na jihu, Japonci ovládají sever. A tady už nastávají první problémy. Japonci ve filmu ovládají celý ostrov, přičemž Angličani drží pouze malou pevnůstku, ani to ne, jen několik budov hájených asi čtyřmi kulometnými hnízdy. Skupina asi 15 vojáků spolu s Lawsonem a lékařem Toshem (Michael Caine) se vypraví hluboko do nepřátelského území zničit nepřátelskou vysílačku. Jsou mezi nimi schematicky vykreslené figurky jako vojín-zbabělý nováček, obtloustlý zbabělý hajzl, nebo velitel, kterého ale vojáci nerespektují. Je jasné, že ne všichni se vrátí zpět. Hned v prvních minutách filmu je scéna, kdy se tým několika vojáků vrací zpět do tábora přes obří planinu, která se před základnou angličanů rozkládá, a z okolní džungle po nich střílí japonští vojáci. Hádejte, jak film končí... A to jsem ještě nezmínil, jak důmyslně mají Japonci v džungli nataženou audio aparaturu... Někdo tady Příliš pozdního hrdinu přirovnává k Četě, ale horší přirovnání bych nevymyslel. Tohle je prostě až příliš obyčejně natočený válečný film, bez jakéhokoliv výraznějšího momentu. O válce celkově nejde moc dobře točit filmy nějak originálně, aniž by člověk opakoval a napodoboval díla jiných režisérů. Pokud člověk zrovna nenatáčí Apokalypsu. (11.05.2010)