Daaaaaalí!

Zpočátku to vypadalo na komedii, postupně se film mění spíše v surrealistickou hříčku na pomezí snu a reality, kdy už není poznat, co je realita a co není. Spíše než komedie je to taková pocta Dalího surrealismu a jeho extravagantní osobnosti. Stále se opakující hudební motiv ke zvláštnosti filmu také přispívá. Kratší minutáž je asi maximum, kdy to ještě funguje, jinak by film už začal být nudný, protože děj v pravém slova smyslu vlastně nemá. Herci ztvárňující Dalího jsou výborní a působí přesvědčivě. (23.04.2024)

Jak uděláme film o Dalím? Surrealisticky! Hrát ho bude pět herců a nic nebude dávat smysl, protože divák nepochopí, kde je začátek a kde konec! Z počátku jsem se malinko nudil, ale jak snovost nabírala na obrátkám, naprosto mě to vtáhlo. Zejména opakující se gag s knězem je naprosto geniální. Víc takových filmů... a nebo ne, protože to by pak byla nuda, kdyby byly všechny stejné. Hodnocení: 80 % (16.04.2024)

Originální, nápadité, chytře zacyklené samo do sebe a na Dalího málo surreálné. Dupieux miluje absurdno, ale ta esenciální podstata surrealismu jako by mu proklouzávala mezi prsty. Většinou jen surreálně skládá příběh z klasicky pojatých segmentů. Sledujeme několik dějových linek, které se rozvíjejí, prolínají, kříží i vrací samy do sebe. A to i dost zábavnou repetitivní formou. Jako fandu surreálna všeho druhu mě nejvíc bavil asi ten příchod hotelovou chodbou na interview na začátku filmu. Vycvičen nejen z Buñuelových filmů (na kterých se Dalí samozřejmě nemohl nepodílet) jsem začal od prvních kroků tušit co se stane :). Všechnu moc imaginaci! Dupieux mě hodně baví, ale ještě mě ničím neoslovil tak, abych mu mohl dát plnou palbu. Zamiloval jsem si spoustu nápadů a detailů z jeho tvorby, které utkví v paměti, ale celku vždy něco chybí. (18.04.2024)

Bezvýhradně zde platí to, co jsem již napsal k deset let staré Réalité, tedy, že cokoli jste se kdy naučili o filmu, je vám zde naprosto zbytečné. Zároveň však, vzhledem k tomu, o kom tento film vypráví, se jedná o zatím nejkonvenčnější dílo, co jsem od Dupieuxe viděl. Míněno především tak, že jsem snad poprvé věděl, co s ním mám od začátku dělat. "A to byl celý ten můj podivný sen." "No to byl teda dost dlouhý sen."  (19.04.2024)

Moc jsem netušil, na co jdu. Pondělí, co dělat, když ne kino. No, i po shlédnutí úplně nevím, co to bylo. Já si tam našel komedii, lehce ve stylu Monty Python’s o umělci s velkým U a novinářce, která s ním chce udělat rozhovor. Nicméně, můj popis rozhodně nedokáže obsáhnout to, co jsem viděl. S časem a vlastně i prostorem si to moc hlavu nedělá a je to vskutku zajímavý zážitek. Zvláštní film, humorný, užil jsem si herecké výkony, ale do kina bych na to asi nikoho neposlal. 60% (20.05.2024)