Série(2) / Epizody(16)
Obsahy(1)
V osmidílném seriálu poodkryje herec Josef Polášek minulost a jedinečnou atmosféru starých hospod napříč Českem, ať už na vesnicích, horských hřebenech, či ve městech. Bude naslouchat povídáním pamětníků, štamgastů, místních usedlíků a historiků. S nadšením si vychutná vše, co k danému místu náleží v gastronomickém i kulturně-historickém kontextu. (Česká televize)
(více)Videa (1)
Recenze (20)
Česko je pro pivo jak stvořené a hospody k němu od nepaměti patří. Ty staré mají navíc v sobě spousta osobité atmosféry. Příběhy starých hospod tohle všechno zkombinovaly. Josef Polášek zavítá do několika krajů a svým milým projevem přiblížil historky a jiné zajímavosti. Tohle musí dostat pokračování. Nezmíněných hospod, které stojí za to je na několik řad aniž by utrpěla kvalita. Škoda kratší stopáže. Nejzajímavější hospody: Krčma Jonáš ze Svobodných Hamer. U Janíka na Horečkách. Hančova bouda na Benecku. U Silvera v Záboří. Hostinec U Bláhovky 2. řada: Pokračování v nastoleném trendu. Tohle by mohlo běžet stále. Z obou řad mám 12 navštívených hospod a žádná nezklamala. Nejzajímavější: U Zlatého tygra v Praze, U Mokrošů na Bystřičce, Čarták na Soláni, Tančírna v Račím údolí a Krčma Lanškroun. ()
Osmidílná série, která je určena přesně pro mě. Vnáší mi do obýváku atmosféru dobových hospod a nabízí tak celou řadu nápadů na výlet, který bude zakončen nějakým tím kvalitním ležákem, který je pro naši kotlinu tak typický. Pepa Polášek si navíc s těmi lidmi hrozně hezky povídá a nejednou jsem mu to pivo na stole v té dobré společnosti záviděl. ()
Téma je mi velmi blízké, neboť podobnou zálibu v popojíždění a navštěvování hospůdek provozujeme s kamarády koloběžkáři. Kořeny této mé zábavy dokonce patří do dětství, kdy jsme s tátou takto objížděli na dovolené okolní hospůdky v NDR. Tak proč tak nízké hodnocení, když je to pořad přímo pro mě? Působí to na mě značně odfláklým dojmem. Letmý záběr na hospodu, pár střihů po interiéru a nějaké povídání, které mě ale do atmosféry příliš nevtáhne. Srovnám-li to s dokumenty o stromech, kde jsem po Munzarově vyprávění měl touhu první venkovní lípu požádat o ruku, tak tady se neděje nic. Josef Polášek je sice celkem příjemným nevlezlým průvodcem, ale co z toho, když žádnou přidanou hodnotu také nepřináší? Je to nevyužitá šance, jejíž nedostatky nedokážu exaktně popsat, ale u takového pořadu bych speciálně já měl hořet nedočkavostí, až bude další díl. Jenže nic takového se neděje. ()
Jakožto milovník všeho, co je staré (chápej ve smyslu vintage), jsem si Příběhy starých hospod užil. Josef Polášek opět dokazuje, že se pro moderaci takovýchto dokumentů narodil, je přesně tak příjemný a zároveň vtipný, jak si tato role zasluhuje. Hospody máme napříč republikou opravdu krásné, tu více, tu méně (U Fleků nebo U Pinkasů by měly být zapsány na seznam UNESCO, a nejen ty). A pokud v hlavách pracovníků ČéTé nevznikají nápady na druhou řadu, snad se dočkáme typově podobného dokumentárního cyklu. Samozřejmě opět s Pepou Poláškem. ()
Pepa Polášek se pro tohle fakt narodil, v tomhle nádherném pořadu je opravdu ve svém živlu. Nesmírně zábavný a příjemný. Samotný pořad samozřejmě nabízí hromadu tipů na výlet, protože všechny hospůdky a podniky, které Pepa navštěvuje, jsou opravdu jednak krásné, jednak z nich opravdu dýchá úžasná atmosféra starých dob, jednak mají všechny do jedné nesmírně zajímavé příběhy a samozřejmostí je také zajímavé okolí. Tenhle typicky český pořad by klidně snesl i další sérii, je to fakt neuvěřitelně hezké, lidské a u srdce zahřívající. A vůbec nevadí, že pivo nepiju, tenhle pořad je úplně o něčem jiném. A také jednou z nejlepších sérií, které ČT v posledních letech natočila. Velké díky, nádhera! ()
Galerie (141)
Photo © Česká televize / Mikuláš Křepelka
Zajímavosti (9)
- Píseň, kterou lze v díle zaslechnout, je „Hajcman Blues“ od písničkáře Pepy Streichla. (sator)
- Slovo „špeluňka“, které v epizodě zazní, se identifikuje s latinským slovem „spelunca“. Tento název byl přejat národy gallskými pro místa vyvýšená s nějakým úkrytem — ať už to byly sruby pro strážce cesty, nebo že šlo o hospody. Slovo špeluňka se stalo časem označením hospody nevalné pověsti a úrovně. (sator)
- Melodie připomínající orchestrion v úvodu každého dílu je skladba s názvem „Hospoda“. Jedná se o část filmové hudby k filmu Růžové sny (1976). Nachází se na CD výběru filmové hudby skladatele Petra Hapky „V obrazech - hudby z filmů 1-3 / komplet“. (sator)
Reklama