Příběhy starých hospod

Hospody, to je náš kumšt. Bez jídla se žít nedá, to je svatá pravda,tak proč se nepodívat, jaká historie stojí za těmito podniky, potažmo co nám kde uklohní za specialitku. Já osobně taky rád objevuju nové, kvalitní podniky, které nabízejí něco navíc, takže jsem vskutku uvítal možnost nahlédnout do potenciálně pro mne nových podniků, které by stáli za návštěvu. Polášek se už etabloval jako takový retro průvodce, nejdříve parní vlaky, teď staré hospody, a tahle role mu docela sedí. Těch hospod, těch opravdu zajímavých, je u nás opravdu kupa, klidně uvítám i další řady tohoto cyklu. Klidně by stálo za to, aby byl větší počet dílů, a mohlo se více času věnovat jednotlivým podnikům. (02.03.2023)

Tato série se jevila pro mě, jakožto příznivce pohostinství, jako nezbytná nutnost zhlédnutí. V hospodě jsem strávil nejvíce času kromě domovu a školy a možná i spoustu dalších jako já. Přesně vím jakého piva mnou proteklo nejvíce a kde jsem ohřál nejvíc židlí. Želbohu tato nejmenovaná hospoda už ztratila punc jedinečnosti a to změnou všech těch hospodských tradic je dneska trochu něčím jiným. Byť z osazenstva pravidelných čaj o pátových seancí bych dnes našel při pátečním večeru ony štamgasty, tak už to není co bejvávalo. Jinak co týče významu hospody, tak jsem zde zažil nesčetněkrát zajímavé situace a témata o kterých na diskotéce, koncertě či festivalu prostě nezažijete. Takže v mém životě hraje výraznou roli toho co pozřít či vypít. Staré hospody či místa s geniem loci uznávám daleko víc než načančané reštyky v rukavičkách. Pepa Poláček mi tedy udělal nesmírnou radost, když se snaží oduševněle vystihnout myšlenku hospody jako multikulturního zařízeni, kde je čistě vaší volbou zda proti vám bude sedět čmoud, šachista, pěkná ženská nebo nějaký namachrovaný pyjdždus. Hospoda bude a patří u nás v české republice k neodmyslitelnému dědictví let minulých a je třeba je a sebe utužovat. (25.03.2023)

Druhá série je ještě odbytější, než ta první. U té první jsem se ošíval, že mi kouzlo a atmosféra těch hospod zůstávají spolehlivě utajeny, bo pan autor jede mustr hodně faktů a dat z historie, až to divák přestává vnímat - něco málo současnost - případně ke konci zábavná historka, proložíme to záběry z dronu a honem dál. Jestli se nepletu, tak na jednu hospodu je pět minut. Za tu dobu místo planého tlachání lze natočit okolí, jak se lidé scházejí, bez komentáře vidět, co v té hospodě dělají, historii bych naopak vzal jen letmo, fakt stěžejní body (jak je stará, proč je oblíbená, za 45 sekund není o čem povídat), přidal bych víc na historkách štamgastů. A také mi vadilo, že v první sérii jdou jen po těch plzničkovských hospodách, ale ty skutečně historické a zajímavé v oblasti vynechají, neb se tam čepuje třeba Pegas nebo Schrott. Druhá série se snaží navštívit ještě víc hospod, ale často se o hospodě nedozvíme nic. Třeba v prvním díle jsme seděli po většinu času u plovárny a dozvěděli jsme se, které slavné osobnosti sem jezdily a jaké měly číslo kabinky. Popravdě, u tohoto pořadu je mi to šumák, to si nechejte na Regiony. Souhlasím s komentářem topi80. (26.01.2024)

Téma je mi velmi blízké, neboť podobnou zálibu v popojíždění a navštěvování hospůdek provozujeme s kamarády koloběžkáři. Kořeny této mé zábavy dokonce patří do dětství, kdy jsme s tátou takto objížděli na dovolené okolní hospůdky v NDR. Tak proč tak nízké hodnocení, když je to pořad přímo pro mě? Působí to na mě značně odfláklým dojmem. Letmý záběr na hospodu, pár střihů po interiéru a nějaké povídání, které mě ale do atmosféry příliš nevtáhne. Srovnám-li to s dokumenty o stromech, kde jsem po Munzarově vyprávění měl touhu první venkovní lípu požádat o ruku, tak tady se neděje nic. Josef Polášek je sice celkem příjemným nevlezlým průvodcem, ale co z toho, když žádnou přidanou hodnotu také nepřináší? Je to nevyužitá šance, jejíž nedostatky nedokážu exaktně popsat, ale u takového pořadu bych speciálně já měl hořet nedočkavostí, až bude další díl. Jenže nic takového se neděje. (25.01.2024)

Pepa Polášek se pro tohle fakt narodil, v tomhle nádherném pořadu je opravdu ve svém živlu. Nesmírně zábavný a příjemný. Samotný pořad samozřejmě nabízí hromadu tipů na výlet, protože všechny hospůdky a podniky, které Pepa navštěvuje, jsou opravdu jednak krásné, jednak z nich opravdu dýchá úžasná atmosféra starých dob, jednak mají všechny do jedné nesmírně zajímavé příběhy a samozřejmostí je také zajímavé okolí. Tenhle typicky český pořad by klidně snesl i další sérii, je to fakt neuvěřitelně hezké, lidské a u srdce zahřívající. A vůbec nevadí, že pivo nepiju, tenhle pořad je úplně o něčem jiném. A také jednou z nejlepších sérií, které ČT v posledních letech natočila. Velké díky, nádhera! (09.04.2023)