Gymkata

"Gymkata" je spolu s "Hrou smrti" a "Black Belt Jones" dalším dokladem, že když Warner Bros. dali Bruce Leemu na natočení jeho první americké koprodukce k ruce Roberta Clouseho, nebrali asijskou hvězdu jako uznávanou osobnost, ale jen nějakého brakového tajrtlíka. Zetkový fušer Clouse se dnes jeví jako největší příživník na nehynoucí slávě Leeho, protože si známost rozhodně nevysloužil svými režijními kvalitami. Na druhou stranu si rozhodně zaslouží pozornost coby camp autor. "Gymkata" představuje fenomenální fantazii na téma studené války a programu hvězdných válek. Máme tu esenciální průnik naivitou, machismem, campem a úsměvně patetickým heroismem 80. let – jako by výsledek zvráceného křížení hrdě nacionálních akčňáren Chucka Norrise a klukovsky eskapistických fantazií MacGyvera. Ostatně sám hrdina, karatistický gymnasta, v sobě spojuje to nejlepší z choreograficky zpackaných bojových filmů, neboli Clouseho speciality, a MacGyvera (konkrétně tílko a mulet). Motivaci k jeho fyzickým eskapádám zavdává souboj národů o umístění vzdušné obrany či naopak raket dalekého doletu v typické středoevropské zemi Parmistán, které můžeme pro potřeby popisu spíš říkat Prehistoristán. Jugoslávské reálie zavdaly k portrétu střední Evropy jako regionu ustrnulého ve vývoji někdy okolo středověku. V Buranystánu se každoročně konají zcela nesmyslné hry bez hranic, během nichž zcela nesmyslně občas sudí někoho z účastníků zabijí a jejichž vítěz má právo požádat vládce země o cokoli. Toho chtějí využít světové mocnosti a vyžádat si ve Sto-let-za opicema-stánu strategické situování zbraní. Expert Clouse se postaral o to, aby už tak dementní premisa byla ztvárněná co možná nejpatlalštěji a s co možná největší nelogičností z hlediska času, prostoru i děje. Samozřejmě kdykoli je hrdina v nesnázích, objeví se v uličkách města či uprostřed lesů tu hrazda či koza (ta gymnastická, ne živá), aby s jejich užitím mohl zlikvidovat davy nepřátel. A nesmí chybět pár troufalých pokusů o herectví ze strany ústředního atleta či zcela absurdní milostná linie. Z celého snímku vyčnívá sekvence z města bláznů, která je svou vyšinutostí a funkční atmosférou jak vystřižená z něčeho od Moctezumy nebo Jodorovského, takže v akčním Cvičme v rytme vyznívá ještě bizarněji. Nejdivočejším faktem celého projektu nicméně zůstává, že se jedná o adaptaci jakéhosi románu. (02.12.2011)

GYMKATU možno nazvať excelenciou béčkového kinoproduktu 80. rokov. Tu proste nikto nerieši scenár, alebo akýsi vývoj postáv ( mladík - gymnasta sa proste bez akýchkoľvek okolkov pustí do špionážnej misie, či má alebo nemá na to, aj keď ide o jeho otca ). Hlavný hrdina sa stane akýmsi mladým Jamesom Bondom s olympijským nadaním a to okolo toho sú už len frakcie akčných scén prameniacich buď z jeho talentu, alebo proste len z toho, že mu to nenáročný divák zhltne aj z navijákom. (09.08.2018)

IT'S NOT OVER YET, SO PUT YOUR HARDWARE BACK IN YOUR PANTS! Lokace kdesi v Rumunsku byly sice slabší a kostýmy bohužel taky, ale jinak naprosto parádnická podívaná. Kdo by taky mohl být smutný u filmu, kde působí Tadashi Yamashita. Škoda jen, že neměl více prostoru. Hrdina Jonathan rozdává kopy po kterých praskají lebky, ale některé jeho kreace působily namyšleným dojmem. Snažil se předvádět, místo toho, aby protivníka jednoduše zneškodnil. To nevím, jestli by prošlo u mistra Yamashity. A princezna Rubali? Kvítek medový. Asi jsem se zamiloval. O té si nechám dnes v noci zdál. Dál už číst nemusíte, protože zbytek komentáře bude balada na nekonečnou krásu princezny Rubali. Ach, ty její ladné pohyby, úsměvy a gesta. Její půvab. Musím si někde sehnat její plakát a dát si ho na zeď, abych se mohl každé ráno probouzet a první co mé oči spatří bude ona. Možná si nechám vyrobit princeznu Rubalu v životní velikosti z kartonu, nebo si jí potisknu na povlečení a trička. Ó princezno Rubalo. Škoda jen, že bydlí v takové prdeli. (31.07.2019)

Ty nejbizarnější scény už tu byly vypsány a těžko k nim něco dodávat, snad jen citát: ,,To jsou dvacátníci! Mladí lidé, kteří bojují za to, aby se naše země připojila k 20. století!" Esence osmdesátek zabalená v nehorázně sračkovitý příběh o agentovi spojujícím to nejlepší z bojových technik západu (gymnastika) a východu (karate), který má samozřejmě svého mistra pronášejícího rádoby-chytrá moudra ve stylu ,,Musíš slyšet hvizd sekery!" a který samozřejmě musí pomstít svého otce a utkat se v podivné zemi uprostřed Ukrajiny v podivné hře, která nemá žádná pravidla. Děj dospěje přes jedno neuvěřitelné klišé za druhým až k poslední (napsané) větě o americkém jaderném programu, což je dostatečně tragikomická tečka za už tak dost tragikomickým filmem. (03.03.2012)

Jednou mi kamrat Bohuš (hrál Kostelníka) u pivka říká - viděl jsi Gymkatu? Né, neviděl. A teď, po nějaké té době mu říkám, že už ano a skvěle jsem se pobavil. Film o mladém ušákovi ovládající skvěle gymnastiku, který se od dvou mistrů naučí trochu více, než jen dělat kokotiny na hrazdě. Bojové scény jsou spíše k popkornovému zasmání. Ovšem v momentě, kdy se náš ušák dostane do městečka plného podivínů se srpy a sekyrama začíná Gymkata trochu měnit atmošku, ale jen na chvíli. Potom zase přichází nepochopitelné situace a popkornové smíchy. Jednoho z mistů si zahrál Tadashi Yamashita alias černá hvezda v Americkém Ninjovi. Jeho účast mě tady potěšila. Režisér Clouse si v bojovém žánru liboval, jak je vidět dle jeho zářezů. No a není se čemu divit, že o rok později se objevuje další gymnasta John Stamos ve filmu Never too young to Die. Ten ale kopance vyměnil za palné zbraně a zachránil rovnou celý svět. Borec, no ni? (12.02.2013)