Smysl pro tumor
Obsahy(1)
Co nemoc bere a co dává? Filipovi zbývá poslední, třicetiprocentní šance – jeho vlastní kmenové buňky. Hance se otevírá možnost jet studovat módní návrhářství do ciziny. David bez svolení vystaví v Esteřině galerii Jarčin akt. Jarka má pocit, že celé město se na ni dívá skrz prsty. (Česká televize)
Recenze (29)
Tereza Kopáčová odvedla vynikající práci už v Metanolu, ale tento seriál vystřelila vysoko nad českou seriálovou produkci jednadvacátého století. Nechci chválit dojemný happyend proto, že to byl happyend, chci vyzdvihnout tu emoční nálož, kterou my, diváci, potřebujeme, i když se k tomu neradi přiznáváme. A myslím, že režisérka závěr ukočírovala přesně v té míře, aby nepůsobil lacině. Střihač stříhal jak o život, herci se ve výkonech předháněli a píseň Toma Walkera Leave a Light On mi zní ještě v uších. ()
Ano, dopadlo to tak jak jsme si přáli. Přitom žádná červeá knihovna, ale přesto heppyend, jak se patří. Velké poděkování autorům, scénáristům, hercům a všem kolem tohoto zcela výjimečného televizního seriálu. Tak těžké téma a tak krásně a lidsky podané. Moc a moc děkuji, nejen já, ale i moje manželka. Máme v naší rodině také několik "tumorových" příhod, bohužel převážně se špatným koncem. Ten seriál byl pro náš jakobáječný balzám na naše rány a vzpomínky na blízké, kteřé museli předčasně odejít. Ještě jednou děkujemee za to, jak úspěšně léčil naše rány ... ()
Celý týden jsem se těšil na poslední díl a musím uznat, že to byla pecka! Scéna v nemocničním pokoji byla TOP. Hodně emotivní a se skvělou písní. Zajimalo by mě, jestli také některým televizním divákům ukápla slza, tak jako mě. Herecké výkony byly na naše poměry excelentní. Pan Březina je velký sympaťák, zahrál to skvěle a doufám, že mu tato role otevře dveře k dalším skvělým rolím. Myslím, že seriál má přesah být úspěšný i v zahraničí a moc bych mu to přál. Má na to a zasloužil by získat mezinárodní ocenění. Jenom vážně nechápu, jak může dát někdo hodnocení odpad nebo jednu hvězdičku? To jako vážně? ()
Románek mezi Brodskou a fotografem byl mimo od začátku, nijak neprotínal do života hlavního hrdiny, teď tu navíc máme vsuvku s nahou fotografií. Zbytečnou vsuvku, nicméně aspoň je hrdinčina natvrdlost patrná. Nijak jsem v průběhu série neoceňoval Filipovu sestru v podání Natálie Řehořové, takže napravuju. Určitě si pozornost zaslouží. Stejně jako viditelný přerod Pavla Řezníčka coby otce, který dávno neřeší jen dlaždice a cyklistiku. Každopádně jsem nějaké výrazné (či lépe zajímavé) odlehčení v linii Filipových rodičů neviděl, ale tvůrci ji uzavřeli (docela) se ctí. Klíčová je tu nicméně ústřední dvojice, kdy on má poněkud mizerné prognózy (nejeden díl umně osciloval mezi sebevědomím a pocitem bezmoci) a ona možnost studovat módní návrhářství v zahraničí. A místy to vypadá, že si vyměnili role s rodiči, protože se v pár momentech chovají poměrně hloupě. Naštěstí je hrají Filip Březina a Alžběta Malá, kteří jsou skvělí (ona ještě krapet lepší). Závěrečné belhání po nemocniční chodbě ale raději nechám bez komentáře. ()
Škoda, že nešlo vzít jen námět a museli jsme to přijmout i s těma ‘příliš všeho včetně klišé' belgickejma chlupama. Snad z toho nebude unijní osvětově - onkologická štafeta (Bože, my jsme zas museli být první…). 🤓 Podle svědectví předků, ještě před WWII byla stejnou metlou tubera. Lidi běžně umírali již v útlém věku i na černý kašel, spálu, dětskou obrnu, etc. Tuberácké ložisko, stejně jako dnes rakovina, bylo téměř v každé rodině. A protože medicína byla svým rozpočtem a schopnostmi daleko skromnější a mnohem méně mocná, než dnes, smrt byla všude přítomná a s tím i větší pokora před darem života. Prostě se rodilo víc dětí. Na nic nečekat, nezabývat se malichernostmi a zbytečnostmi - do padesáti jste museli založit rodinu, vybudovat živnost, vychovat děti, protože nejpozději po šedesátce bylo normální, že umřete. Byl to méně naplněný život než dnes? Myslím, že ne. 🤓 V debatě, kterou by seriál mohl podnítit - a to je dobře - by mělo zaznít: Opravdu to chceme? Astronomické náklady na zdravotnictví ve falešné naději, že maximalistické zachraňování a prodlužování našeho života (za jakoukoli cenu) ho učiní šťastnější a samo o sobě zajistí jeho smysl? S tím, že vynaložené prostředky pak chybí na rozvoj budoucnosti - na inovace, vzdělání, bydlení, prosté zrození a pokračování nové generace. 🤓 Stárnoucí společnost je, jak známo, sobecky zaměřená na své nejbližší utilitární potřeby, zahleděná do minulosti, bránící se jakýmkoli změnám - řečeno s Cimrmanem "nic novýho nerozjíždět". Netvořit, jen spotřebovávat. Rajská hudba pro moderní systém zdravotnictví, který si nárokuje stále větší díl HDP, aniž by vůbec probíhala debata, jestli jsou daňoví poplatníci ochotni a schopni financovat neomezené možnosti současného farmaceutického průmyslu. 🤓 Jeden z nejzajímavějších motivů byl v 6. díle proces přípravy Bartoškovy operace - kapacita profesor se klidně nechal vydírat pacientem ohledně jejích podmínek, jen aby získal pacientův souhlas k nákladné a riskantní operaci, která ho jen potrápí a v ničem nepomůže (což se následně potvrdilo), ale jistě poskytne exkluzivní materiál pro profesorovo vystoupení na nějakém mezinárodním lékařském sympoziu. Zkrátka, bylo by nanejvýš přínosné, kdyby se diváci vedle působivých emočních vrcholů seriálu, zabývali i širšími úvahami o smyslu a perspektivách systému veřejného zdravotnictví, který společně s dávkovým a důchodovým systémem hodil již dávno všechny západní společnosti do mínusu (zbytek světa je v takové bídě, že s tímto druhem zadlužování ještě ani nemohl začít) a Bárta pak musí psát brožury o kolapsu civilizací… 🤓 Když to shrneme: Tumor byl nejlepší v momentech, kdy jsme tomu dali náš časoprostor a komornější střídmost - tedy 4. a 6. díl. Adaptaci do kotliny velmi pomohl Barťák svou kulervoucí a přitom neokázale nadhledovou odvahou, s níž pobyl nejen v tomto seriálu. A taky Natálie Řehořová, všichni epizodisti a - jak jinak, Pavel Řezníček. Filip s Alžbětou zazářili, o tom není pochyb, ovšem mohli se spolehnout na naši v současnosti nejlepší televizní režisérku. 🤓 Pan Březina už od Disku vyniká, když na věc může jít přes fyzičku, nejdřív tělo (včetně výrazné mimiky), pak humor (pěkně černej) a teprve pak všechno ostatní. Ti, kdo ho viděli na divadle, by jistě souhlasili. Výborná režisérka Kopáčová to měla na zřeteli a dala tomuto Filipovu talentu náležitě vyniknout, včetně bulícího a klopýtajícího finále. Potěšující bylo, že během seriálu překvapoval i jemnými nuancemi, přesvědčivě prožitými emocemi a přemýšlivou hloubkou, které jsme u něj takto hezky vysoustružené dosud nespatřili. Dospělá role. Ten Richard III., v Kapličce, čím dřív, tím líp, by asi nebyl marnej… Každopádně ve Zlatém podrazu nebo v Anatomii zrady to ještě zdaleka nerozbalil a nevyužil potenciál svých postav tak, jako nyní. Přejme si, aby ho osudové setkání s tumorem posunulo tím správným směrem, má k tomu všechny předpoklady:)). () (méně) (více)