Na západní frontě klid

Filmy natočené podle knižních zpracování jsou obvykle pro jejich čtenáře zklamáním. Je jen málo snímků, které se tomuto pravidlu vymykají. A právě jeden z nich je tato televizní verze slavného románu Na západné frontě klid, od německého spisovatele Ericha Marii Remarquea. Měl jsem z něj totiž možná ještě lepší dojem než z knihy a to je tedy co říct! Příběh je velmi dobře vyprávěn, tím mám hlavně na mysli přechody mezi realitou a vzpomínkami hlavního hrdiny Paula na střední školu a vojenský výcvik. Co se týče válečné atmosféry v zákopech, tak se jí jen tak nějaký film nevyrovná - vylíčení války je kruté, zároveň však ale i pravdivé, a navíc je doprovázeno vynikající depresivní hudbou. Až se chce místy i diváku brečet, jak špatně dopadla generace mladých kluků, poslaných ze školních lavic rovnou do krvavých jatek na frontu. Můžeme tak být jedině rádi, že už žijeme v jiné době a že tu zlou válku můžeme jen sledovat například v tomto výborném válečném snímku.80% (12.02.2008)

Knihu jsem četl asi 4x, vlastně vše od EMR jsem četl 4x - 6x. Film z roku 1930 mě sice oslovil ale tohle mě nadchlo. Myslím, že takhle si to EMR představoval včetně ústředního hrdiny. Je to amík ale ve skutečnosti opravdový skopčák. Účast českých herců a členů štábu , myslím, byla přínosná. Scéna, kdy Paul lže matce svého přítele je hodně silný kafe. Kdo jiný by měl hrát tátu těmto vojákům, tedy na čas jediného veterána, než Ernest Borgnine. Po krátké době se stávají veteráni všichni, tedy ti, co to přežili. Skóre je 20:2 a pak se ještě sníží. (20.02.2012)

70% - ťažké hviezdičkovanie. Kto ale pozná knižnú predlohu a poprípade oscarovú verziu z roku 1930 vie, aké nedostatky to má. Sekvencie sú zvláštne prestrihané a mnohokrát som mal pocit, že miesto toho aby som sa citovo na niečo intenzívnejšie pripravoval, hneď sa to stalo bez akéhokoľvek hlbšieho súcitu. Ale najväčším sklamaním je veľmi nevýrazný Paul, na ktorom to má celé stáť. Ani predslov halloweenského Pleasencea čoby nemeckého učiteľa "motivátora" veľmi nedodal na sile. Myslím, že pokope to drží skvelý Kat (Borgnine), nešetriace a na televízne pomery husté prestrelky, dobré kostýmy a farby (v čiernobielom znení by som už túto adaptáciu znovu nepozrel), dve scény - Paulova "dovolenka", stretnutie s francúzkami (to sa nedalo ani pokaziť). Tieto spomínané aspekty sú vzhľadom k televíznosti na výbornej úrovni... Ale zvyšok je poznačený silnou priemernosťou. Obetiam vojny som naopak 4* dal, pretože boli aspoň originálne. (05.02.2014)

Knížku jsem četl (měl jsem ji v povinné četbě) a musím říct, že z toho seznamu povinné četby (byly tam knížky jako Babička, Otec Goriot, Paní Bovaryová…) byla tahle jedna z nejlepších, ne-li nejlepší. Film se předlohy věrně drží, alespoň co si pamatuju (ale byly tam části, u kterých jsem si opravdu nebyl jistý, jestli byly i v knize) je temný, beznadějný a na TV film je rozhodně dobře udělaný. Ale z knížky jsem měl mnohem větší zážitek a proto nemůžu dát plný počet. Uvidím, co řeknu na verzi z roku 1930… 80 %. (20.07.2011)

Humanita, pokrok, rozum, svoboda. To přece vůbec nejsou špatné ideály. Tak proč se kvůli ním nezačít masakrovat? První světová válka byla důsledkem toho, čemu se říká "modernita". Jednalo se o naprostý krach celého velkolepého projektu evropské kultury. Tahle válka není "barbarská", tohle je přece civilizovaný boj. Nervové plyny a granáty, pěkně čistě a hlavně humánně - nejsme žádní divoši. Stojí za námi Sókratés, Platón, Aristotelés, Descartes, Leibniz, Hume, Berkeley, Kant, Goethe, Schiller, Fichte, Hegel... Žijeme v civilizovaném světě, staráme se o nemocné, práci za nás dělají stroje, vzděláváme masy. Lidé jsou svobodní. To jsou věci, pro které stojí za to ležet dva roky v bahně v zákopu, nechat se okusovat krysami, čekat na rozkaz k bezvýznamnému útoku na protější zákop, nechat si uříznout nohu, rozežrat si plíce nervovým plynem nebo se vrátit domů jako mrzák do rozvrácené země. Nebo ne? (627., 27. III. 2011) (02.04.2011)