Fedrelandet
Piesne zeme
Songs of Earth
Režie:
Margreth OlinScénář:
Margreth OlinKamera:
Lars Erlend Tubaas ØymoHudba:
Rebekka KarijordObsahy(1)
Hornatá krajina Norska tvoří monumentální kulisu tohoto filmového zážitku z přírody. Na pozadí velkolepé existenciální cesty, jejímž lidským rozměrem jsou režisérčini rodiče, se rýsují prapůvodní síly země. Margreth Olin vytvořila ohromující filmové dílo o životě, smrti, přírodě a prosté přítomnosti ve světě. Na pozadí závratně nádherných horských scenérií rodného Norska se Margreth Olin vydává na existenciální cestu s vlastními stárnoucími rodiči, jejichž lidská přítomnost slouží jako měřítko rozlehlosti nekonečných přírodních prostor. Její rodina zde odpradávna žije bok po boku s přírodou navzdory dobám, kdy prapůvodní síly země ukazují svou nemilosrdnou tvář. Vzájemná láska a celoživotní věrnost jejích rodičů jsou tichým svědectvím o tom, jak se příroda odráží v lidské duši a naopak. Ale ani ta nejpevnější hora není neměnná – a už vůbec ne v době, jako je ta naše. (Film Europe)
(více)Videa (2)
Recenze (21)
Majestátními záběry a milými básničkami vystavěná osobní esej. Protagonista Fedrelandetu, stařičký pán bydlící v říčním údolí, je hrdinou tohoto magického místa, ke kterému patří duší i srdcem. Jeho perspektivou objevujeme krásy Oldedalenu, a to od stromů až po ledovce. Film nenabízí jen norskou krajinu, ale příjemně prolíná také osobní život protagonisty a jeho lásky (své ženy i Oldedalenu), což dává tomuto údolí komplexnost a sympatie tak vysoké, že tam chce člověk sám zavítat. Režisérka Margreth Olin má zkrátka talent pro vyprávění, a to jak obrazem, tak zvukem. [TNIFFH 2023] ()
Pohledy na přírodu dechberoucí a staří manželé neskutečně milí. Ale chyběly pohledy na přírodu v jejím nepříznivém hávu, v bouři, dešti, v mlhách. Lidé nebyli sledováni při obyčejných činnostech a všední práci. O těchto aspektech přírody a lidského života se zde jen stručně vyprávělo. Výsledek na mě působil uměle. Velkolepé obrazy, vytržené z celku, který by jim dodal živoucí krásu. ()
Když jsem šťastný, musí to tak cítit i ostatní. Je paradoxní, že jakožto takový gaučák jsem ze Scandi festivalu stihl pouze jenom tenhle film oslavující krajinu a turistiku. Asi už dlouho jsem neviděl takhle přírodní film (asi od takových bomb jako Vily z Inisherinu a Vejce-Příběh natvrdo pro moudré...), asi si budu muset každou zimu nějaký dávat. Výpravný dokument o stárnoucí manželské dvojici (pána vidíme daleko častěji než manželku.) vyniká i pro mě opravdu nádhernými záběry, které jsou mnohdy skutečně pastvou pro oči. Také se zajímavě zaměřují na detaily a úhly pohledu (záběr do kvetu atd.) S kamerou se tady dokážou udělat vážně krásné věci. Navíc to celé dýchá příjemnou nezávislou citlivou atmosférou a je obohaceno o autentické civilní vypravování. Za takového provedení mě i tak oslava přírody dokázala svým způsobem nadchnout, ačkoli jsem se musel smát pánovi přede mnou, kterého poklidného tempo malinko uklimbalo...Ano, je to trochu monotónní, ale bylo to i tak hezké. ()
Přes velkolepé záběry ledovce někde v okolí Odedalenu, je bohužel banalita sdělení obou rodičů natolik frustrující, že tento kousek nikdy neměl bez přesahu (komentář dcery, kamera, která by opustila to klaustrofobní údolí), opustit domácí filmotéku. Nicméně, lístky byly ve slevě v Edisonu za 100, tak tolik netrpím. ()
Jako mínus vidím, že v traileru je 100 % času jen příroda, kdežto v samotném filmu jsou pak pasáže, kdy manželé sedí ve svém domě a povídají, což dojem z filmu, který měl být ódou na přírodu, trochu kazí. Norsko je krásné, ale ve filmu není ani nějaká moc TOP inspirativní myšlenka a je to takové víc pro starší. ()
Galerie (52)
Photo © Norsk Filmdistribusjon
Zajímavosti (2)
- Jednoho dne režisérku pozval její otec domů, aby ji ukázal okolní krajinu a ona pochopila, co na ni tak obdivuje. Poté dostala režisérka Margreth Olin nápad natočit tento film. (Azurose)
- Hlavní představitel, který filmem provádí, je otec režisérky Margreth Olin. (Azurose)
Reklama