Šinseiki Evangelion

Existuje nějaká příručka na tenhle "skvost"? Nebo to lidi musejí sledovat, když jsou opilí? Řekněme, že první půlka se ještě dala, pak to začalo být otravné, Shinji pořád řval, to "problikávání" bylo tak akorát na záchvat a posledních pár dílů bylo moc i na moje myšlenkové pochody. Hodně si rozmyslím, zda se pustím do filmů či nikoliv. Spíš nikoliv. Velké zklamání z něčeho, co je opět opěvováno všemi (jen já na to zase kydám hnůj hahaha) (27.10.2020)

Zázrak z devadesátek, který by se už dnes neprosadil. Ani ne tak z důvodu opadnutí zájmu o obří roboty, ale čistě protože je svůj. Za následek to má nejproměnlivější nálady, které jsem kdy v anime viděl. A mě stejně tak baví úvodní poťouchlý lechtivý fanservis i neustálé pubertální pištění, jako přitahuje dobově přesná rozevlátost. Dokud je Evangelion jenom mladistvá mecha akce prokládaná hláškami nebo naivními epizodickými klišé (ať jdou hrdinové do školy, na dovolenou nebo doslova kamkoli, pokaždé se budou muset utkat s Andělem), je to více než slušná zábava, na kterou se dívá samo. Po přerodu do vážnější roviny, která postupně graduje do náročné psychologie či thrilleru pak seriál definitivně dostává své pověsti nezapomenutelného a hlavně nezaměnitelného zakladatele jednoho subžánru. Tenhle skok od věčných úsměvů a shazování sebe sama navíc přijde z dílu na díl a o to větší dopad na diváka má. Scénář se v tu chvíli nebojí v očekávání největšího akčního inferna doslova couvnout do mysteriózní detektivky nebo introspekce hlavního hrdiny a z podobných dilemat až do samého závěru vykukuje jen velmi neochotně. Úplný finiš asi svého času musel vyrazit všem dech a i přesto, že jsem na něj byl připraven, stejně mi z neustálého chaotického drmolení a duševního sebepoškozování šla hlava kolem. Jakkoli bych si konec představoval jinak (ať už ten seriálový nebo filmový), zůstávají Shinji, Rey i Asuka jedinečnou vzpomínkou. (31.12.2019)

Jako čerstvý milovník filmové i klasické seriálové tvorby 'Anime bubliny', která nikdy nepraskla, musím říct, že to, o čem jsem slýchával různé klanové ódy, se teď stalo mým denním i nočním chlebem. Káva, čaj či nikotin možná způsobují závislost. Neon Genesis Evangelion však hltá volný i pracovní čas rychlostí hladového psa, co nedostal nažrat několik dní a nocí. Většina sérií tohoto ražení, způsobí kolaps v povinnostech a ve stravování v zaběhlém režimu, který bez zábran přijmete. Je to v zásadě počáteční poutavostí úvodní episody, která v tomto případě nevyjímaje vznáší jeden "?" vedle druhého.___ Jednotlivé postavy v NGE jsou během 24 dílů detailně a přirozeně prokresleny, individualita osobností je kouzelná a legrační. Často tak mezi nimi dochází k rozporům a nepochopení a s tím se zřejmě ztotožní každý člověk.___ Jelikož pravá podstata a psyhologický účinek příběhu je jasný snad jenom jeho tvůrci a režisérovi Hideaki Annovi (zvláště pak poslední dva díly (existuje alternativní verze)), napíšu jen nástin obsahu. Příběh se odehrává v nedaleké budoucnosti, kdy je Země (lidé) pod útokem tzv. Andělů. Jediná stvoření, která jsou schopna čelit jejich útokům, známá jako Evangelioni, jsou řízena vybranými dětmi, nacházejících se v období puberty. Tím jak se s každým příchodem Andělů zlepšují jejich schopnosti a jsou tak čím dál tím blíže svému cíli, je také jasnější jejich původ. A tak je to se vším. Děti zjišťují své místo na světě a odolávají vůli někoho jiného. Jak NGE spěje ke konci, vše se ještě více zamotává a je poutavější. "Závěr" může trochu zklamat, ale nepřejde tím vše v zapomnění (po několikátém shlédnutí tohoto anime skvostu je konec čitelnější)___ Co se týče pocitů, mráz po zádech mi vždycky trochu ovlivní pohled na věc. (03.11.2004)

Dokud to byla jen mecha vybíječka, bylo to fajn. Když se začala vyjevovat ne zrovna příjemná minulost postav a začalo být jasné, že v NERVu něco smrdí, začalo mě to vážně zajímat. Když se seriál vydal vstříc konci, nechápala jsem, kde se tam bere to, co se tam bere. Shinjiho závěrečné (nekonečné) pitvání vlastní mysli proti předchozímu ději působí jako pěst na oko, skoro jakoby vyplynula na povrch zoufalost tvůrců, jak tohle vlastně ukončit. Bujaré vršení na sebe větiček, které mají budit dojem, že postava strašně dumá a hledá sama sebe mi přišlo v mnohem banální, kolovrátkovité a tím pádem zbytečné (aneb poslední dva díly mohly být shrnuty do 5 minut, v tom případě by se zbytečně neopakovalo několikrát řečené nebo ukázané a mělo by to jistě svou působivost.) S tou slavnou propracovaností postav to taky není nijak horké, vždyť seriál selhává už u základních lidských emocí (ve vypjatých situacích postavy jednají jednou tak, že máte pocit, že se vlastně nic neděje, podruhé propadají přímo panické hysterii). O nějaké hloubce se tady absolutně nedá mluvit (to už skoro vezmu na milost nudnou Lain, která má alespoň co říci...), ale to už tady rozebrali jiní a mnohem lépe než bych to dokázala já. (28.01.2009)

Konečně jsem se dostal k tomuto kultovnímu anime seriálu, ale přišlo mi, že zvěsti převyšují kvalitu samotného seriálu. Ze začátku snad nejde o nic jiného, než o souboje těch velkých "robotů" s anděly. Až pak časem (cca po první třetině) to začíná nabírat jiný spád, postavy začínají být propracovanější, na významu nabývá jejich psychologie. Takhle to pokračovalo k mojí absolutní spokojenosti (tj. na 5*) až k 24. dílu. Ale pak přišly dva poslední díly a "šokující pointa" (?), které můj dojem ze seriálu trochu zkazily... Nemůžu si pomoct, ale díly 25.-26. mi připadají jako psychologicko-filozofické šílenství. ____Po zhlédnutí alternativního konce End of Evagelion to těch 5* nakonec je. (22.03.2004)