Lev v zimě

The Lion in Winter je prazvláštna historická dráma, ba až natoľko, že by som ju zaradila skôr medzi psychologické filmy typu Who's Afraid of Virginia Woolf? či A Streetcar Named Desire (i keď nepredpokladám, že podobných absurdít - vydarených - je veľa). V celom filme dominujú rozhovory postavené najmä na báze tragédií, ktoré sa odohrali v minulosti, výkony hlavných protagonistov (dokonalé bolo, keď sa všetci nasáčkovali do jednej miestnosti:), parodizácia rodinných vzťahov a úplný obraz dotvára komornosť filmu pripomínajúca divadelnú scénu. I keď počas trvania na Vás dopadne pravdepodobne väčšmi ten dramatický ráz, záverečný obraz vyvolá úsmev na tvári a Vy spokojne vypnete film ;) (01.10.2008)

Herecky geniální, příběhově to však připomíná spíš vánoční speciál "Game of Thrones". Čili intriky, pletichy, podrazy a pikle podivně karikovaných pseudohistorických postaviček bez nějaké zásadní pointy nebo uspokojivého závěru. Ono totiž, že by se "onoho osudného večera" léta páně 1183 odehrálo něco dějově zajímavého nebo nedej bože historicky zlomového, to se bohužel říct nedá... (18.08.2014)

Divadelní předloha je z filmu cítit na sto honů. Je to těmi dialogy, které postavy vedou. Zaměřila jsem se na ně. V tu chvíli mi bylo jedno, kde se to celé odehrává. Dailogy byly skvělé, stejně tak herecké obsazení. Vyšla mi z toho velmi zajímavá šachová partie o tom jaká bude budoucnost království. Mladého Timothy Daltona jsem málem nepoznala. Viděno v původním znění s českými titulky. Na tenhle příběh bych se šla ráda podívat do divadla. (30.10.2017)

Taková normální královská rodinka v roce 1183. Na dějiny se můžeme dívat buď ideologií školních učebnic (děti, tenhle byl zlý a tenhle dobrý), nebo sepsat objemné pojednání, ve kterém se pokusíme zjistit objektivní pravdu (pravdu o něčem v dávné minulosti? - CHA!), a nebo zde máme nekonečné území uměleckého vyjádření, zde ve formě broadwayského hitu. Ten se podíval na Jindřicha II. z hlediska S. Freuda a jeho psychoanalýzy. Král měl tři syny - každý z nich je z hlediska budoucího vládce nějak "postižený", každý z nich si nese svá rodinná traumata - jenže ve dvanáctém století neměli psychoanalytické lenošky a tak své rodinné trable řešili, ehm, poněkud jiným způsobem. Jen nesouhlasím s nálepkou dramatu - vždyť jde o výbornou vytříbenou komedii, při které se vždy skvěle bavím. (08.04.2009)

Na mňa to pôsobilo ako stará televízna inscenácia z dielne ČST, už chýbali len Emil Horváth ml. a Eva Krížiková. Asi som už rozmaznaná klenotmi typu Kráľovstvo nebeské, ale naozaj chcem vo filme z 12. storočia vidieť niečo iné. Ľudí, ktorí mali len jediný kus oblečenia (ktorý mali práve aj na sebe), zhnité zuby a ksichty pôsobiace dojmom, že ich rodičia boli súrodenci. Nie túto statickú uhladenú sterilitu. Len dialógy a intrigy film na 134 minút neutiahnu, človek sa v tom stráca, Akvitánia sem, Bretónsko tam. Občas nejaká historická nepresnosť (zdobenie vianočného stromčeka v stredoveku?). Viackrát to už vidieť nemusím. (21.03.2017)