Crash

// Solidně natočené se solidní hudbou a solidními herci. Jenže tomu chybí ještě to pověstně "něco" co by film přehouplo přes hranici solidnosti a dostalo ho do sféry filmů, které mě jak se říká "dostaly". Je to škoda, ale co se dá dělat. Každopádně nedá mi to, abych si trochu nepostěžoval na tu prvoplánovost, protože mi příjde opravdu hloupé že z x miliónů lidí, kteří žijí v LA se sejde 20, kteří spolu mají něco společného a všichni jsou tak zajimaví, že si zasluhují být ve společném filmu, už jen jak to zní. A slepé náboje, záchrana ženy z hořícího auta, černoch co seřve kupu policistů, ani ho nezastřelí, panička co spadne ze schodů a vyvázne z výronem kotníku, ale notak ! Alespoň že ten mladej, nadějnej policista, co poslouchá country sebere kuráž a odstřelí toho černocha, kterýho ještě před pár minutami chtěl svézt, protože si šáhl do kapsy...jasně, protože "takhle" to přece obyčejně chodí. Chápu pojem rasová nenávist, chápu že na ní film chce poukázat, ale nejde mi do hlavy, proč postavy ve filmu musí být takový hlupáci, aby to divákům mohli předvést v praxi. (18.09.2011)

Silné drama o tom, jak těžce se žije v současné Americe. Ano, je to vykonstruované, náhody jsou možná příliš chtěné, ale to hlavní, co chtěli tvůrci říct, to neovlivní. Magnolie je sice nejspíš opravdu jen jedna a scénář dle mého má ještě daleko k její dokonalosti a lahodné vyrovnanosti (třeba postavy Bullockové a Frasera nejsou dostatečně odůvodněné), ale i přesto na mě Crash zapůsobil svou přemýšlivostí a snahou popsat šílenství moderního světa. Určitě nevynechejte! (30.10.2005)

Crash nesoudí, nemoralizuje, nevytváří závěry. "Jen" zaznamenává, ukazuje lidi v jejich strachu, v jejich předsudcích, v jejich nahotě. Nabízí odvrácenou tvář Ameriky, kde spousta lidí přijíždí hledat štěstí, seberealiizaci, sny... kde představa amerického snu splaskne jako mýdlová bublina pod tíhou reality. // Paul Haggis a Bobby Moresco vytvořili působivý snímek se silným příběhem plným náhod, které utváří dějiny (a třebaže dějiny čistě jen osobní). // Lidský film o neviditelném plášti, o komunikačním šumu, o zdech mezi námi, ale hlavně o lidech, kteří se snaží najít své místo v tom velkém, odosobněném světě. Nezapomenutelný zážitek. (14.02.2009)

Tak jako se říká, že méně je někdy více, tak logicky často platí, že více je někdy méně. Ano, některé scény jsou velmi působivé, například záchrana z hořícího auta mě dokázala na chvíli úplně znehybnět, ale jako celek je to na můj vkus trochu moc překombinované a vypočítané na efekt. Pro to, aby Haggis uvrhával postavy do dramatických situací, vymýšlí příliš šroubované a násilné kombinace, které strašně ruší tu autentickou atmosféru (ne)soužití ras a kultur, kterou se snaží navozovat. Pak už to přes veškerý režijní um a skvělou hudbu působí jako klasická ždímačka emocí typu teď chci, aby se divák cítil dojatý/šokovaný/zhnusený/provinilý. Vybrat z té spleti osudů jeden a rozvést ho by bylo myslím lepší. (18.12.2006)

Docela jiný pohled na rasismus a strach. Emotivní, dokonalá skládanka příběhů několika etnik, složená z jejich vzájemné nevraživosti, nepochopení, vzteku a vzájemného strachu. Smutný (děsivý) obrázek o zemi, kde se každý bojí každého. „Nechovej se, jako bys mě znal.“ Jeden z nejlepších filmů, jaký jsem v poslední době viděla!!! (22.08.2005)