Slavíci v kleci

Slávici v klietke patria k tým filmom, ktoré dokážu diváka láskavou a oddychovou formou príjemne pohladiť na duši. Výsledný dojem je preto veľmi pozitívny. K tomuto pocitu napomáha výborná hudba, na ktorej v tomto prípade záleží viac, pretože sa okolo nej točia hlavné myšlienky a vlastne aj celý film. Páčil sa mi aj casting, hlavne u detských hercov, milučké neviniatka alebo grázlikov zvládli zahrať veľmi presvedčivo. Škoda, že sa po dramatickej stránke nezatlačilo viac na pílu a emotívna stránka sa viac nevyhrotila. Inak však spokojnosť. 70/100 Videné počas Challenge Tour 2015: 30 dní so svetovou kinematografiou (02.04.2015)

Výborně zpracovaný tuctový příběh. 1) 41letý scénárista, režisér a autor písní Cerf-Volant a Nous sommes de Fond de l´Etang Christophe Barratier (jinak také výborný hráč na klasickou kytaru a filmový producent) svůj celovečerní debut zvládl na výbornou. Svědkem budiž 8,5 miliónu návštěvníků v kinech ve Francii během prvních deseti týdnů promítání._____ 2) Barratier poté, co v 28 letech opustil dráhu sólového kytaristy, vstoupil do produkční společnosti svého strýce Jacquese Perrina - Galatée Films. Na produkci Slavíků v kleci se podílela téměř celá Perrinova rodina: synovec Christophe je režíroval, manželka pracovala jako asistentka, syn Maxence si zahrál mladého Pepinota, sestra měla na starosti informace pro tisk a on sám ztvárnil dospělého Morhange._____ 3) Spoiler. Trochu nechápu, proč poté, co byl ředitel odvolán, nepovolali svého učitele hudby nazpátek, ale budiž. Nevstoupíš dvakrát do téže řeky a pro vyznění snímku je důstojný i když hořký odchod vhodnější než happyendový návrat._____ 4) 14letý zpěvák lyonského dětského sboru Les Petits Chanteurs de Saint-Marc Jean-Baptiste Manier (nadaný zpěvák Pierre Morhange), o jehož pěveckém umění před pubertou i po ní se lze snadno přesvědčit na Youtube, je nesporně hlavní hvězdou filmu. Sbor nazpíval pěvecké party pro snímek a díky úspěchu filmu se stal celosvětově známým a pořádal turné mj. po Španělsku, Kanadě i Asii. V únoru 2005 Jean-Bapt opustil soubor, aby mohl studovat ve Francii a později v USA. Své kariéře se věnuje i nadále jako herec, zpěvák a model._____ 5) 53letý herec a koproducent filmu, jinak také scénárista a režisér Gérard Jugnot (učitel hudby Clément Mathieu) získal v roce 2004 za film titul Rytíř řádu čestné legie - Chevalier de la Légion d´honneur.______ 6) Za zmínku stojí dále 16letý Grégory Gatignol (problémový student Mondain, kterého přijali na převýchovu) a 19letý (!) Thomas Blumenthal (Corbin, falešný zpěvák - držák na noty). Nesmíme zapomenout ani na autora hudby, 50letého Bruna Cloulaise._____ 7) Natáčelo se na zámku Ravel u Thiers (okres Puy-de-Dome), což mělo za následek ztrojnásobení ročního počtu návštěvníků zámku v následujících létech. Filmaři použili pěnu a sůl pro vytvoření umělého sněhu. Zelené listí bylo odklizeno, protože začátek filmu byl natáčen v létě, ale odehrával se v zimě. V okolí zámku byly použity stroje na mlhu a zámecké zdi byly úmyslně ožehnuty a zbaveny nátěru, aby získaly zchátralý vzhled. (29.05.2015)

Co musím hodně vysoko vyzdvihnout je hudba z pera Bruna Coulaise, francouzského skladatele (Les Pourpres Rivieres, Vidocq), jehož soundtrack mám mnohem déle, než film. A právě kvůli té překrásné hudbě jsem si koupil zlevněné DVD s filmem, který mě dojal, potěšil a nabídl velmi pěkný zážitek. Že je to megaklišé? Bylo by, kdyby snímku vedle neotřelé hudby nevévodily velmi dobré herecké výkony, které předvádějí sympatičtí herci, lidský pohled na danou problematiku a vizuálně krásně vyvedený obraz plný barev a nálady. Samozřejmě pár věcí bych vytknul (závěrečné "adoptování", ředitelovy různorodé stavy psychiky, požár zapálený vy-víte-kým, atd.), ale co na tom, když i tak obehrané téma na člověka zapůsobí ne kýčovitě, ne klišovitě, ne pateticky, ale civilním, skromným, ale o to silnějším zážitkem. Velmi příjemný snímek. (16.11.2006)

Průhledný děj? Vykalkulovanost filmu, která útočí na city diváka, aby z nich vymačkala slzu, a zakrývá tím svoji obyčejnost? Ale jděte!!! Slavíci v kleci jsou nádherným dojemným filmem, který kvete v malých nenápadných okamžicích, a činí tak naprosto sympatickým, nevyděračským způsobem. Během filmu jsem si říkal, že zde chybí ona silná scéna (scény), díky nimž se pěkný dojemný film stává samoúčelně citově vyděračským. Ona scéna se nakonec dostavila (vlaštovky), ale dle mého názoru je její síla v obrazové symbolice. Není to ta scéna divokého uslzeného loučení za doprovodu velkých slov, rozmáchlé hudby a červánků na obloze. Ovšem mou nejoblíbenější pasáží je učitelův pohled do očí jeho žáka, s vnitřním monologem o tom, co právě čte z jeho očí. Tato scéna mi připomněla nádherný okamžik s vlčákem Holanem ve Smrti krásných srnců a ta dlouho zadržovaná slza mi nakonec ukápla. (24.05.2006)

Nádherný film o skladateli, který se šťastnou či nešťastnou náhodou stane vychovatelem v internátní chlapecké škole plné "grázlíků". I když si dal dopředu slib, že už se k hudbě nebude vracet, chlapci z tohoto ústavu mu navrátili chuť do života a lásku k hudbě, kterou tolik miloval. Po relativně krátké době se ukazuje, že hudba je i dobrým výchovným nástrojem a že mezi chlapci jsou i někteří zvláště nadaní. Pro hudbu však nemá pochopení ředitel ústavu, mrzout, nelida, který nedělá nic pro chlapce, protože má rád jen sám sebe. Jak se s tím hlavní hrdina, vychovatel Morhange vypořádá? (03.08.2008)