Škyt

Pálfiho filmový debut je v lecčem ještě mnohem odvážnější než pozdější Taxidermia, protože ještě nepracuje s tak explicitními extrémy a monstrozitami. Ačkoli se ve filmu objevují náznaky nějakého vyšetřování, je šestasedmdesátiminutový film víceméně parametrickou narací. Celý na různých rovinách aplikuje model permanentní metonymické návaznosti, kaskádovitě seskládané od největšího detailu k největšímu celku, přičemž primární rovinou není lidská společnost, ale „mikrokosmický“ život zvířat a rostlin, od kterého se vždy přes řadu dalších metonymií dopracuje k makrocelku, ve kterém je člověk postaven do pozice jen jednu součásti systému. Například: zajíc - zajíc v poli - kombajn sklízející obilí - kombajn zpracovávající obilí - obilí v továrně - výroba mouky - nasypávání mouky stroji do prodejních pytlíků - převoz pytlíků do obchodů - nákup pytlíku s moukou - využití při pečení moučníku - upečený moučník. Film rytmizuje vyprávění opakovaným zařazováním škytajícího staříka před domem, který vytváří ale jen velmi zdánlivou a de facto klamavou představu o časové ose, protože v průběhu filmu sledujeme bezpočet časosběrných sekvencí zachycujících mnohem rozsáhlejší časová období (např. růst rostlin). Metonymické série zachycující rozsáhlé procesy tak postupně beze slov a bez důrazu na konkrétní postavy odhalují fungování života v maďarské vesnici, přičemž ve své stylizovanosti (důraz na zvukovou rovinu, absence nediegetické hudby) dokonale využívají co nejhladších přechodů mezi sekvencemi. Čím dál vynalézavější „graphic match“ předěly, časosběrné natáčení nebo rentgenové záběry dělají z Pálfiho filmu neotřelou parametrickou podívanou, ve které čas funguje tak specifickým způsobem, že když do extrémně zpomalené vesnice vletí stíhačka, je „donucena“ se časovým nárokům přizpůsobit. Rámování filmu do náznaku kriminálního příběhu o podivných úmrtích, které na konci vyústí do čiré absurdity, nakonec jen potvrzuje výjimečnost Pálfiho debutu. (22.04.2007)

Podivuhodný experiment. Pod povrchem líně plynoucí všednosti se odehrává docela solidní drama. Já jsem u toho usnout nedokázal. S úžasem jsem sledoval černou bábu, kterak v poklidu trhá konvalinky, slévá z nich tinkturu ... A chlapi padají jako mouchy ... „Když už muže nemáš ráda/ dej mu odvar z rulíku/ přidej taky papriku/ když ho ještě ráda máš/ večeři mu dobrou dáš “ – svatební písnička a zároveň v kostce děj filmu Všednost, banalita a přece syrový horor. Dobrý nápad a zajímavé výtvarné ztvárnění. Lahůdka pro ty, kdo dokáží vidět ve všedním věci nevšední ... pro ostatní asi nekoukatelné. (02.06.2004)

Pálfiho režíjní debut byl inspirován novinovým článkem, informujícím o sérii vražd na maďarském venkově. Kdo by ale čekal detektivní příběh, bude zklamán - film má mnohem blíže k přírodovědnému dokumentu. V observačním modu natočené nezúčastněné pozorování života v ospalé maďarské vísce, každonenní úkony jednotlivých obyvatel a časté průstřihy na svět zvířecí říše, kde je smrt brána jako přirozená samozřejmost koloběhu života, kdyby tedy nebyla v pár případech jaksi předčasná. Kamera je okatě estetizovaná, často rámuje ve velkých detailech a jejím prostřednictvím si Pálfi dovolí hned několik střihových metaforických žertů, podtrhujících celkové absurdní vyznění snímku. Škoda jen přílišné doslovnosti v závěrečné písni. Škyt. (07.01.2012)

Výborně obrazově udělaný snímek. Přechody mez scénami, konkrétně ten rengen atd. a Matrixovská stíhačka. Nevím co bych k tomu mohl dodat, když už je vše vystihnuto. György Pálfi měl zajímavý nápad který zrealizoval, ale docela tím dost riskoval, protože kdo by šel na film ve kterém skoro nepadne ani slovo. Já se kouknul ze zvědavosti a stálo to za to. (03.06.2004)

I přes všechnu jistou eperimentalitu tohoto díla, já se skvěle bavil. Místy se bohužel do tohoto nápaditého snímku po tichých krůčkách vkradla paní nuda, ale Pálfi je zručný režisér a vždycky ji dokázal zahnat zpět do kouta. Škyt je film, který si jen tak s jiným nespletete. Originální a poutavý nápad zabalen do atraktivní režie, je už sám o sobě chutným bonbonkem každému filmovému nadšenci. (18.10.2006)