Reklama

Reklama

Odpolední osidla

  • USA Meshes of the Afternoon
Krátkometrážní / Fantasy / Experimentální
USA, 1943, 14 min

Obsahy(1)

Snímek Odpolední osidla natočila jako svůj debut Maya Deren spolu s českým dokumentaristou a fotografem Alexandrem Hammidem. Derenová zde zužitkovala své pohybové zkušenosti a cit pro výraz, zatímco Hammid přidal filmařskou zkušenost a neuvěřitelný obrazový talent.
Děj snímku je spíše sensuální halucinací, která se odehrává na malém prostoru domu ústřední dvojice a v jeho nejbližším okolí. Využívá zručně multiplikace postav a předmětů, takže hlavní hrdinka se potkává sama se sebou nebo se pozoruje v situacích, které se už staly a v prožívané současnosti je doprovazejí mírné obměny v provádění úkonů (např. otevírání dveří). Neustále vracející se motiv květiny, klíče a nože znejisťuje diváka, aniž by mu na závěr poskytl uspokojivou odpověď, proč se předměty v příběhu objevily. Některá zpodobnění Mayi mají místo obličeje zrcadla, která jen posilují dojem existenciální úzkosti. Surrealistický film končí v tragické pointě, která jediná poskytuje jakési vodítko k uchopení děje. (Hwaelos)

(více)

Recenze (66)

ORIN 

všechny recenze uživatele

První a poslední spolupráce autorské dvojice Deren-Hammid. Hammid, který tak ovlivnil českou (filmovou) avantgardu, odchází v roce 1939 do USA a ovlivňuje dále. Meshes of the Afternoon lze považovat za základ amerického nezávislého (avantgardního) filmu. Pečlivě vystavěná kompozice obrazu, výrazná střihová skladba a hudební složka dodatečně zkomponovaná Dereniným pozdějším manželem, Teijim Item činí z tohoto kraťasu vskutku nevšední zážitek. ()

Ghoulman 

všechny recenze uživatele

Odpolední osidla jsou přímo rájem pro lidi, kteří si potrpí na symboliku a rádi se nimrají v tom, co by který záběr tak asi mohl znamenat. Zvláště z hlediska psychoanalytického může skýtat film velmi zajímavý materiál k prozkoumání. Ačkoliv mám jen obecné povědomí o psychoanalýze, především z četby Junga a Freuda, přesto se pokusím nastínit pár interpretací jednotlivých obrazů. Na počátku snímku vidí žena muže, odcházejícího z domu a sama jde (s květinou v ruce) po schodech otevřít dveře. Když chce otevřít, klíč jí vypadává z ruky a kutálí se po schodech – dům můžeme brát jako symboliku ženské psyché, do níž se chvíli trvá dostat (někteří skeptikové by dokonce řekli, že něco takového jako poznání ženy je zhola nemožné – veskrze s tímto názorem souhlasím). Každopádně člověku vždy trvá, než najde klíč k uvědomění si toho, jaký ve skutečnosti je – většinou to trvá celý život, než dokážeme vnímat sebe sama skutečně bez iluzí. Proto také, ač hlavní hrdinka klíč nachází a vchází do domu, její cesta za sebepoznáním teprve začíná. Přízemí domu je možno brát jako vědomí, cesta po schodech je poté stoupáním do podvědomí, k vyšším sférám našeho já, k jakémusi podhoubí našich vědomých rozhodnutí. Tomuto podvědomí často vdechují život sny (odtud taková posedlost Freuda snovými obrazy, v nichž viděl možné klíče k řešení některých neuróz). Hrdinka v první patře usíná a věci z vědomého světa získávají další vrstvy. Realita se ohýbá a posunuje materiální svět ještě více do světa alegorií a archetypálních vjemů – vzdálenosti se mění a matou, identity se zmnožují – hrdinka se stále snaží poznat sebe sama (viz pronásledování postavy se zrcadlem místo obličeje), ale vůbec se jí to nedaří. Zprvu nalezená květina může být symbolem ženské dospělosti, rozkvětem dívčího těla – tato vyzrálost je ohrožena (kým jiným než) mužem. Stále se objevující nůž může být symbolem hrubé mužské síly a telefon je naopak potlačené volání sexuálních tužeb hrdinky, která právě dosáhla dospělosti. Sex je nicméně veskrze nebezpečná věc, spíše zastiňující naše vnímání, než cokoliv projasňující - stejně jako idealizace potencionálního sexuálního partnera, ke které v Odpoledních osidlech dochází. Tvůrkyně tím vlastně chce říct, že nesmíme hledání vlastní identity nahradit pouhým projektováním si symbolu štěstí do našeho partnera. Tohle všechno samozřejmě zavání nejen psychoanalýzou, ale také feminismem – což není zas tak moc překvapivé, vzhledem k životu a tvorbě autorky, která skutečně inklinovala k tomuto ideologickému směru (a to dávno předtím, než začal být feminismus natolik cool, až se k němu dostalo takové množství hloupých lidí, až začal zbytku přemýšlivého světa lézt na nervy). ()

Reklama

C0r0ner odpad!

všechny recenze uživatele

Má to děj? Ne. Má to smysl? Ne. Děje se tam něco? Ne. Aspoň se tam kurva mluví? Ne. Je to hezké? Ne. Tak proč je to do prdele zařazeno mezi "nejlepší" filmy všech dob? A vlastně znám i odpověď - protože dementní kritici hledí na to, kdo natočí větší pseudoartový škvár plný podobenství. Příšerná píčovina. 0% ()

pan Hnědý 

všechny recenze uživatele

Nejoriginálnější experimentální snímek 40. let. Abychom našli styčné body, představivost, prolínání snem a realitou potřebujeme k němu správný klíč / nůž. Perfektní práce se stíny, kamerou, herci a originálního děje. Určitě velká inspirace a práce, která ovlivnila Davida Lynche, stejně jako to byl malíř Francis Bacon. ()

Seabeast 

všechny recenze uživatele

Zajímavá surrealistická hříčka z let černobílého němého filmu ve které se prolínají vize ženské protagonistky a kontrastují s děním v obraze. Na kraťas ze 40. let jsem vůbec nic takového nečekal a jsem si jistý, že musel ovlivnit i další surrealistické tvůrce z nadcházejícího období až dosud. K vidění ZDE. ()

Zajímavosti (4)

  • Výroba tohoto snímku přišla manžele Mayu Deren a Alexandera Hammida na pouhých 275 amerických dolarů. (Magyar)
  • Tento film, ktorý zaznamenal u kritikov mimoriadny záujem, sa stal jedným zo základných kameňov tzv. druhej americkej avantgardy. (Raccoon.city)

Reklama

Reklama

Časové pásmo bylo změněno