I.S.S.

„Myšky se tiše vznáší, bez tíže v bezčasí plují, lidé svůj strach špatně snáší, přítele nešanují.“ Historicky první film natočený podle skutečných událostí, které se ještě nestaly. Ale až skřetovi v Kremlu poteče do bot a on se rozhodne „nesmazatelně zapsat do dějin...“ Zatím však žijeme a tak koukáme na svět skrz OKÉNKO V KUPOLI: [][] Co můžeme pozorovat? [] Porušování 1. Gravitačního zákona Matta Kowalského: „Co jednou vesmír schvátí, scénář už nenavrátí.“ [] Zbytečnou cudnost kosmonautek. Jó, taková Ryan Stone, ta panečku uměla předvádět kosmoprádélko. [] Zemi aka Mars. Už ne modrá, ale rudá planeta. [] Ameriku a Rusko v prdeli a Číňany smějící se za bukem, byť pod zářícími listy. [][] Napětí v přístrojích i ve scénáři kolísá, souboje se zbraněmi „co dům dal“ jsou realistické a csfd pacienti vystřelení do vesmíru nervózně hejtují, místo aby si v pohodě zalevitovali. Mravní ponaučení z výchovné mise I.S.S. je jasné. Člověk člověku vlkem, i s apokalypsou za krkem. Njn. (17.03.2024)

Zklamání.... Námět a trailer nalákal a to je vše... Zpracování je laciné... Amerika versus Rusko je už otravné ze zpráv a né se ještě na to dívat večer na televizi... Pořád se jen dívají z okna z vesmírné stanice, jako že jsou ve stavu beztíže tak se uměle kymácejí ze strany na stranu, to si mohli pohlídat, vypadá to divně....Je to prostě nuda.... (13.02.2024)

Ach jaj...fajn nápad ešte dobrý film nerobí. USA vs Rusi na vesmírnej stanici, pokým dole na Zemi vypukla tretia svetová. Máme popiči nápad, solídnych hercov, fajn kulisy, viac menej dobre napísané, civilne pôsobiace dialógy, ktoré vedia dobre dokresliť charakter postáv a ukázať ich ľudský rozmer. Jediné, čo treba je to poriadne uchopiť a zrežírovať. Fail. Načo spraviť niečo dusné, klaustrofobické, vesmírny slow burn, kde človek s napätím sleduje, kto z koho, keď sa to dá odbiť nudným rutinérskym spôsobom s koncom jak poď ma jebať, kde sa navyše hovno dozvieme, kto, prečo, ako. Jednoducho na začiatku hovno viete a viete ho aj na konci. Jediné, čo sa dozvieme je na dnešnú dobu veľmi dôležitá informácia o sexuálnej orientácii našej čiernej kozmonautky a o tom, aký zadubený bigot je jej kolega za to, že nedokáže čítať ľudské myšlienky a nevie voľným okom odhadnúť, že ta čierna piča je lezba. (18.02.2024)

Nejprve se na film podívejme tak, jak to dělají komise, které filmům udělují ceny: Genderově je děj vyvážený (ženy v posádce) a zkrátka nepřijdou ani sexuální menšiny, neboť hned na začátku se hovoří o dvou astronautech, obou označovaných jako Buzz. A jeden Buzz plus jeden Buzz jsou dva Buzzové. Po rasové stránce zajišťuje soulad s neomarxistickou doktrínou jedna čmoudka. Je sice jenom jedna, ale zato má účes a kukuč jako lesba. Z ideologického hlediska je tedy všechno v cajku. – Nyní k vlastnímu ději. V anotaci se píše: „Na oběžné dráze mezinárodní vesmírné stanice ISS provádějí dvě posádky vědců výzkum zaměřený na zlepšení lidstva.“ Bohužel s tím začali pozdě, protože dosud nezlepšené lidstvo mezitím na Zemi rozpoutalo válku, která se rozšíří i na vesmírné stanici mezi bohužel zatím rovněž nezlepšenými vědci. – Než k tomu dojde, může si divák poslechnout různé banální dialogy, třeba o tom, jak v Rusku pěkně voní borovice, nebo se potěšit pohledem na to, jak si počínají bílé myši ve skleněném kotci v beztížném stavu: plachtí ve vzduchu, hrabou pracičkami a jedna samou radostí rotuje. Kosmonauté sedí u stolu a zpívají. Koukal jsem, jakým chlastem se tak upravili, ale nedokázal jsem přečíst etiketu na láhvi. Přijde řeč na politiku: „Jsme inteligentní živočichové. Nad politiku se povznášíme.“ Pak následují ještě nějaké duchovní kecy. Ale druhý den jsou už všichni OK. Na Zemi se však začínají objevovat jakési ohníčky, které se nezdají být sopečného původu. Kosmonauté se snaží kontaktovat Zemi, protože chtějí vědět, co se tam děje. Pragmatická kosmonautka Weronika připlachtí prostorem ke svému kolegovi a pošeptá mu sladké tajemství: „Pod konzoli jsem přilepila láhev vodky.“ Americká i ruská část posádky dostane od svých šéfů pokyn, že mají za každou cenu převzít kontrolu nad stanicí. A jak se nejlépe přebírá kontrola? No prostě tak, že ty druhé, kteří by to chtěli mít pod kontrolou sami, jednoduše vymlátíme. Zde začíná vlastní drama, které mě však nijak zvlášť nebavilo. Nevím jak kdo, ale já takovému filmu říkám odpad. (12.02.2024)

Napínavé komorní drama nabývá na síle ve světle událostí poslední doby, kdy Rusové stále hlasitěji chrastí atomovými zbraněmi a vyhrožují celému světu. A protože si dobře pamatuji, jaké to bylo žít pod okupací Rusy a každý den slyšet o válce, tak jim věřím, že toho jsou schopni. Je ale třeba ocenit, že hajzlové jsou na obou stranách, ba dokonce bych řekl, že tím největším je slizoun Christian, co mi tak nějak připomněl Burkeho z Vetřelců. Tenhle film by klidně obstál jako televizní inscenace, páč o efekty tu nejde, byť záběry na Zemi i stanici jsou velmi dobré. Akční žánr není ani v anotaci, tudíž kdo čeká něco podobného, musí být zklamán. A rozhodně jsem rád, že nejde o variaci na Gravitaci, protože ta mě kromě efektů ničím nenadchla. Ze zdejšího hodnocení je jasné (pokud dotyční film vůbec viděli), že jde o snímek pro menšinové diváky. Skutečné hodnocení tak odpovídá spíše tomu, co je na IMDb, nikoliv zde. (19.02.2024)