Zprávař: Příběh Rona Burgundyho

Fakt ujetá paródia na svet komerčných televízií a ich "správ", ktorý má v USA boom dávno za sebou a my ho tu práve zažívame (a väčšina súdnych ľudí z neho blinká alebo ho ignoruje). Ono je to ako vraví Jossie, "také blbé, až je to dobré". Zveličovanie, absurditky, sexizmus, totálne bláznivé nápady... a Baxter - perličky za milión a celok relaxačný, no mne stačia zatiaľ triezve 3 hviezdičky :-) Nie som odborníčka na Frat Pack, ale toto by kľudne mohol byť ich vlajkový film ;-))) (01.10.2008)

Kedysi som tento film zbožňoval. Celý ten mix debility a neuveriteľného nadhľadu pre mňa fungoval dokonale. Čo aj čakať od prvého spojenia dvojice McKay a Ferrell. Pravdou je, že keď sa na to pozriem teraz tak mám pocit, že to zostarlo. Stále sa na tom dá zasmiať a stále to má pamätné momenty, ale nebavil som sa tak ako kedysi. Myslím si, že je to hlavne vďaka Christine Applegate, ktorú naozaj nemusím. Rudd a Carell neprekonateľný a psík Baxter patrí medzi najlepších duchovných radcov vôbec. (14.12.2013)

Jak to vyjádřit. V žánru nerealistické komedie to bylo dobré, rovina romantická žádná a občas mě herci doháněli k trapným slzám. Jeden moment jsem si myslela, že už to lepší být nemůže, když se na scéně objevilo tolik komiků.. ale jedna scéna to nezachrání. Je to lepší průměr. Co se mi ale líbilo byl smysl pro humor. I když mě se tam zdály asi jen 2 scény komické, tak občas jsem z toho cítila až velmi neamerický ten styl. Místy jsem nevnímala ten jejich typický tlak a la - teď je čas, aby jste se zasmáli. Dělali to tak nenásilně a nenutili mi to.. No ale to bylo jen místy.. Americký humor s useknutými končetinami se zde nezapře. (16.04.2011)

Příjemná oddechová Ferrellovka zasazená do prostředí legendární americké novinářské mašinérie. Jak už to tak ve Státech bývá, humor je určen spíše pro střední a nižší inteligenční třídy. Na druhou stranu zde ale dobře funguje obsazení hlavních rolí a příběh je podle mého názoru hezky vystavěn. Díky tomu jsem během projekce relativně dobře bavil. 7/10 (13.01.2014)

V nultých letech téměř nešlo narazit na americkou komedii, ve které by se nevyskytoval proměnlivý počet členů party jménem Frat Pack. Občas byli relativně rozumní, jindy se utrhli ze řetězu a jindy stvořili Rona Burgundyho. I vedle výstřelů typu Zoolandera, natož mezi najednou zcela usedle působících Vybíjené či Starskyho a Hutche, vypadá Zprávař jako sled gagů, ke kterému se scénář psal jen jako povinná kostra, aby ho vůbec bylo možné natočit a pustit do kin. A sem tam se ta nekonečná improvizace Ferrellova řevu nebo Carellova dadaistického plácání trefí. Na jeden takový moment ale připadají tři naprosto mimózní a inteligenci diváka urážející. Pro někoho je možná výlet do sedmdesátkového San Diega vzpomínkou na dobu, kdy mohly komedie nekorektně ukázat téměř cokoli a pozurážet libovolnou skupinu. Za mě ale zestárnul do téměř nesledovatelného patvaru, který drží nad vodou vedlejší role a téměř hmatatelný pocit, že zúčastnění se očividně dobře bavili. Tak alespoň někdo. (07.02.2021)