Harakiri

Kvůli mně by se vlastně vůbec nemusely točit samurajské filmy. Jsou nudné, místy nechtěně směšné a nebaví mě. Tak tohle asi není samurajský film. Samotný příběh o tom, co to znamená, když čest má větší cenu, než život sám, by byl fascinující. Choreografie souboje je výtečná, vůbec jsem se u něj nesmála, ale zcela nezvykle jsem se výborně bavila a fandila hlavnímu hrdinovi v boji proti přesile. Velmi podařený je vizuál i hudba. Krásná práce. (06.08.2020)

Pozoruhodné a silné drama se sociální tématikou a v kulisách ctihodné samurajské vznešenosti 17. století. Třídní rozdíly, nevyhnutelná tíživost života nezaměstnaných, tragické osudy chudých, zoufalé skutky, povýšenecká nemilosrdná krutost výše postavených osob, zachovávání si hrdosti, nespravedlnosti, ponížení a lpění na tradicích a nepsaných zákonech. Schovávání se za kodexy stavovské etiky, jako za ochranou hradbu necitelnosti. Jako za pokrytecké zachovávání cti při řešení nepříjemností. Jako nerovnoprávné zacházení s lidmi z nižší třídní vrstvy. Samuraj Hanširo Tsugumo (skvělý Tacuja Nakadai) se nemilosrdnou tragickou hrou osudu dostává k bráně smrti v rituálním obřadu sebevraždy, jako aktu vykoupení. Ale také jako aktu zoufalství, beznaděje, odkrytí pravého stavu samurajského kodexu cti a etiky. A jako aktu pomsty a hrdosti, která trestá nemilosrdnou krutost, kde chybí lidskost a porozumění a vládne jen blyštivé pozlátko falešné cti. Jeho osobní pomsta je velkolepá, důstojná, vznešená, nemilosrdná. Je to nejvyšší stav hrdé lidskosti a touhy po spravedlnosti. Z dalších rolí: Tsugumův zeť Motome Čijiiwa (dobrý Akira Išihama), dohnaný nemilosrdnou realitou ke kruté sebevraždě, Tsugumova dcera Miho Tsugumo (Šima Iwašita), krutě zasažená tragickým osudem svého manžela, samurajové domu Iyi Hikokuro Omodaka (Tetsuro Tanba), Hayato Yazaki (Ičirô Nakatani) a Umenosuke Kawabe (Yošio Aoki), krutí a zároveň zbabělí při odplatě za své hanebné skutky, a správce domu Iyi Kageyu Saito (dobrý Rentaro Mikuni), držící ochranou ruku nad pokryteckým kodexem cti. Silné drama o ztrátě lidskosti, o vývoji světa, kde není místo pro staré pořádky, o pokrytectví a kruté nelidskosti, o vznešeném vzdoru a hrdosti, o strhnutí pozlátka ochranného obalu cti, o třídních rozdílech a pokřivené stavovské etice. Působivé ve svých obrazech, působivé ve svém provedení, působivé ve svém herectví, působivé ve svých gestech, působivé ve svém odhodlání. Je to vynikající a originální obžaloba stavu společnosti a zavedených pořádků, které ve své podstatě opovrhují lidským životem. (23.02.2013)

Výlet do dávné japonské historie, kdy padalo mnoho pánů a jejich bývalí samurajové se toulali zemí o hladu a bez prostředků. Toto je příběh jednoho takovéhoto ronina. Zatímco všichni čekají na jeho sekundanta (toho, kdo mu po provedeném harakiri usekne hlavu), vypráví ronin svůj životní příběh. A na harakiri samozřejmě dojde taky. (13.07.2020)

Film který považuji za to nejlepší co jsem dosud viděl. Chambara styl mění Kobayashi v drama pomsty samuraje, který pokryteckým dodržováním kodexu bushidó přijde o celou svoji rodinu, avšak i jeho pomsta musí být nakonec "správně" interpretována jako příkladný akt samuraje - ronina. A propos, jestliže ve Zběsilosti je Nakadai více než dobrý, pak v tomto filmu je dokonalý. (07.04.2008)

Kdybych nedal tomuto samurajskému filmu nejvyšší hodnocení, ptal bych se sám sebe proč a nedokázal si odpovědět. Velmi silný příběh, krutý, temný, ale výborný. ■ Koho v Soumračném samuraji zaujme v pozadí jedné scény vítr, hrající si s větví prosvítající papírovým oknem, tomu možná při sledování tohoto filmu napadne, kde se tvůrci nechali inspirovat. ■ Pro zajímavost chci porovnat své pocity z westernu Opravdová kuráž, který jsem komentoval včera: Na Opravdovou kuráž se rád podívám znova, na Seppuku nemusím. Na Opravdové kuráži jsem viděl chyby, na Seppuku nevidím. Seppuku je mnohem komplexnější film než Opravdová kuráž. Seppuku se mi "zažralo" mnohem víc do duše, než Opravdová kuráž (a to je v tomto filmu méně mrtvých). (01.07.2011)