Stalingrad

Ozerovův Stalingrad se do velké míry podobá poválečnému filmovému zpracování bitvy o Stalingrad, podobně dokumentární vzezření zobrazující posloupnost událostí prostřednictvím plánů vojenských akcí zkombinovaných s bojovými záběry a scénami politických jednání. Liší se ale díky už částečně díky uvolněnějším politickým poměrům v Sovětském svazu. události, jako zabití mladíka Chruščovovým synem nebo zabíjení vojáků a důstojníků z vlastních řad za útěk z bitvy. Na druhou stranu se nevyhýbá kritice spojeneckých vojsk a karikování Winstona Churchilla, jako tomu bylo např. u Pádu Berlína. Komické je i symbloické znázornění slabosti Angličanů oproti Rusům ve scéně popíjení osobních strážců Stalina a Churchilla. Ani sám Stalin se neprojevuje jako neomylný vojevůdce, když se se svými poradci zmýlil ve vyhodnocování německých úmyslů ohledně směru útoku. O dva roky novější německý film o bitvě o Stalingrad má hlavní devízu v tom, že má divák možnost se ztotožnit s obyčejným vojákem, což mě osobně u Ozerovova eposu se nepodařilo. (31.03.2008)

"Pořádný" válečný film pod taktovkou tradičního ruského režiséra Jurije Ozerova. Též pod názvem Bitva o Stalingrad. Stovky tanků, desítky letadel, děl a kaťuší, hrdinové sovětského (tehdy) národa v nejdůležitější bitvě druhé světové, v bitvě o "pevnost na Volze". Už oproštěno od většiny ideologických klišé, jen podáno ze sovětského pohledu (na rozdíl německého pohledu v možná ještě lepším německo-švédském filmu Stalingrad z roku 1993 http://www.csfd.cz/film/26591-stalingrad/, nebo od vyváženého hlediska ve vynikajícím filmu Nepřítel před branami http://www.csfd.cz/film/164-nepritel-pred-branami-enemy-at-the-gates/). Trailer: http://www.youtube.com/watch?v=lV0pnHcyzEk (25.12.2009)

Nejdřív zaútočíme na střed, potom nepřítele obklíčíme a pak obětujeme obě křídla. Přístup obou "hlav pomazaných" mi připomínal strategii generála v Šíleně smutné princezně. Záběr na mapu, záběr na pole, vojáci jedné a druhé strany někam jdou (jedou) a člověk zjišťuje, že se opět v bitvě ztratil. Krátké průstřihy do osobních životů postav nedokázaly předstírat, že film má kromě bojů nějaký děj. K přemýšlení mě přiměla jediná postava, Ivan, vlastně spíš představitel Ivana. Uvažovala jsem o tom, jestli umí doopravdy střílet. (18.01.2011)

Staré sovietske vojnové filmy boli excelentné po vojenskej stránke. Tento dokonca je odľahčení a ukazuje aj ľudí z NKVD, predsa Gorbačovova éra už nebola až tak silne propagandistická. Dlhé, ale zaujímavé a informatívne, žiadna katastrofa. Možno chyba bola v tom, že to vyzeralo ako omnoho starší film, ale v tom prípade to bolo dosť autentické. Veľmi kreatívny film s ktorým sa režisér vyhral. (03.09.2012)

1. diel 60% Príbeh a priebeh prvého dielu opisuje, ukazuje a predstavuje nám Hitlera, ktorý svojou prefíkanosťou sa dokáže prebojovať až k samotnému Stalingradu. Arzenál je dobrý na všetkých stranách, kostýmy, vypráva, Hitler či Stalin vyzerajú vierohodne, ale akcie stoja skratka za prd. Pochody vyzerajú fajn a je pekne vidieť ako to všetko vybuchuje, ale postavy sú nezaujímavé a tak o nejakej atmosfére alebo napínavej bitke nemôže byť ani reč. Poteší ale voicover a mapa, ktorá pekne divákovi mapujú postupy nemeckých vojsk. 2.diel 80% Druhý diel začína presne tam kde skončil prvý. Hitler sa prebojoval až ku Stalingradu, kde narazí na ťažký odpor v podobe Stalinových chlapcov, ktorý majú jednoduchú a veľmi dôležitú úlohu - neustupovať. A tak stojí koľko krát proti Hitlerovým chlapcom, iba samotná odvahu a oddanosť k Ruskému národu. Jeden s ruských veliteľov predloží návrh aby sa na Hitlervové jednotky zaútočilo na inej strane a aby bol Hitler donútení rozložiť sily. Plán sa podaril a potom už len nasledovala ofenzíva sovietov. Druhý diel ma viac bavil, prišlo mi to zaujímavejšie príbehom, pribudlo viac akcie o niečo kvalitnejšej (pohlaď na stovky útočiacích tankov sa dnes už len tak nevidí) a celkovo to malo väčšie tempo. 70% - 3* (24.09.2015)