Až budu mrtev

Zpěvák, který neumí zpívat, se snaží dobýt Balkán, muž, který není schopen milovat, "obdělává" (když použiji výraz přímo z filmu) každou ženu, na kterou si vzpomene, pohrdavý flákač, který si na svůj chleba nevydělá, hlady netrpí - Jimmy Bárka a jeho cesta životem. Tam a zase zpět, neb prozření a přiznání si skutečného stavu věci může být někdy až moc rychlé. "...já? Já nic, jsem odepsanej...". Jugoslávská nová vlna - syrovost a nekompromisní obraz drsné atmosféry, (de)formující charaktery i celou společnost. Celebrita své doby, jako předobraz prohnilosti dnešních hvězd - i tak se dá film brát. (15.03.2015)

Bez starostí o zajtrajšok, s momentálnou chuťou si užívať. Uprostred rozbordelárenej krajiny, blatových ciest, nedostatku práce a dostatku uniformovaných síl všade naokolo. Vždy sa nájde nejaká pipka, čo naletí a pomôže. Raz z krádežou, inokedy s jedlom, spánkom alebo vyfabulovanou správou do novín o úžasnom talente. S takouto povesťou sa dá prežiť medzi jednoduchými dedinčanmi, či vojakmi, ktorým je v zásade jedno, kto spieva. Horšie je, ak sa na týchto scénach nadobudne nezdravo nadnesené sebavedomie, ktoré v ozajstnej súťaži zhasne ako zápalka. Obrazovo pestré, dialogicky úsporné dielo s mnohými humornými scénami a nadhľadom ukazuje dráhu slobodomyseľného tuláka, ktorý sa živil prítulnosťou žien a charizmatickým výzorom. Po tom, ako zisťuje, že všade mu kvety nerastú, vracia sa odkiaľ už raz hrdo odišiel. Pribudlo sebavedomie a odvrávanie. Hoci prácu celkom istú nemá, vymyslí napochytre zámienku. Návrat do starých koľají je však vždy niečím iným ako pokračovaním vo vychodených šľapajách. (11.03.2014)

Spočiatku sa zdá, že sledujeme ďalšiu zdanlivo bezdejovú Pavlovičovu artovú nudu, kde je tá kvalita v niečom inom, ako dejovej línii. Lenže Až budem mŕtvy sa celkom slušne rozbehne a kulminuje veľmi vtipnou (najmä z dnešného hľadiska) sekvenciou zo speváckej súťaže. Jimmy Bárka je nezamestnaný, nezodpovedný, rád sa zabáva a spieva a obľubuje časté rozopínanie nohavíc. Je na diskusiu, či nie je nakoniec jeho koniec vo filme to jediné dobré, čo sa mu mohlo v danú chvíľu prihodiť. Kto si môže z nás povedať, že žil, žije svoj život na plno? (08.03.2014)

V klasickém snímku „černé nové vlny“ se můžeme soustředit na postavu Jimmyho Bárky a přemítat nad tím, do jaké míry jde o antihrdinu a jak vlastně hodnotit jeho přístup k ženám, ale taky si lze všímat obecnějších souvislostí, například vztahu velkoměsta a vesnice. Pro film je totiž důležité, že Bárka je za zpěváckou hvězdu až do chvíle, než se dostane do Bělehradu, kde na soutěži zcela vyhoří. Na filmu není nejděsivější obraz provinční bídy, do které se také v závěru opět vracíme, ale nekritické Jimmyho přesvědčení o vlastních schopnostech, živené podporou nesoudných lidí z maloměsta. Málokdy se stane, že film dokáže natolik deziluzivní sdělení, jakým tahle bezútěšná zpráva o neprůchodnosti sociálních vrstev rozhodně je, podat tak ambivalentní cestou. Svoji roli určitě hrají již zmíněné záporné rysy hlavní postavy, ale také znatelné komediální ladění snímku vyvažující jeho výslednou pochmurnost. (19.01.2013)

O Crnom talase viem len málo, takže časť kontextu mi zrejme unikla. Kamera je zaujímavá, filme je koncipovaný do dlhých scén, kde je iba jedna kamera, ktorá sa hýbe, ako sa hýbu postavy a strih nastáva, až sa zmení priestor či čas. Obraz Juhoslávie šesťdesiatych rokov je tiež fajn, no ten scenár je jeden veľký účelový balast, kde sa veci dejú len preto, aby sa v ďalšej scéne udiali iné veci, ktoré nakoniec uzavrú kruh. Či už bola tá epizódnosť zámer alebo nie, postavy tým pádom pôsobia ako bábky v hre. (10.10.2013)