Obsahy(1)
První část cyklu se věnuje zejména vizuální identitě měst, veřejných institucí nebo pražskému metru. (Česká televize)
Recenze (7)
Úvod je věnován vysvětlení co grafický design je. Na UK jsem absolvoval předmět kaligrafie a připadá mi to podobné. Kaligrafie je umění krasopisu. Zahrnuje jak funkční nápisy a ručně psané dopisy, tak i výtvarné umění, kde vytvoření ručně psaného znaku může mít přednost před čitelností textu. Když jedete jezdícími schody do pražského metra, můžete sledovat na obrazech reklam na stěně různé vizuální identity. Ke shlédnutí na https://www.ceskatelevize.cz/porady/13917580517-identita/221562264040001/ ()
Tohle by mělo chodit v prime-time na hlavním kanále. Identitu národa poznáš nejen podle chování, ale i podle toho, jak to ve veřejném prostoru (ne)vypadá. Povídání o pražském metru bylo skvělé a moc mě tato problematika baví. Už teď se těším na další díly. ()
Velmi děkuji tvůrcům za tento počin. Moje neteř začala studium grafického designu a už jsem jí poslal odkaz na první dva díly. Stojí to za to. Výsledky práce grafických designérů na nás útočí každý den ze všech stran. Proto je dobře, že vnikl tento seriál, snažící se informovat a ukazovat kvalitní práce v tomto oboru (i když možná trochu jednostranně, ale díky i za to), aby těch nekvalitních z veřejného prostoru ubývalo. Jedinou věc, co bych tvůrcům vytkl je, že jsem často nestačil přečíst jméno a specializaci osobností, které v dokumentu prezentují. Text strašně rychle zmizel. Naštěstí jsem se díval na ivysílání ČT, takže jsem často film zastavoval a vracel zpět na tu jednu sekundu, kterou text trval. ()
Je paradoxní, že seriál o českém (!) designu uvádí Najbrt, který se svým studiem obšlehl ve světě všechny možné nápady, které jen byly k vidění (oh pardon, oni se jimi jen „inspirovali“ ;) ). Ti, kdo jsou jeho stylem čerpání inspirace ;) okouzleni a následují jej, jsou zodpovědni za to, že původní grafický design v Česku de facto přestal existovat a čeští grafici se – až na výjimky, které samozřejmě také jsou – a objevili se i v prvním díle seriálu – každou další generaci stávají především replikátory trendů. To samozřejmě původní funkcí designu není (tím je, jak díky Bohu alespoň jednou v díle padlo – kultivace esetického vjemu obecně). Ale právě tak žije design v České republice. To je jeho vezdejší podstata. Vzhledem k tomuto paradoxu nepřekvapí, že seriál i jeho kamera jsou vizuálně významně nepřívětivé a trapné logo seriálu se zaseklo v několik let starém trendu. Vulgarity dokumentují otřesnou úroveň některých přizvaných (paní Fullerová je hluboký lowend). Koncepce programu je nulová, přeskakuje se odnikum nikam, u všeho vydržíme jen pár sekund. Zničeho nic se ocitáme ve světě vizuálních identit, aniž by laikům byly vysvětleny základy vzniku práce s logem, potřeba celé identity, specifika vizuální působnosti typů fontů, vzdáleností, poměrů, barev… Namísto toho dlouhé minuty bezobsažně zaplácávají názory babiček odpočívajících v parcích a slova studentů středních škol oslovených při cestě do bufáče na ulicích, aby nám sdělili své podstatné „červená je na mě moc červená“ a „mně se to líbí“. Přes voice over těchto hodnotných ;) výpovědí zmateně v titulcích pobíhají názvy všeho, co je právě vyslovováno. Následují explikace dvou log (Praha 3 a Člověk v tísni – v tomto případě ani nejde o explikaci, ale o proslov prošpikovaný opakovanou floskulí „jako“ o tom, jak měl původní majitel původní logo rád (!) ). Po nich na řadu přichází extrémně povrchní, komprimovaný a z dobového kontextu nepochopitelně vyseknutý výlet do historie. Překvapivě k Rathouskému, jehož práce je dnes mazaly, kteří ani neumějí nastavit čitelné proklady a rozpaly v negativu, když už písmo není podsvíceno, doslova zadupána do země! Konec je už potom jen nefalšované PR právě této odfláknuté ne-grafické práce (jednotný informační systém PID). Kdoví, patrně jen kvůli potřebě obhajoby této kritizované a nepovedené práce (PID) celý první díl vůbec vznikl. Slovy špatného průvodce – WTF!!! Zbytečný díl, hodnota nulová. ()
Výjimečný seriál, ojedinělý svým obsahem a vizuální stránkou. Souhlasím, že grafický design je služba. Má člověku pomáhat, kultivovat ho, učit ho vnímat své okolí a také určovat jeho místo v kontextu veřejného prostoru, ukotvovat ho v prostoru a čase, ukázat mu důvtip i vtip... Ano, je potřeba tyhle funkce (nejen grafického designu, ale estetiky časoprostoru vůbec) lidem vštěpovat. Pane Skalický, pane Najbrte a všichni ostatní, děkuji. Těším se na další díly. ()
Atraktivní téma! Ale zatím mi to přijde spíš jako průměr. Je z toho příliš cítit, že tvůrci nejspíš bojovali s tím, co mají říct. Je to propagace těch, které uctívají? Nebo snaha vysvětlit, k čemu grafická identita je? Proč je průvodcem někdo tak provařený, jako Aleš Najbrt? Ocenil bych, kdyby to byl víc dokument, než snaha o umění - byť se v úvodu říká, že grafický designér není umělec. Že žluté titulky nejsou skoro vidět je u seriálu o grafické komunikaci úsměvně amatérskou chybou :) ()
Pořad, který má "našemu Pepíkovi" osvětlit co to vlastně je grafický design. Když odhlídnu od faktu, že vizuál a styl celýho pořadu pochází pravděpodobně někde z roku 2005, tak vlastně celý koncept nechápu. Pominu pana Najbrta, který mě svýma výstupama irituje už řadu let a dnes platí spíše za podprůměrnou službu, která je značně přeplacena... ale proč se tvůrci ptají lidí na ulici na názor bez nějakého kontextu, tomu nerozumím. Místo aby se v prvním díle šlo po malých krůčkách a vysvětlili tedy vše od historie po dnešek - změny v nástrojích, komunikaci, barevnosti, přístupu, typografie, rozdíly v daných sub oborech... tak je tu řečen brutální základ, který se člověk dozví v první hodině na střední škole, z ničeho nic střihově střídáme scény zaobírající se Prahou 3, reklamním smogem, unknown lidma z ulice, Člověkem v tísni a sem tam někým známým, kdo se snaží erudovaně něco sdělit. Nevím, jestli zvládnu druhý díl bez psychický újmy. ()