Obsahy(2)
Ve hře z roku 1977 Posel z Liptákova autorů L. Smoljaka a Z. Svěráka se tradičně uplatňuje osobitý model všech představení Divadla Járy Cimrmana – v první části seminář badatelů, v druhé dvě jednoaktové hry "Posel světla" a "Vizionář"... Dvěma osobními automobily se vydal tým pražských cimrmanologů do Liptákova v Jizerských horách, aby prozkoumal drsný kraj Cimrmanova stáří. Již sama cesta byla dobrodružstvím, ale její výsledek stál za to. V restauraci U Sirotka restaurovali badatelé Cimrmanovy vlastnoruční nástěnné malby, v násadě starého krumpáče objevili jeho protihabsburský pamflet "Svou pravdu nebudeme skrývat". A co hlavně – do Prahy odváželo každé auto po jedné z historických, dosud neznámých her. To pro případ, kdyby jedno z vozidel havarovalo a shořelo, aby se alespoň jeden rukopis zachránil. Zachránily se oba – Posel světla, který prozíravě varuje před rozvojem vědy a techniky, a Vizionář, jenž pak předjímá nejen vznik 1. světové války, ale i proces kolektivizace zemědělství a znárodnění průmyslu... Jedno z nejoblíbenějších představení DJC se proslavilo mnoha úslovími a obohatilo naši kulturu v mnoha oblastech. Slavný je například Cimrmanův Univerzální ptakopysk a jeho užití, nebo jeho šachová hra a první out v dějinách šachu. A zvolání Smrti ve hře "Vizionář": "Přijde novej, ten se nezakecá" nebo uhlobaronova proklamace: "Piš barde, střádej, až budeš mít dvě stě milionů, zúčtujem spolu" patří ke klasice sběratelů "hlášek"... (Česká televize)
(více)Videa (1)
Recenze (170)
na jednu stranu je patří sice k těm trochu slabším, ale na druhou stranu tady to bylo poprvé a naposledy, co použili hlášky, ze kterých mrazí - "přijde mladej, ten se nezakecá" nebo "peněženku mi můžou vzít, kočár mi můžou vzít. Ale důl?" a mnohé další. A co se týká smrtky, já hlasuju pro Svěráka. Ta Smoljakova byla přece jen příliš civilní. ()
Tentokrát místo samotného komentáře lehce zneužiju místní csfd k soukromému inzerátu. Snad mi promine(te). „Ztratil se (mi) resp. hledá se, univerzální ptakopysk. Poznávací znamení. Slyší na jméno Jindra a naposledy byl viděn jak si to uhání (bez nožičky, je však možné (pravděpodobné), že již dorostla) s rozcupovanou ponožkou v hubě, po náměstí Liptákova. Šťastnému nálezci náleží odměna (batoh včetně jeho obsahu), kterou ochotně dodal kolega Brukner. Avšak né hned, až příležitostně :-) Konec inzerátu. Co dodat. Geniální seminář(e) tentokrát předčí hry, avšak tím nechci vůbec naznačovat, že kvalita her samotných by absentovala. Osobně mám o pověstný chlup raději Vizionáře (to v alternaci s L. Smoljakem), avšak musím uznat, že při závěrečném rozloučení se Z. Svěráka s publikem, (téměř) tuhne krev v žilách. Tak na (brzkou) shledanou, mistři. 90% ()
DJC-8, u mě #3. Snad nejlepší seminář (Sám uvádíte, že je to čistě rozlišovací označení. Tak proč zrovna my jsme béčko?), můj oblíbený hudební motiv, hry trochu líné, ale Vizionář patří mezi "nejkultovnější". Karel si v Praze vesele popelaří a mně hodíš na hřbet takovej majetek! Posel světla je méně známý, jelikož se nedostal na LP, ale i on nabízí pár pěkných míst (Byl jsem jednou v jeho divadle. Stačí mi to na celý život.). ... a na shledanou. Na shledanou ()
Na stěnách hostinské místnosti jsme odkryli celkem 8 Cimrmanových nápisů, seřadili jsme tak, jak je Cimrman pravděpodobně během večera psal. Přečtěme si je: Za první půllitr věnoval Cimrman hostinskému tento nápis: Lepší pivo v žaludku, nežli voda na plicích. Druhé dvojverší upomíná patrně na bankrot správce Liptákovské kampeličky Jaroslava Richteříka: Varuj se hazardu, vzpomeň si na Jardu. Třetí pivo vypil Cimrman za epigram: Nechoďte na dvorek, máme tu záchodek. Čtvrté pivo ho inspirovalo k nápisu: Sirotek je naše máma. Tak je to nápis pěkný, bohužel nějaký vandal k němu připsal: Sirotková je náš táta. Páté pivo: Nový York a Liptákov mé obce nejmilejší. Šesté pivo, to je nápis, který už známe: Do hospody s umytýma nohama. Sedmý půllitr: Teplé pivo je horší, než studená Němka. A po osmém pivu napsal Cimrman už jen: CHLAST, SLAST. Tím vážení přátelé nápisy končí, umělec zřejmě cítil, že již dovrčil svou míru. Tolik tedy k nápisům... ()
Opět jedno z vrcholných představení. "Chlast, slast." a plno jiných zlidovělých průpovídek: "My nesmíme ani naznačovat." nebo "Nepochválím-li se sám, nikdo to za mě neudělá." Jak Posel světla (hra z budoucnosti), tak Vizionář (trouba), je jedna velká prdel. A to ani nemluvím o srandovních seminářích, které jsou kvůli 2 hrám také dva. No nic, jdu si pořidit rádiovku, protože v Praze se to prej rádiovkama jen hemží. PS: metání hnoje výbušninami, to asi pak použili jako nápad do filmu Trhák, ne? A univerzální ptakopysk, to je ujetost největší, chchch ()
Galerie (11)
Photo © Česká televize / Divadlo Járy Cimrmana
Zajímavosti (21)
- Miloň Čepelka, který v té hře hrát nechtěl, se do hry dostal kvůli tomu, že v roce 1977 opustil divadlo Oldřich Unger a rok nato emigroval do USA. A tak Miloň Čepelka hrál dvojroli otce a Hlavsy. Druhá změna rolí proběhla po smrti Jaroslava Vozába v roce 1988, kdy hrával Miloň Čepelka dvojroli po Ungerovi i Vozábovi. Až v roce 1994 nahradil Miloně Čepelku v této dvojroli Jan Hraběta a od té doby hraje Miloň Čepelka jen matku a uhlobarona Ptáčka. (mnaucz)
- Schvalovací představení proběhlo 14. dubna 1977, tedy týden před premiérou, a Janu Zvolskému se líbilo, vyjádřil se jen, že by v něm uvítal více angažovanosti a kritiky soudobých nešvarů. Například jak vzpomíná Svěrák na konkrétní připomínku ředitele: „V těch vašich konferencích (to jsou semináře) byste měli popularizovat myšlenky kodexu kulturně výchovné práce. Soudruh Husák, jak víte, hovořil nedávno o stavebnictví. A vy to umíte, jak to napálit, ty nešvary v tom stavebnictví. Dám vám příklad, jak by to šlo: Jak jedete do toho Liptákova, tak po cestě třeba byste mohli vidět chlapa, jak se opírá o lopatu a nic nedělá, tak ho pěkně pokritizovat. A vy na to máte. Já nechci agitku, já chci plný sál.“ V komisi tehdy kromě Zvolského seděla také soudružka Kepáková. Ta si v průběhu představení dělala poznámky a s ředitelem nesdílela jeho nadšení. Mimo jiné se jí nelíbila část, kde zazní zpráva o počasí, jakou tehdejší diváci mohli slyšet z rádia, nepochopila, co by na tom mělo být vtipného, pasáž jí přišla nezajímavá a nudná. Navíc pronesla pro autory jistě nezapomenutelnou větu: „A rozhodně tam nesmí být věta ,A není to komisař Rudé armády, ale gauner 107‘“, která, jak se ukázalo, byla v úplně jiném představení, které soudružka předtím hodnotila. (mnaucz)
- Když přijde k pultu pro řečníky naposledy Petr Brukner, má v pravé ruce nerost, který by rád popisoval a v levé ruce batoh s dalšími nerosty. Je kolegy napomenut, že už se musí jít do šatny chystat na hru. Když si s nerostem popohodí v myšlence, že by ho mohl po někom hodit, drží však předměty obráceně, nerost v levé a batoh v pravé ruce. (Dvojirakri)
Související novinky
Zemřel herec Jaroslav Weigel
Ve věku 88 let zemřel známý cimmermanovský herec Jaroslav Weigel. Weigel se kromě herectví věnoval také grafice, malířství a scénografii. Byl dlouhodobým členem divadla Járy Cimrmana, kde za více než… (více)
Reklama