Světla ramp

Přepsáno v listopadu 2019. Světla ramp jsou niternou zralostí cirkusového klauna. Charlie Chaplin dospěl ve svém stáří k nostalgickému ohlédnutí za životem, naštěstí sentiment není zatížen senilitou, mezi slovy se objevují prvky melancholie a romantického idealismu. Světla ramp nejsou dokonalým filmem, jejich počáteční impuls zápletky vychází z příliš hysterické polohy melodramatické pózy, přesto je převládající náladou, i navzdory té důmyslné cynické sebeobraně, touha po životě. Stárnoucí cirkusový klaun odhaluje svou smutnější část vnitřního světa, dotýká se intimních úzkostí, je již schopný a zvlášť ochotný dosáhnout smíření a rozdává všude kolem sebe lásku a porozumění. Cirkusová rozvernost je zde předpokladem, kavalírství je předností a ušlechtilost je nabytou životní moudrostí. Hlavním nástrojem melancholické klauniády a vyzrálé cirkusové žádostivosti je Calvero (pozoruhodný Charlie Chaplin), stárnoucí klaun vaudevillského ražení. Vyrovnání se s niternou bolestí možného profesního selhání, a nejde pouze o strmý pokles popularity a uznání, v záběru jsou také osobní fóbie a přizpůsobení se jim, je náročnou poutí vnitřním světem. Klaunská zábava dodržuje jízdní řád taneční choreografie a smutek klauna je předzvěstí konce. Důležitou postavou je Thereza "Terry" Ambrose (příjemná Claire Bloom, jako tancující Columbina vystupuje Melissa Hayden), mladá a atraktivní baletka. Vývoj psychologie jednotlivců je pod neustálým vlivem běžných společenských konvencí a hanba je nejpalčivější osobní strastí. Hledá se opětovná víra v radost ze života. Láska, úcta a úspěch jsou sice vedlejším, ale zásadním výsledkem. Významnou postavou je Ernest Neville (sympatický Charlieho synek Sydney Chaplin), mladý a talentovaný hudební skladatel. Melodramatické pnutí dostalo tichou romantickou báseň cirkusového klauna s kapkami melancholických slz, osudovost získala svého trubadúra. Z dalších rolí: spořádaná a občas laškující Calverova domácí Sybil Alsop (Marjorie Bennett), starý a zkušený ředitel londýnského Music Hallu Postant (Nigel Bruce), vstřícný umělecký vedoucí divadla Bodalink (Norman Lloyd), Calverův partner klaunského hudebního čísla (Buster Keaton), hlavní tanečník baletního představení Harlekýn (Andre Eglevsky), Calverův nesoucitný agent John Redfern (Barry Bernard), či Calverův lékař Dr. Blake (Leonard Mudie). Světla ramp jsou nostalgickou básní cirkusového klauna, jemně do dlaní nabírá vnitřní bolesti, se smutkem v očích prohlíží umělecké úzkosti a s velkorysou štědrostí zralého věku rozdává životní touhy a smysl i pocit lásky. Světla ramp jsou intimní zpovědí Charlieho Chaplina. Podařené to nostalgické ohlédnutí za životem a profesním posláním! (31.07.2010)

Dlouho jsem se na tenhle snímek těšil a trošičku mě zklamal. Smutný příběh velkého klauna dává s nostalgií vzpomenout na Tuláka, ale to je bohužel asi vše. Sice jsem se vůbec nenudil, ale na druhou stranu mě to ani příliš nechytlo za srdce a nedojalo, což možná mělo. Potěšil Buster Keaton, i když se tam m,ohl objevit víc. (15.07.2010)

Ukažte mi osobnost, která napíše scénář, ten zrežíruje, ve filmu si zahraje hlavní roli, produkuje ho a ještě si k němu napíše vlastní hudbu. Podezřívám Chaplina, že i na ty housle hrál sám. Já vím, že byla jiná doba, a že i film už dávno šel jinou cestou. Ale pro tenhle nádherně upřímný epitaf nedokážu najít jiné hodnocení. Film, kde jsem u komediálních výstupů měl slzy na krajíčku, ale od smíchu to nebylo. (02.10.2006)

Teda já toho Chaplina bez mejkapu a zvednutýho obočí ani nepoznala! Situační humor v jeho podání nikdy nebyl mým šálkem čaje, ale klobouk dolů, jak zvládá dramatickou polohu. Claire Bloom na můj vkus podala trošku moc hyterický výkon, ale dobrý, tou dobo frčely buď hysterky, mebo femme fatale, takže co po ní člověk může chtít, že jo... Příběh je to krásnej a dojemnej, a to v pozitivním smyslu. Tohle by měl vidět každej milovník filmu, skvělá klasika! (20.10.2011)

K plnému hodnoteniu mi presa len bráni trochu prestrelená stopáž. Záverečné sekvencie, respektíve celá posledná polhodina je ale možno tým najdojímavejším a najkrajším, čo kedy Chaplin nakrútil. Komédia je to iba pri Calverových vystúpeniach, čo je oproti ostatným slávnym majstrovým dielam veľká zmena. Ale my môžeme tomu aplaudujúcemu publiku iba závidieť, že mali možnosť ho vidieť spoločne s Busterom na javisku. Aj keď je to len fikcia, že, a asi pri točení boli herci v publiku snímaní oddelene od scény. 90%. Ale čo, ten záver je úžasný, dáme to za plný počet. (12.04.2016)