Děvče za výkladem

Jedna z nejlepších reflexí fenoménu soudobé dívčí literatury a navazujících mediálních výstupů. Vtipný, ale nikoli nevkusný zážitek. Chytrý v tolika odkazech a v práci s jednotlivými herci. Roztomilá Hanka Vítová a její dívčí parta květinářek je plná oblíbených tváří v čele s Helčou Bušovou a sekundujícími Boženkou Šustrovou a Mary Norrovou nekonče. Báječné je sledovat i Schránila a Veverku v antirolích k jejich typickém obsazování. Samostatnou kategorií geniálního humoru je naivní panská Vlasty Hrubé. Královnami pak starokomičky Nedošinská s Májovou. Je toho mnoho, co zde obdivovat, konečně i tu práci s reklamou a apel na drbny pavlačové či svobodné mateřství. "Jsem žena, která ví, co chce!" (20.10.2020)

Naivní, místy až hloupoučké a dobově zidealizované, ostatně jako všechny prvorepublikové filmy, přesto dobře koukatelné. Jednak díky atmosféře a kultivovanosti té doby, ale i skvělým hercům. Zde opět exceluje především Nedošinská, ty její role hubatých, přesto ale dobrosrdečných mamin a tet nemají chybu.:) "Tady máte tu vaši kulturu! Za tři koruny za číslo, to si směl vzít vikomt chudou, ale pan syn ne! Ten má závazky k lepší společnosti!" A nebo: "Špatně se u mě neměla, to ne. Když bylo třeba zatopit, i uhlí si mohla přinést. I to prádlo jsem jí dovolila. Ať si holka zapere, když ji to těší.":) "Když si odskakuješ, tak si odskakuj. Ale do harému..." Pobaví i Tréglova role domovníka, on a paní Nedošinská zvyšují laťku minimálně o jednu hvězdu. Dávám 3 * a 65%. (17.07.2020)

Celkem ucházející pozdně prvorepubliková komedie, která si dělá legraci z vlastního žánru. Opravdu je to "tak smutný a tak pravdivý", jak několikrát opakuje jedna z postav. Herci ani ostatní tvůrci se nepředřeli, ale pár vtipných míst a určité kouzlo tu najdeme. Velmi špatně natočený je bohužel konec, zbytečně natahovaný a pak utnutý potěmkinsko-groteskovým kočárkovým finále. (11.02.2006)

Klasický romantický snímek třicátých let s průměrnou Vítovou a zde perfektní Nedošínskou v roli svérázné tetičky (jak jinak samozřejmě), které vydupe štěstí své nešťastné neteři (asi po stopadesáté hrané Vítovou). Milka Balek-Brodská se zde objevuje opětovně v roli místní pavlačové drbny (někdo by měl udělat studii, zda hrála taky někdy jinou roli, já osobně ji v jiné poloze neviděl). Ale jako celek je to dílko poměrně zdařilé a koukatelné. Jinak co mě opravdu rozesmálo, jak si tematicky romanticky laděný film dělá srandu z červené knihovny (a titul jedné z knih: "Tajemství staré panny" mě rozesmál k nepříčetnosti...). (05.01.2013)

V tklivé formě sentimentálního červenoknižního dramatu prokukuje jako první jarní květ víc než slibný zárodek sociálního dramatu, který má oprávněnou ambici být nepatetickou, civilní ódou na solidaritu. Dívčí, ženskou, mužskou, lidskou; připočteme-li k tomuto východisku několik zajímavých formálních ozvláštnění (naprosto neobvyklé záběry na dobový tisk s titulky článků o zhoršující se mezinárodní situaci, až neobvykle otevřené rozhovory o oficiální dobovém ohlupování tzv. lidového čtenáře) zařazení do osvědčené škatulky "papírové" filmové váhy začne drhnout ještě víc. Mimo standardní, tj. nadprůměrný výkon Hany Vítové stojí za povšimnutí výrazný posun Antonie Nedošínské v její klasické úloze ženy z lidu; totéž platí i o Václavu Tréglovi, tomto věčném velkém herci malých rolí našeho hraného filmu. Vděčí za to jménu, které je podepsáno v rubrice režie: jedné z velkých, fatálně nedoceňovaných osobností naší národní kinematografie Miroslavu Cikánovi. V kontextu naší národní filmové tvorby třicátých let patří DĚVČE k té její části, která odkazuje jednoznačně k budoucnosti, k sociálnímu nejen národnímu, ale i evropskému sociálnímu filmu poválečné krize přelomu čtyřicátých a padesátých let (v této souvislosti se mi vybavuje Sicův ZÁZRAK V MILÁNĚ nebo Bergmanovo LÉTO S MONIKOU). Všechno nasvědčuje tomu, že nejen vrstevníci, ale i jejich potomci až příliš často k svému vlastnímu neprospěchu nerozumí sami sobě ani tam, kde se jedná o vrcholy jejich dobové současnosti a minulosti. Bohužel. (26.07.2008)