Ohnivé ženy mezi námi

Začínají docházet nápady. Herečky v hlavních rolích jsou stále dobré, ale režijně už to má náběh k rutině. Přestal jsem se postupně bavit a je dobře, že tvůrci to nenatahovali a zůstalo jen u trilogie. Velmi rutinně natočené, stále schopně zahrané, ale nápady se neměly kde brát. Dějově to za moc nestálo. Ze všech tří dílů nejslabší. 50% (18.03.2012)

"To by člověk vyskočil z kůže..." Musím říct, že občas bych též raději vyskočil z kůže, než abych se musel dívat na tuhle místy dosti lacinou zábavu. V porovnání z předchozími díly o dost slabší. To už autorům fakt tolik chyběla invence, že si museli pomoci hudebním výstupem samotného režiséra Podskalského hrajícího na šišku? Můj dojem vylepšují některá pěkná pěvecká čísla (Jirásková, Havelka). (10.02.2018)

Ohnivé ženy vol.3 žhnou ze všech zapálených žen nejvlažněji. Příběh, byl-li v jedničce nevyrovnaný a ve dvojce nastavovaný, zde prostě naprosto schází. Po všech stránkách děravý scénář Hermíny Frankové, spoléhající na ne vždy plodnou improvizaci, ředí 50:50 estrádní čísla ne vždy cvalné kvality, z nichž některá dosahují genialitu srovnatelnou s tím lepším z monthy-pythonovského repertoáru (sólo na elektromontážní hadici resp. impregnovanou borovou šišku), některá ne (Devils Of Milotín), a některá stojí za-vyliž-prdel (Jiřina Jirásková coby Diva). Vše jakž-takž zachraňují řídce se vyskytující, ale skvělé hlášky, pronášené trestuhodně nevyužitými herci (Vetchý, Nárožný, ale i ty dvě čarodějnice Veškrnová a Hlaváčová) - „Na paní se střílet nesmí. / Já myslela, že uhne...”, „Všechno bude zalito sluncem.”, „Hotentoti, tupci, blbče! / Já chápu, že se paní zlobí, ale 'blbče' ...to zrovna nemusela.”, „...jinak byste uměl dánsky jako když mrská, ovšem bičem!”. A taky zjevná skutečnost, že se během natáčení všichni zjevně bavili. (26.03.2012)

Při zhlédnutí OHNIVÝCH ŽEN se vybaví jiný - již starší - podobný vícedílný filmový námět - německá STRAŠIDLA ZE SPESSARTU. Rozvernost, spojená se satirickým nadhledem k současnosti, do níž jsou v obou případech tyto polopohádky vloženy, k zábavnosti vkládá cosi navíc. To cosi je úsměv, který umí zhořknout, narazí-li na neumětelství, neupřímnost, malichernost neřku-li podlost. Obě dámy (Veškrnová i Jana Hlaváčová) své party zvládají s viditelným potěšením a jejich okolí dělá vše možné, aby jim přitom nepřekáželo. Satira se mění v úsměv, za nímž tušíme raráška rozvernosti. I po čtvrtstoletí, které uplynulo od premiéry této šťastné trojdílné televizní inscenace. (27.04.2008)

Třetí díl této duchařské komedie je takovou nepovedenou estrádou v estrádě a jistě není tou největší chloubou pana Podskalského, což nic nemění na faktu, že ve srovnání se současnou televizní zábavou, by to byl určitě slušný průměr. Trošku spíchnuté horkou jehlou, ještě že už je konec. Nedá se nic dělat, nápady došly. (14.06.2011)