Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Kriminální komedie o mladíkovi, který je omylem považován za pachatele loupeže.  Zatímco pouliční fotografové Máček a Kalabis marně nabízejí své služby kolemjdoucím, takřka před jejich očima vykrade dvojice kumpánů klenotnictví. Kalabisovi se náhodou podaří jednoho z lupičů vyfotografovat. Shodou okolností je surový násilník k nerozeznání podobný zakřiknutému knihkupci Karlu Pelikánovi. Toho čekají krušné chvíle: zajímá se o něj jednak policie vedená zkušeným revírním inspektorem Moudrým, jednak partička zločinců, kteří Karlovi omylem podstrčili lístek z nádražní úschovny, kde ukryli lup. Jediný, kdo Karlovi věří, je jeho dobrácká teta Klára a jeho zamilovaná přítelkyně Jarmila…
V divácky vděčné komedii se setkáte s Miroslavem Homolou v hlavní dvojroli, dále s Jaroslavem Marvanem, Jindřichem Plachtou, Stanislavem Neumannem a Marií Glázrovou. Stanislav Neumann a Jindřich Plachta zde také zpívají populární písničku „Sedím na větvi a zpívám“. (oficiální text distributora)

(více)

Recenze (45)

honajz 

všechny recenze uživatele

Dám tomu nakonec slabé 3 hvězdy, ale vážně hodně slaboučké. Neskutečně mě tady vytáčelo to rádoby komické - a snad i teplé - duo Plachty a Neumanna, takové pitomce aby pohledal a takoví by v realitě asi těžko našli nějakou práci. Leda u ještě většího pitomce... Písnička s "tulidulidum" je sice hezká, ale jak z jiného filmu. A ten konec s rasem, ach jo... Jinak zde máme všechna možná klišé tehdy oblíbených wallaceovek - snad chybí jen tajná chodba. Ale dojde na dvojníky, přestřelku ve skladišti, uloupené klenoty, černou Mimi, dokonce se nám dostane drobného botanického kurzu. Vtipy ne vždy fungují, občas dokonce působí trapně. A co se příběhu týče, vážně nemám rád, když si postavy nechávají frnknout důkazy před nosem nebo je nenapadne zachovat se normálně či dokonce když věří zlodějce nějaké šlechetné úmysly. Na tu krátkou stopáž jsem se často nudil, příběh se nijak neposouval, protože střelného prachu je málo, a vystřílen byl tak do půl hodiny. ()

Raziel_cz 

všechny recenze uživatele

Milá "dvojnická" komedie s milým zvratem, že hrdina nepředstírá dva lidi, nýbrž netuší, že má dvojníka. A že ten dvojník je zločinec. A že se omylem připletl do jeho hry. A ten dvojník taky netuší, že má dvojníka. Hravostí a lehkým humorem je to takové obrácené Two Much říznuté Oscarem. Jo, je to naivní, ale zábavně a mile naivní a Miroslav Homola tomu herecky naprosto kraluje (a jako zlý dvojník je fakt hrozivý) a Plachta, Neumann a Matylda by si zasloužili sérii vlastních filmů. A má to hodinu a čtvrt, takže nudit se fakt nebudete. „Sedím na větvi a zpívám...“ ()

Reklama

Karlos80 

všechny recenze uživatele

"Sedím na stromě a zpívám, duliduli-dum, duliduli-dum, čimboraso", parádní scéna natočená před zadní projekcí... Povedená a dodnes divácky oblíbená detektivní komedie v hlavní roli s Miroslavem Homolou a s výtečným komickým duem Plachta+Neumann (fotografové Máček+Kalabis) viz. ještě podobný film Konečně sami (zde však hráli jakési amatérští zloděje pod stejnými jmény). Byl to vůbec dobrý Cikánův tah, který nejspíš vycházel ze staršího velmi dobrého složení Plachta+Pešek. Doporučuji.. ()

Skuby47 

všechny recenze uživatele

Tento film na mně dýchnul atmosférou starých časů podobně jako ostatní pamětnické filmy. Jejich diváci je buďto nekriticky milují stejně jako já, nebo nevšímavě ignorují, jako dávno překonanou historii.To bude asi dáno věkem. Starých detektivek je málo a těch vyšperkovaných humorem ještě míň. Tato je moc milá. Duo Plachta – Neumann je kouzelně naivní a Miroslav Homola se zase překvapivě dobře zhostil hlavní dvojrole. A to jsem málem zapomněla na pěknou vloženou písničku. Je to jeden z filmů na který se určitě někdy znovu podívám. ()

Marthos 

všechny recenze uživatele

Český film měl v dřevních dobách své existence o klasickou detektivku velkou nouzi. Jemné, zatím spíš nesmělé náznaky se začaly objevovat již ve dvacátých letech, výraznější úspěchy se dostavily až o něco později, v době, kdy na barrandovské pláni vyrostl jeden z nejmodernějších filmových ateliérů v Evropě. V případě Pelikána nejde vskutku o žádné velké kriminální drama, už proto, že mezi aktéry tohoto veselého příběhu nacházíme dva pouliční fotografy, nemotorné šmodrchaly, kteří vzbuzují smích už jen tím, jak vypadají: tento dojem zesilují i jejich představitelé, herci Jindřich Plachta a Stanislav Neumann. Nebezpečně se roztáčející kolotoč záměn, nedorozumění a lží, jenž je podnícen shodnou identitou dvou mužů, z nichž jeden je dle nepsaných pravidel situační grotesky hodný a ten druhý, jak jinak, zlý, nemá čím a jak zklamat ani současného diváka. A přidá-li se k tomu ještě prudce nakažlivá písnička o tom, že sedím na větvi a zpívám, roztaje i ten největší morous a škarohlíd. ()

Galerie (6)

Zajímavosti (2)

  • Za normalizace film v televizi nesměli promítat kvůli jménu dřívějšího televizního ředitele Jiřího Pelikána, který v roce 1969 emigroval. (raininface)

Reklama

Reklama