Svět kde se žebrá

Tato komedie stojí za shlédnutí díky excelentnímu výkonu Hugo Haase, představiteli hlavní role žebráka Josefa Dostála. Je to soucit vzbuzující žebrák i majitel činžáku a akcií, chlap s dobrým srdcem, ale také morous s despotickým sklonem. Život glosuje s nezaměnitelnou směsicí prostoty, moudrosti, ironie a cynismu, kterou trefně komentuje stav společnosti. Haas se opět proměňuje v živel, který burácí, pobíhá kolem všeho a všech, straší, běsní, rozdává, chlácholí, bublá, brebentí, vzteká se a zároveň i prožívá radost. Z dalších rolí: Dostálova dobře stavěná schovanka Zorka Náhlíková (Marie Glázrová), zkrachovalý idealistický právník Václav Neprosil (Ladislav Boháč), vášnivý pěstitel květin Alois Řeřicha (František Kreuzmann st.), osamělá vdova Slabá (Milada Smolíková) a zvědavá a poslušná domovnice (Ella Nollová). Samotná zápletka filmu není ničím zvláštní, všechno stojí na Haasovi. Na drzosti, cynické ironii, osobitých hláškách, ale třeba také hrátkách se jmény hlavních postav. On bude tak dlouho poctivej, až mu na to přijdou. Žebrat se v konzumní společnosti musí, ale poctivě, s noblesou, s dobrým úmyslem a s usilovnou zarputilostí. Nejvíce se totiž vydělává na chudácích. (10.12.2015)

Haas si v rolích žebráků a postaršených postav liboval. A tady se v obou polohách pořádně vyřádil. Obsahem jde o trochu kontroverzní téma, protože bagatelizuje chudobu a dá se shrnout do věty pronesené Zorkou: nejdřív mě dědeček zaklel do těch topinek a teďka, když bych mohla být šťastná, mi hází klacky pod nohy! Jenže postava despotického žebráka je mi vcelku nesympatická a místy jde znát, že je to ze strany Haase čirá exhibice. Ve svých 37 letech a na vrcholu slávy, nejspíš hledal další výzvy. Podobnou úchylkou naštěstí netrpěla  Marie Glázrová, takže se zde společně s Martou Vančurovou řadí k nejkrásnějším prodavačkám topinek v české kinematografii. Ale ani ona mě v hodnocení neobměkčí. Tato haasovina vystavená na urputném žebrákovi a jednom omylu, není tak úplně podle mého gusta. (19.06.2023)

Hlavní hrdina - Hugo Haas si poctivou žebrotou vydělal tolik, že se mohl stát majitelem činžovního domu. Teď už jen zbývá vyřešit, jak dát dohromady svou schovanku s mladým advokátem. Nakonec se přijde na to, že mladí lidé tuto pomoc ani nepotřebovali. Hugo Haas dal konverzační hře Edmonda Konráda sociálně kritický náboj ve svém ironickém duchu a pozdvihl ji tak o nějaký stupínek výše. Postavy jsou tentokrát výjimečně dobře a přesně obsazeny, pouze by snad neškodilo, kdyby se Haas ujal vedle psaní scénáře i samotné režie. V postavě žebráka-milionáře jsou plně obsaženy všechny složky Haasova herectví - vtip, ironie, sentiment a životní pravda (nebo aspoň to, co si pod ní občas představujeme). (12.01.2004)

Komedie splňující všechny aspekty dobré nedělní odpolední zábavy. Hugo Haas coby žebrák nažebrá těžké peníze a zakoupí dům. Na ulici potká zkrachovalého právníka, který mu po léta házel prachy do klobouku, tak se ho ze staré známosti ujme, ubytuje ho, a dá mu práci. Právník se mu ale zamiluje do dcery. Co z toho vzejde? Neprozradím, ale u těchhle filmů je to stejně vždycky předem jasné. Haasova komika zde není tak dominantní jako obvykle a jelikož na ničem jiném film nestojí, jde pouze o průměrný počin, ovšem Cikánem velmi dobře natočený. Kdyby byl Hugo zrovna ve větší formě (více nebo naopak méně našňupán), stal by se film klasikou. Takto nejspíš skončí zcela zapomenut. 70% (15.01.2012)

Jedna z dalších povedených Haasovských masek (pokolikáté už?). V hlavní roli prohnaného žebráka Dostála, posléze majitele činžovního domu, byl opravdu více než vynikající. Špatné výkony však nepodali ani ostatní herci, jako Glázrová, Boháč nebo Kreuzmann, ale stejně jsem toho názoru, že zde posloužili jen jako nějaký přihrávací kompars. Hlavní postavou byl však Haasův žebrák, který zde na sebe strhl veškerou divákovu pozornost a v podstatě celý děj se točil kolem jeho osoby, která udivovala svým typickým intelektuálně srozumitelným a lehce pochopitelným humorem založeným na vkusných vtipech a brilantních odpovědích. Svojí duchaplnost, slovní zásobu a myšlenkové nuance, zde předvedl v té největší síle, i když mu v něčem nebylo až tak dobře rozumnět, poněvadž šišlal:-) Vše ostatní už daleko lépe napsal uživ. Zloděj kol. Mně tedy nezbývá než vám tento poměrně neprávem opomíjený film, vřele doporučit, shlédnout ho až do konce a hlavně si ho nadmíru užít. Stojí to fakt za to. P.S.: "A neoždibávejte mi pořád tu palmu":-) (23.11.2007)