Šňup

Zase jednou budu souhlasit se slovy a slogany distributora - TUHLE DÁVKU SOTVA VYDEJCHÁTE. Má pravdu, rozdejchat to jde stěží, ale z úplně jiných důvodů a v úplně jiném smyslu. Já tedy obecně (ač mám k drogám míň než shovívavý postoj), filmy obírající se tímto tématem miluji. Nevím, čím to je, ale nezřídka filmařsky inovativně překvapí - žeby i tvůrci plodili v propadu do jiných realit? ;-) ŠŇUP ze začátku rovněž nabídl něco jiného než se běžně vidí, avšak po (půl)hodině už až tak moc nepřekvapuje a spíš stereotypně ukolébává, no a po doběhnutí do cílové rovinky zůstane už jen pachuť zbytečně nafouknuté (a v oné chvíli naštěstí už i prasknuté) prázdné bubliny. (11.10.2008)

Jedná se o snímek sice ne dokonalý, ale rozhodně nestandardní a zdravě jiný – a to jak vedle běžné, tak i nezávislé produkce. Téma snímku není „nijak převratné“, pochopitelně. Dějově roztříštěný film o vzájemně se proplétajících osudech skupiny feťáků, fičících na speedu a prohryzávajících se se sněhem okolo nosních dírek vyžhavenou, vyprázdněnou realitou předměstí L.A., svým ironicky „nehodnotícím“ vyzněním někdy více a někdy méně připomíná starší filmy s obdobnou tematikou (nelze nevzpomenout přinejmenším stále omílaný Trainspotting). Navíc, vzhledem k tomu, že trpí jistou scenáristickou krátkodechostí (projevující se místy lehce křečovitou vtipností, trochu prázdným opakováním některých postupů a značnou „přeinspirovaností“ některých zákrut vyprávění), je děj tou nejslabší složkou celého tohoto filmového rauše. O poznání zajímavější je ovšem zpracování. Debutant Jonas Åkerlund se způsobem, jakým k filmu přistoupil, extaticky hlásí k tomu, že je v prvé řadě a především režisérem hudebních klipů – jeho snahou je nechat diváka sledovat film „očima speedu“, a proto bez oddechu a velmi přesvědčivě tlačí obraz do rychlého střihu, důrazu na makrodetaily, afektovanosti, krátkých řetězů obrazových asociací... a výsledek je velmi přesvědčivý. Je vtahující, nedává čas vydechnout – dokonale mapuje chutě a podivnou logiku života se speedem. Šňupu bývá vyčítána řada věcí – idealizací postav narkomanů počínaje, přemrštěným naturalismem konče. Nad těmito výtkami lze leda pokrčit rameny – smutné, prázdné, vyjedené postavy v sobě dle mého názoru nesnesou idealizaci ani náhodou; bez naturalismu a jeho „nahé sprostoty“ by snímku chyběla polovina přesvědčivosti. Jediným – i když pro většinu diváků asi jen těžko vydýchatelným – záporem je tak dle mého zmiňovaný scénář. S ním spojené mínus má potíže znegovat i kongeniální výkon stárnoucího Mickeyho Rourkea. A že je ten bývalý playboy vážně dekadentně dokonalý! (01.07.2004)

Pohled na svět očima a náladama šňupů a šňupek. Spíš než k Rekviemu za sen ,mi to přišlo náladou a permanentním raušem blíž k Strachu a hnusu v Las Vegas.(bacha SPOILER!!- scéna ,kdy Pavouk histericky nasratý poskakuje v té své haluzně nahý ,jen genitálie narvaný do ponožky a v ruce opravdu velkou zbraň ,mě málem zlomila!) No a Mickey Rourke, když narazí na dobrýho režiséra a má co hrát,mě už dlouho přesvědčuje,že je jak víno.Dlouhozrající ,již dávno vybouřenou,kvalitní archiválií. (19.05.2009)

Šňupu, šňupeš, šňupeme.. v téhle stylové jízde šňupou úplně všichni jakoby se nechumelilo. Sama jsem si při všech těch míhajících obrázcích připadala jako na tripu. Ale tak do smíchu jako všem protagonistům mi nebylo, spíše jsem se cítila trochu dezorientovaná z toho, co ty obrázky vlastně znamenaly. Vypadaly moc pěkně, ale ten obsah..ten OBSAH! Naprosto o ničem. Stylizované originálně, avšak těch momentů jako hovno v záchodě bylo příliš a na mě to tedy působí jako ne úplně kvalitní matroš :-) A jediné co kromě vizuálu stojí za zmínku je Brittany Murphy, díky které jsem to přežila až do konce. Účinky "Spun" doznívají a zbyla jen jakási pachuť, po které absťák mít určitě nebudu. (23.02.2013)

Neuvedomelé feťácke zbližovanie množstva zaujímavých a odpálených tvárí sa vôbec nemusí hanbiť, ale zas sekať prsia tiež nemôže. O tom pokoj, vidím Aronofského, nemôžem prehliadnuť Tarantina a cítim snahu o vytvorenie tendenčného komplexu už kedysi poznaného. Milý pokus aj vďaka trefne vybraným osôbkam pohybujúcim sa po poli nezaniká, no "Šňup" ako celok triešti moje (a zrejme nielen moje) zmysly a aj keď ho nezatracujem, radosťou po plafón neskáčem. (21.07.2009)