Dobrodružství Priscilly, královny pouště

Vždycky jsem si pod tím fantazii jitřícím názvem představoval mimořádně extravagantní úlet, originální, drzou, málem undergroundovou jízdu, a po pravdě jsem z reality trochu zklamanej; problém bude nejspíš v tom, že mě samotný fenomén travesty show ani disko popíky nijak zvlášť nefascinují (v dobrém ani špatném), rozjařenost z toho, s jakým stylem a chutí své drag queens hrají Hugo Weaving a hlavně blazeovaný Terence Stamp, trousící krásně přisprostlé sarkasmy, mi vydržela jen chvíli, a pak už mi ke koukání zbyla jen nevzrušivá idylka v půvabných kulisách australské pouště s občasným krotkým náznakem dramatu či mírného dojáku o intenzitě zdařilé telenovely. Tenkrát před čtvrt stoletím to možná bylo větší zjevení, ale na druhou stranu, takové nesrovnatelně podvratnější, šílenější i zábavnější Rocky Horror Picture Show má ještě o dvě dekády víc, a o Almodóvarových komediích nebo Snídani na Plutu se snad ani není fér zmiňovat. (06.07.2018)

Byl jsem dost překvapený, když jsem viděl zdejší hodnocení. Já jsem milovník podobných ujeťáren, ale že by se Priscilla mohla líbit i většinovým divákům, to jsem nečekal. Protože, co si budeme nalhávat, tento film je opravdu blbý. Neděje se tu nic jiného, než že tři vyhastrošené buzny jezdí po poušti v růžovém autobusu. Hlášky jsou vulgární, žádnou pointu zde nenajdete, příběh není absolutně ničím obohacující... Ale přesto musím jít na plné hodnocení. Někde kolem patnácté minuty jsem chytil první záchvat smíchu a pak jsem se ho nemohl zbavit až do konce. A čím trapnější a bizarnější věci se ústřední trojici stávaly, tím více jsem se bavil. Zanedlouho se ze mě stal příznivec tohoto nekonformního snímku a jeho podivným hrdinům jsem se zaujetím držel palce. Kde jinde může člověk vidět hvězdy Supermana, Pána prstenů a Mementa tancovat v křiklavých oblečcích na hudbu Abby? Film z jiného světa. (25.01.2012)

Zaujímavý a neotrelý námet, ktorý rozoberá téma sexuálnych menšín (predovšetkým transsexualizmus a transvestizmus). Trojica hlavných predstaviteľov patrí práve do týchto kategórií. Ich pohľad na svet je prevažne optimistický, bez sebaľútosti voči okolitému vnímaniu ľudí kontra ich osobnosť. Režisér filmu, Stephan Elliott sa zjavne nebál pustiť do pomerne kontroverznej témy s kopou ženských prevlečkov a pre puritánske publikom nadmieru neprimeraným vtípkom, na ktorých som sa mimochodom váľal smiechmi. Čo však prevažuje nad všetkými kladmi sú herecké výkony presdtaviteľov (Weawing, Stamp, Pearce) a dokonalo odsýpajúca, dejová línia. Kostýmy, farby, prihriate srandičky, dlhá cesta za vysnenou šou. Odporúčam každému, kto ako ja, miluje road-filmy (naprieč Ameriku). (27.06.2010)

Nevím, pořád mám pocit, že jsem tu čtvrtou hvězdičku dosadil jen kvůli australskému vnitrozemí. Vizuálně je to skutečně pastva pro oči, herecky je to bohužel horší - je velmi těžké utopit se v žánru road movie, protože volná koncepce "příhod po cestě" svádí k bezmyšlenkovitému lepení scének. A to se právě tak trochu stalo Priscille. Myslím si taky, že zobrazení transvestitů hrubě přesáhlo z pošťuchování do karikatury, ale což, hlavně, že je sranda. Všichni tři hlavní aktéři (aktérky?) byli výborní, se zlatou medailí pro skvostného Terence Stampa. O dva týdny později jsem ho viděl ve Wall Street a nemohl jsem se ubránit úsměvu. Tahle role už s ním zůstane navždy. (05.12.2010)

Viděno poprvé v životě a o to větší překvapení tahle boží pecka byla. No a ten závěr? Přesně takovouhle vzpruhu člověk potřebuje._________________EDIT po druhém zhlédnutí v kině: Obrovská pecka z Austrálie, která vůbec nestárne, nemluvě o skutečnosti, že atmosféra kinosálu přidává na diváckém zážitku. Boží soundtrack, výborní herci a skvělá chemie mezi nimi a konec je ultimátní doják. Priscilla je velká láska, kterou si člověk zamiluje v jakémkoli věku, a patří mezi nejlepší pohodové filmy minimálně posledních třiceti let. (10.09.2022)