Fourbi

ocenenia : MFF Cannes 1996 - uvedené v sekcii "Un certain regard" (09.05.2013)

Předělávka Tannerova raného filmu Salamandr, hozená do odporných devadesátek. Pozdní cinéma verité. A opět velmi smutný film. Smutný, protože je o lidech, kteří jsou prázdní. O lidech, kteří si vydělávají bezduchou dřinou, aby pak svoji mzdu utratili podle toho, jak jim to vtiskl marketing. White trash z Evropy. Prvních dvacet minut filmu bylo naprosto ubíjejících: není zde jediný sympatický charakter ani herec; jediná postava, s níž by se šlo alespoň trochu ztotožnit. Hlavní představitelka Karin Viard je mimořádně tvrdá – je-li to tím, že hraje nešťastnou bytost, bůh suď. Lze na ní sledovat, že hraje hraní; trochu mi to zápletku posouvalo k Truffautově Hezká holka jako já – šlo o podobné situace a Bernadette Lafont byla podobně prkenná. Jenže tam šlo jednoznačně o nemravnou srandu. Tanner mě naopak nechával co se týče žánru bolestně na pochybách: tenhle film je možná mimořádně citlivou sondou do současnosti raných devadesátých let, kdy se ideály dávno schovaly za horama a zbyl dřevní konzum bez glamouru osmdesátkového snění. Mimořádně proto, že spolu s tématem o němž hovoří přebírá i totální životní a etickou bezradnost jeho protagonistů. Hlavní hrdinka Rosemonde nedovede ostatně to, že nejradši ze všeho sní, ani pojmenovat a já bych řekl, že tohle zvířecké setrvávání v říši bez pojmů je jednou z největších tragédií mas a životů na klíč všude okolo nás. Přestože je v tomhle film poctivý, není umělecky silný. Vlní se mezi sociologickou studií, příliš řídkou detektivkou, jakousi skicou fungování marketingu a toků peněz a do toho sem tam přidává o něco příjemnější náhled ze zkoušek klasicistního dramatu; – to jej posouvá k Rivettovi, zbytek je spíš rohmerovský. Motiv pašování je z Tannerovy Země nikoho. Jde samozřejmě o to, jak obechcat systém, ale tohle už bylo natočeno mnohem silněji v Jonášovi. Toto se trošku rozdýchá ještě vstupem druhé dívky Marie, kterou hraje (patrně režisérova dcerka) Cécile Tanner. Není pěkná, ale je lepší herečka než Viard. Celek to bohužel nezachraňuje, herci jsou bez charismatu. Závěr s tannerovským spřátelením všech figur a nadějí na nový život není příliš věrohodný. Zatím můj nejslabší kousek od něj. (13.08.2022)