One Piece

Po víc než 60-ti dílech nemůžu říct, že by mě to nadchlo tak jako všechny ostatní anime seriály s více než 100 díly, které jsem viděl. Částečně je to asi animací, kterou shledávám docela tristní, i když se na ní po pár set dílech asi zvyknout dá... Nedostatky ale má i sám děj. I Inuyasha nebo Kenshin je víceméně složený z příběhů trvajících jen několik dílů, One Piece má ale zatim hodně slabý spojující faktor a co je ještě horší: doteď tam rozhodně není ani náznak schopnějšího zloducha. Zatim bych teda hodnotil na horší 4* - doufám, že se to zlepší.... A zlepšilo: Teď po víc než 350-ti dílech, kdy jsem se konečně dostal k právě vycházejícím částím se můj názor na One Piece o dost vylepšil. Proti části v East Blue se s časem zlepšily snad všechny aspekty, které může anime mít. Zlepšil se děj, konečně je tu náznak nějakých organizovanějšího protivníků a hlubšího děje (zakázané století a role World Governmentu). Zlepšila se animace (tady zvlášť nakreslení některých hlavních postav a možná jsem si vůbec zvykl na zvláštní animaci One Piece). Zlepšily se postavy: nové hlavní a většina nových vedlejších jsou skvělé a Luffy je prostě sugoi - jediná postava, která mi vadila/vadí od začátku do konce je Usopp. A nejvíc se asi zlepšil soundtrack, který od nevýrazného OST 1 prošel obrovskou změnou a klasická (dechovková:-)) melodie OST 2 mi vytane na mysli jako první při každé zmínce o One Piece. Celkově ale pořád dám 4* z několika důvodů. Nejvážnější z nich je zdlouhavost. Co se stalo za (nynějších) 365 dílů by se v jiném anime odehrálo maximálně za dílů 100. V jakém jiném anime může hlavního hrdinu uprostřed bitvy sežrat obří had a na 20 dílů ho vyřadit z boje aniž by se bitva přerušila nebo zpomalila? Kde se dá vidět na vlas stejná scéna, která se opakuje na začátku 30-ti dílů po sobě? Asi jen ve One Piece. Díly taky postupně začínají čím dál delší rekapitulací předchozího děje a kolem dílu 300 není vyjímkou opakování delší než 6 minut (z 22 !). Další menší vadou je částečná žánrová nejistota, kterou na mě One Piece působí. Většinou je to klasický až učebnicový shonen, občas se to ale zvrhne v shojou nebo prostě jen komedii. Taky to obsahuje jistou dávku těžko popsatelné nenormality/absurdity/přehnanosti, která se asi spíš musí vidět - pracovně jsem to nazval One Pieceovská Demence. OPD mi někdy (málo kdy) přijde oprvadu hodně vtipná, ale většinou jen nechápu proč tam něco takového je. Celkově teda po shlédnutí chápu, proč je One Piece jedno z divácky nejúspěšnějších anime vůbec (což dokazuje počet dílů, filmů, speciálů atd. stejně jako umístění na různých žebříčcích anime), ale pro mě to nějaké ty vady má. (18.06.2008)

Postupom sledovania musím dať za pravdu znalejším divákom anime. One Piece je obludne rozťahaný epos, ktorý v priebehu prvej polovice aktuálneho počtu epizód (730) výrazne klesá na kvalite a nato sa k nej opäť vracia. Celé to má za výsledok akúsi šialenú sínusoidu, ktorá kolíše jednotlivými arcami a je na vás a vašej trpezlivosti, ako dlho tento fenomén hodláte akceptovať. Tu by som ale položil rečnícku otázku: Ako je možné, že aj napriek takémuto obrovskému nedostatku seriál stále pokračuje, ba nielen to, dokonca dosahuje vysoké divácke ratingy a má jednu z najsilnejších diváckych základní vôbec? Myslím, že je čas odkázať Echiirovu manga predlohu, ktorá je vskutku mnohokrát svižnejšou a dynamickejšou, než seriál kedy môže byť. Ide tu najmä o istú presnosť vyobrazenia a narábanie s časom, čo rozhodne nepatrí medzi forte štúdia TOEI ANIMATION a pôvodne dynamický dej sa tak môže zdať naplnený vatou a zbytočne rozťahaný. Kedže pri One Piece funguje fenomén zapozerania sa, ktorý môžeme prirovnať k dnešným posadnutým maratónom seriálov ako povedzme Two and half men, How I met your mother, poprípade Suits; diváci tak prirodzene prestanú vnímať počet epizód a vstupujú priamo do sveta Grand Line, plného dobrodružstiev a kadejakých zvratov. Táto posadnutosť pramení taktiež aj v akejsi rôznorodosti fantasticky rozsiahleho sveta, transparentnosti úvodnej posádky (pri neskorších členoch si už nie som tak veľmi istý) a znamenitému soundtracku, ktorý sériu zodpovedne sprevádza a vyostruje množstvo kľúčových okamihov. Práve tieto faktory sú dôkazom, že seriál by zniesol omnoho skresanejšiu adaptáciu (povedzme členenú na filmy), ktorá by sa v rukách skúseného štúdia mohla aspoň zľahka priblížiť genialite pôvodného materiálu, ktorý už viac ako 17 rokov prináša úsmev na tvárach svojich verných fanúšikov. (12.05.2014)

Jak to tak vypadá... vyrostl jsem z anime. Už mě to prostě nebaví, nudí a unavuje dívat se v podstatě na to samé. Hlavně shonen vám začne po pár seriálech připadat jeden jako druhý, obzvlášť co se týče soubojů, odhodlání a postav. Vydržel jsem u toho tak osm dílů. A uvědomil jsem si, že když to vypnu, o nic nepřijdu. - 60 % (13.05.2011)

Myslím, že už mám něco nakoukáno, tak bych si to dovolila ohodnotit. Nejprve bych začala krátkým srovnáním s ostatními nekonečnými anime, které mám rozkoukané. Srovnání to bude skrze hlavní postavy. Když jsem začala koukat na Naruta, ten kluk v tom oranžovém kombiné byl naprosto příšerný, nemohla jsem ho vystát. Ale teď je vše jinak, postupně jsem si ho oblíbila, až se stal postavou, kvůli které na to koukám. Ale začátky pro nás byly těžké. U Bleache jsem si Ičiga na začátku neoblíbila nijak závratně, ale ani mi nebyl protivný, takový neutrál, a to mu vydrželo až do posledních dílů, je mi jedno, jestli umře, je mi jedno, jestli vyhraje. Prostě tak nějak koukám. U Kateikyō Hitman Reborn! jsem Cunu na začátku nesnášela, protože pořád řval to své "Tasukete!!" a bulel a třásl se. To je přesně ten typ postavy, kterou prostě nesnáším, naštěstí je lůzr s potenciálem, takže nějak už bojovat umí, ale pořádně to ukáže až za dlouho. Nyní, jak čas postoupil, tak mám Cunu ráda jen, když bojuje, to konečně vypadá jako chlap. Mimo ně, mi příjde, že se jen krčí, ustupuje a občas prohlásí něco o ochraně kamarádů a bla bla bla. Typickej šónen představitel. Ale tady, bože Luffy, já si ho zamiloval už v prvním díle a se vším všudy. Když bojuje, když nebojuje, když jí, když je nadšenej... prostě Luffy je hlavní představitel No. 1 a už jen kvůli němu vím, že mi stálo za to se na One Piece podívat. Ale víte, coje ještě lepší? Že takovéhle postavě zdatně sekundujou další charaktery, které za to také stojí - Sanji, Robin, Zoro, Chopper, Nami a i ten Usopp, který mě občas rozčiluje svým srabátsvím, umí potěšit nějakou akcičkou nebo aspoň hláškou. Někomu může vadit styl kresby, ale pokud opravdu zaujmou postavy, tak nějaká kresba je fňuk, nebo si na ni lze zvyknout. Dalším velkým bodíkem je hudba - okolo 70. dílu a výš se znatelně! začíná zlepšovat a dokáže naprosto dokonale dokreslit náladu, děj. Finální boj v Alabastře mi málem vzal dech, když se ozvala vážná hudba - byla jsem tím překvapená a ono to víc, jak krásně to tam padlo. Další velkým kladovým bodem je komika, aspoň pro mě. Fakt se s nima vždycky tam zasměju, i když ty vtipy už jsou ohraný, na mě pořád fungujou. Nemyslím tím to jejich ksichtění, to naopak klidně můžou ubrat. Každopádně baví mě s nimi cestovat, jsem s nimi šťastná, mám chuť vyjet na moře, chci ucíti vůni slanýho moře. I když dokážou postrašit nehorázným počtem epizod, já jdu s nima, protože lepší partičku aby člověk pohledal. Vážně, ukažte mi lepší! :-) Btw. Písnička, kterou má Sogeking je parafráze na Segata Sanshira, že jo? :-D /// Dobře no, když se člověk probere z opití, tak zjistí, že to samozřejmě nějaký ty zápory má (třeba to strašné prodlužování), ale i s tím se dá žít a udělit 5* :-) ALE člověk samozřejmě vystřízlivý. (30.06.2010)