Things You Can Tell Just by Looking at Her
Čo vlastne ženy chcú
Režie:
Rodrigo GarcíaScénář:
Rodrigo GarcíaKamera:
Emmanuel LubezkiHudba:
Edward ShearmurHrají:
Glenn Close, Cameron Diaz, Calista Flockhart, Kathy Baker, Amy Brenneman, Valeria Golino, Holly Hunter, Matt Craven, Gregory Hines, Miguel Sandoval (více)Obsahy(1)
Pět povídek o touhách vědomých i nevědomých. Český (a výrazně mužský) název amerického filmu scenáristy a režiséra Rodriga Garcii (syna slavného spisovatele Gabriela Garcíi Márqueze) Co vlastně ženy chtějí připomíná titul hollywoodské komedie Po čem ženy touží. Jedná se však o snímek zcela jiného druhu, jehož původní název (v překladu Co je na ní znát už od pohledu) upozorňuje na jinou rovinu ženského projevu, totiž na touhy, jež u hrdinek vyplouvají na povrch bez jejich přičinění, či dokonce proti jejich vůli. V pěti povídkách se autor věnuje ženám různých povah a postavení, jež se všechny trápí kvůli vlastní nenaplněné existenci. Každá z nich si to uvědomí většinou díky někomu, kdo dokáže její skrývané touhy zvenčí rozpoznat: rozvedená lékařka Keenerová (Glenn Closeová) si teprve díky mladé kartářce Christine (Calista Flockhartová) přizná, že svého kolegu miluje marně, nechtěně těhotná ředitelka banky Rebecca (Holly Hunterová) má své zrcadlo ve špinavé tulačce Nancy, spisovatelka dětských knížek Rose (Kathy Bakerová) nachází cestu k sobě díky dospívajícímu synovi, nevidomá Carol (Cameron Diazová) dokáže přesně odhadnout motiv sebevraždy, kterou vyšetřuje její sestra Kathy (Amy Brennemanová), zatímco té zase otevře oči její slepá žákyně? - Křehké příběhy jsou plné vnějších (některé postavy přecházejí z povídky do povídky) i vnitřních vazeb. Rodrigo García oprávněně spoléhá především na mimořádně kvalitní a zároveň hvězdné herecké obsazení, vesměs v neobvyklých rolích. Na vymezené ploše svým představitelkám poskytl maximální prostor, neboť většina děje se odehrává v dlouhých, divadelně vystavěných dialozích, jež jsou pro noblesní herecké interpretky vděčnou partiturou. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (48)
Trochu depresivní, ale vlastně i optimistický film, který ukazuje různé formy lidského štěstí a neštěstí. Film jsem shlédl po rozchodu s přítelkyní a i díky tomu na mě hodně zapůsobil závěrečný monolog Cameron Diaz (konečně má pěknou roli, kde ukazuje, že je dobrá). Líbily se mi průsečíky jednotlivých epizodek. ()
Zase sa my chlapy o trochu viac dozvieme, čo ženy chcú, aj keď uspokojivých odpovedí sa nedočkáme. Ani to nechceme. Tento malý nenápadný nezávislý filmík (o ktorom skoro nikto nevie, aj napriek hviezdnemu obsadeniu) vyžaduje od diváka trochu väčšiu dávku trpezlivosti, ako by sa dalo na prvý pohľad čakať. Viac ako slová občas povedia gestá postáv, ich pohľady a nekomentované činy. Každá epizódka je o niečom inom (čo sa samozrejme odohráva v ženskej duši), má zmysel a dôjde k nie vždy jasnému vyústeniu. Takže aj keď na konci uvidíte v jednom zábere male a female, žiadne happily ever after z toho nevyplynie. Ak ste muž a čítate rovnako ako jedna z postáv o chlapoch z marsu a ženách z venuše a veríte tomu, tak to s týmto filmom radšej vopred vzdajte. Anglický názov je omnoho zmysluplnejší. Táto komorná skladačka síce nie je tak nabubrelá ako Magnólia, alebo Babel, ale o to môže na mnohých pôsobiť sympatickejšie. ()
Pět zajímavých samostatných povídek - To je doktorka Keenerová (Glenn Close), Sny o Rebecce (Holly Hunter), Někdo pro Rose (Kathy Baker), Dobrou noc Lilly, dobrou noc Christine (Calista Flockhard, Valerie Golino) a Láska čeká na Kathy (Cameron Diaz) se semtam místy spojí. A na konec čekejte doplněné vyústění všech. ()
Povídkový film s pěti volně propojenými příběhy. 1. To je Dr. Keenerová **** 2. Fantazie o Rebecce ** 3. Někdo pro Rose *** 4. Dobrou noc Lilly, dobrou noc Christine *** 5. Láska čeká na Kathy *** Ocenění : MFF v Cannes ´00 (Francie): Zvláštní cena festivalu.. ...Emmy Awards ´01 (USA): Nominace na cenu pro nejlepší herečku (Holly Hunter). ...Scénář : Rodrigo Garcia. Kamera : Emmanuel Lubezki. Hudba : Ed Shearmur ()
Co vlastně ženy chtějí? To se my muži asi nikdy nedozvíme. Jen kroutíme hlavou nad jejich myšlenkovým potenciálem a to je asi tak všechno. ´Věci, které poznáte pouhým pohledem na ni.´ Tak zní originální název tohoto snímku, čímž se krapet prozrazuje podstata věci, ale ne moc. V příběhu máme pět žen bojující se svými osobními problémy, které mnohým ženám budou hodně blízké. Muži naopak budou jen nechápavě kroutit hlavou a mumlat si pod vousy něco o blbosti. “Jen blázen by spekuloval o životě ženy!” Ano, to tu skutečně zazní. Takže divácké zaměření je tímto jasné. Snímek je danou problematikou vcelku inteligentní. Děj každého příběhu se sice odvíjí pomalu, ale je to dobře ke správnému uchopení dané věci. Pět zcela odlišných žen, pět odlišných životů, pět odlišných problémů, pět odlišných přístupů k jejich řešení. Která bude pro koho chytrá a která naopak hloupá? I divačky samotné se nad jednotlivými příběhy mohou zamyslet a vytvořit si k tomu svůj názor. Proč by někomu na těchto příkladných postavách mělo záležet, když se jim vlastně vůbec nic nestane? Není to konání, ale doufání. Nejde o vzhled, ale o touhu. “Dříve nebo později jsou všichni zklamáním.” Možná je škoda, že není snímek natočen v artovém stylu, neb se námět k tomu velice hodí. Mělo by to větší sílu a výnosnější šarm. Takhle tomu v hloubi duše chybí určité emocionální napětí a soudržnost. Snímek tedy berme jako takovou impozantní exkurzi do nitra pěti charakterově odlišných žen řešící své trápení. Pro divačky je snímek určitě přínosný. Ale to je jen z mého mužského pohledu, takže... ()
Reklama