Vřískot

Mnoho jednotlivých scén jsem již viděl v originále nebo zparodované ve Scary Movie, ale snad nikdy celé. O to vic mě fascinuje jak to stále funguje i dneska a že vůbec něco jako slasher v dnešní pokroucené době není zakázán, jelikož někdy je to fakt moc. A Wes Craven se s tím obzvlášť (ne)páral. (10.03.2022)

„Ty poslouchej, ty malá bestie, ještě jednou zavěs a vykuchám tě jako rybu, rozumíš?!“ První z Vřískotů bude mít dvacetileté výročí, takže ideální příležitost si ten úžasný feeling z druhé poloviny devadesátých let znovu vychutnat. Tedy alespoň u prvních dvou pokračování, kdy fungoval spolehlivě. Wes Craven natočil poctu žánru (a o necelé dva roky později ji zopakoval) plnou odkazů a stylových hlášek pro znalé. Mate diváka (tipů na vraha je překvapivě víc než u druhého pokračování), vrací se ke svým předchozím látkám (Volal jste mě? - Tebe ne, Frede!) a pro tehdejší diváctvo byl zatraceně atraktivní. Začalo to promyšlenými telefonáty, skončilo velkým ostrým nožem. Když se vrah v hororu řídí hororovými pravidly, postavy o oněch pravidlech neustále klábosí, připomínají je, z filmu se stává jakási „parodie na druhou“ a v mnohém vystupuje právě proti pravidlům. A kdo ví, co se stalo kupříkladu v Elm Street, může očekávat ještě silnější zážitek. Craven si se svým týmem dělá, co chce, v rozporu s očekáváním odkrouhne hlavní hereckou hvězdu hned v úvodu a přichystá mnohem víc dramaturgických naschválů. Kladem jsou i svižné dialogy. Příběh je naopak prostý, ovšem děj tu není tím hlavním. Poklidným městečkem Woodsboro to otřáslo už před rokem. Někdo znásilnil a zavraždil matku dospívající studentky. Těsně před ročním výročím vrah udeří znovu. A zase. Město je na nohou, všude jsou média, policie, nechybí novinářka Gale Weathers, která píše knihu o rok staré vraždě. A nebude jediná, komu půjde o zdraví. Potěší, že maskovaný zabiják je obyčejný člověk, chybující, místy nemotorný. Prostě „lidský“. Když už by někomu vadilo to kloubení komediálních a hororových prvků, nemůže jednoduše ignorovat, že Craven v polovině devadesátých let odstartoval další hororovou vlnu. A to se počítá!! (02.08.2015)

Pre mňa najlepší film Wesa Cravena a aj Kevina Williamsona. Napínavá réžia, brutálne vraždy, zabijak s maskou, telefonáty, Williamsonov scenár plný odkazov na rôzne horory, ich pravidla a predovšetkým výborné finále robia s toho filmu už kult v rámci žánru. Hudba je taktiež výborná a casting presne ušitý na mieru. A Wes Craven ako upratovač v škole oblečený v červeno čiernom pásikovom svetri s menom Fred je už len delikatesa pre fanúšikov. 90% - 5* (19.10.2009)

v 90. letech byly slashery v těžkých problémech. Pátky 13. nefungovaly, Noční můry šly do kelu a ani na Halloween se divák nemohl spolehnout. Minimálně 8 let nikdo nenatočil dobrý slasher. Jeden fanoušek měl ovšem nápad. Ten fanoušek se jmenoval Kevin Williamson a zbytek je už historie jak se tak říká. Máme zde ikonického zabijáka, pravidla žánru i samozřejmě povedená úmrtí a celé je to trošku detektivka. Vřískot pomohl brakovému žánru zpátky na nohy a je potřeba kdyby za nic jiného jej za tohle uctít. První díl je zároveň samozřejmě nejlepším. 70% (30.01.2023)

Mám s tímhle filmem takový zásadní problém, hmm, jak to jen říct slušně: všechny postavy mě iritovaly k posrání. A to navzdory faktu, že v době prvního (a posledního) sledování "Vřískotu" jsem byla odpovídajícího, tedy postpubertálního věku, tudíž mi kdákající slepičky a namyšlení frajeři měli imponovat. A ono prd... jak se mám bát u horroru, když se není koho ani o koho bát? To už mě snad více pobavila ta krávovina "Scary Movie". Bylo to zklamání, čekala jsem od slavného filmu víc - hlavně víc napětí. 55% (14.10.2010)