Jak jsem balil učitelku

Občas mám pocit, že žánr mládežnické komedie je v posledních letech už poněkud mrtev, o to raději jsem viděl v tomto směru svěží a originální kousek zacílený na starší mládež, který se naštěstí zcela vymyká tradičním teenagerským komediím založeným na laciném či fekálním humoru, má v sobě spoustu inteligentního vtipu a společně se zajímavě napsanými i ztvárněnými postavy si jde svou cestou. Nápaditě zpracovaný příběh studenta s vtipně vážným pohledem, černými brýlemi inteligenta a duší malého rebela kráčejícího proti davu, vynikajícího výborným nadáním v jedné oblasti a na druhé straně zažívající nemalé potíže s klasickými školními předměty, mě hodně bavil... a kdo by se v jeho postavě nějakou náhodou vůbec nenašel, může si na oplátku užít neotřelou romantickou komedii dvou soků o jednu ruku krásné mladé slečny z učitelského sboru nebo alespoň vychutnat příjemnou atmosférou doprovázenou skvělou hudbou či svérázného Billa Murrayho, který mi osobně tentokrát oproti posledně viděnému Životu pod vodou překvapivě sedl. Nekonal se sice pro mě vyloženě takový filmový zážitek, po němž bych okamžitě sáhl po pětihvězdě, ale rozhodně Rushmore patří za mě k tomu (nej)lepšímu, co jsem dosud z tvorby Wese Andersona viděl a potěšením mi u něj bylo po celý čas. Jen mě trochu mrzí ten lacině znějící název, jaký zase zplodili čeští distributoři. Naštěstí jsem se nenechal odradit ani názvem, ani plakátem, na základě něhož jsem kdysi na první pohled očekával něco stylově zcela jiného. [80%] (10.02.2022)

Andersonova poetika bizarných postavičiek žujúcich svoj "iný" život v "reálnom" prostredí na mňa vždy spoľahlivo funguje, rovnako ako jeho svojský druh humoru a až smutno melancholické ostrenie na svoje postavy a porozumenie ich charakterom. I keď v porovnaní s neskoršími jeho filmami mi Rushmore pripadal o málinko menej kompaktne uzavretý v svojich vlastných pravidlách a vytvorenom mikrosvete. (25.08.2005)

(1001) Ze všech filmů Wese Andersona tomuhle rozumím nejméně, a to i po opakovaných sledováních v odstupu mnoha let. U jeho ostatních filmů (Život pod vodou, Darjeeling a Až vyjde měsíc) jsem to měla tak, že se mi nejprve líbily hlavou a postupem času jsem se do nich zamilovala i srdcem. Ale u Rushmore zatím nenastala ani ta první fáze. Nejspíš je to kvůli tomu, že se nejsem schopna napojit na hlavního hrdinu a sama pro sebe si identifikovat, čím si v průběhu filmu prochází. Jeho emoce jsou pro mě absolutní a kompletní záhada. Nepoznám rozdíl mezi jeho upřímnými reakcemi a naplánovanými akcemi. Dělá to, co si myslí, že by měl dělat, nebo dělá to, co doopravdy chce dělat? V tom ten můj problém nejspíš vězí. Mám pocit falše ze všeho, co udělá. A když nemám žádný záchytný bod, ze kterého bych se se na film mohla podívat s odstupem, tak jsem ztracená. (13.02.2017)

Senzační Wes Anderson. Vlastně jak jinak. Měl jsem trochu problém věřit Jasonu Schwartzmanovi patnáctiletého hocha, ale pak jsem zjistil, že mu v době natáčení bylo asi 17 a řekl jsem si, že byl vlastně skvěle vybraný, protože jeho Max tak působit měl. Bill Murray je samozřejmě sázkou na jistotu. Kolik emocí on dokáže dát do jednoho pohledu, jiný herec neuhraje za celý film. (31.07.2022)

Po Rubenu Östlundovi jsem si zvolil k prozkoumání Wese Andersona. Jeho prvotinu jsem nikde nenašel, tak jsem začal druhotinou, již nabízí Disney+ společně s pár dalšími filmy tohoto originálního režiséra. Bylo vtipné sledovat Jasona Schwartzmana pubertálního v jeho možná jediné hlavní roli. Příjemná tříhvězdičková podívaná, která rozhodně nemůže urazit. (02.02.2024)