Milczenie

Maloměsto těsně po válce. Chudý sirotek vystraší faráře. Situace se neobejde beze svědků, kteří si to vyloží po svém. Krátce nato chlapec přijde o zrak při hře s granátem. Lidská potřeba domýšlet si učiní svoje a z chlapce, který příjde o zrak, je zlý komunista, který chtěl spáchat atentát. Zatímco společenství městečka se ke chlapci chová nenávistně, kněz, který zná pravdu, mlčí… Filmová adaptace autobiograficky laděného románu J. Szcyzgiela vychází z konfrontace zbabělosti konformního kněze a člověka, který v jednom okamžiku přišel o dětství i o důvěru ostatních. Pomocí tří lidí – osamělé lékařky, místního opilce a prostého drožkáře se chlapci podaří překonat se a začít žít jako plnohodnotný člověk. Film se nesnaží strhnout emocionálně, způsob vyprávění je záměrně odtažitý. Vnitřní monology faráře jen poukazují na jeho izolaci způsobenou výčitkami svědomí. Do chlapcova nitra vůbec nenahlédneme. Detaily na předměty, kterých se chlapec dotýká a prací se zvukem film usiluje spíše o portrét slepoty, než o vyvolání empatie k trpícímu. Střet falešných a skutečných hodnot se vyskytuje v Kutzových filmech často, ale nikde jinde není tak výrazně exponován, jako v tomto filmu. http://www.youtube.com/watch?v=mXCauMjkhl8 (12.12.2013)