Čuk i Gek
Čuk a Gek
Chuk and Gek
Obsahy(1)
Nový sovětský film laureáta Stalinovy ceny režiséra I. Lukinského, natočený podle známé povídky spisovatele Arkadije Gajdara, vypravuje o příhodách dvou malých chlapců Čuka a Geka, kteří se vypraví za svým tátou do tajgy. Je to filmové dílko, které podmaňuje svou poetičností a pravdivým vylíčením dětské povahy. Není zatíženo nudným a obšírným ponaučováním, které spíše děti odpuzuje. Oba malí hrdinové, věcný a rozvážný Čuk a snílek a fantasta Gek, žijí na plátně zajímavým životem. Autorům filmu se podařilo odhalit v tomto filmu všechny jemné odstíny dětské duše. Není zde nic zbytečného, vyumělkovaného. Vše je jasné a prosté i v těch samozřejmých klukovských rozpustilostech. "Čuk a Gek" je veselý, roztomilý film, který s radostí zhlédnou dospělí, a s nadšením přivítají naši nejmladší diváci. (Filmový přehled)
(více)Recenze (19)
Od četby Čuka a Geka (a Odvážné školačky) mě uchránil v poslední vteřině Listopad, ale i tak jsem věděl z nějaké ukázky, že si chlapci kdesi v tajze vařili (myslím, že neúspěšně) jáhlovou kaši. Celý tento film se mi tak proměnil v očekávání tohoto kulinářského okamžiku, na nějž nedošlo stejně jako na cokoliv, co by mě probralo ze sovětské sněhové letargie, která mě zasypala krátce po úvodních titulcích. ()
„Čuk a Gek" není prvním dětským sovětským filmem, který nás přesvědčuje o tom, že tvůrci těchto filmů nepodceňují malého návštěvníka kin jako konsumenta uměleckého díla. V Sovětském svazu je výroba filmů pro děti svěřována nejlepším režisérům, scénáristům, hercům i hudebním skladatelům, těm, kteří si velmi dobře uvědomují, jak citlivě nutno působit na dětskou duši. — Spisovatel Arkadij Gajdar je milován sovětskými dětmi. Cítí v něm svého přítele, který dobře chápe jejich zájmy a jejich romantický postoj k životu. Mladí čtenáři mu důvěřují. A zásluha autorů filmu „Čuk a Gek" spočívá v tom, že filmovými prostředky dovedli vyjádřit náladu a hluboký smysl Gajdarovy povídky. Nepotlačili nikterak ony klukovské sny, překypující energií, touhou po dobrodružství a hrdinských skutcích, ale naopak vystihli je tak krásně a bezprostředně, jako to dovede říci sám Arkadij Gajdar. — Poslání filmu „Čuk a Gek" je jasné. Byl natočen tak, aby zapůsobil na dětskou duši, aby upevnil dětský charakter pro budoucí život. Není pochyby, že tento svůj úkol splnil u sovětských dětí a že jej splní také u našich malých návštěvníků kin již také proto, že „Čuk a Gek" je jim předkládán v dobře přemluveném českém znění. Filmový přehled 51/1953 ()
Tak jsem se konečně dočkal! V dobách, kdy byl Čuk a Gek předmětem našich strojených rozhovorů v rámci výuky ruského jazyka, jsem si (nevím proč) myslel, že Čuk a Gek jsou psi. Filmu nelze nic vytknout. Průhledný děj plynule směřuje ke zdárnému konci. Bohužel film také nedokážu za nic pochválit. Největší ránu však filmu dal novodobý český dabing. S překladem (ať už dialogů nebo titulků) si také hlavu nikdo nelámal. A tak jednu a tutéž osobu v rychlém sledu nazývá strážníkem, strážným a hlídačem. Ovšem za vrchol hnusu považuji dabing. Chápu, že z hlediska pohodlnosti a rychlosti je výhodnější, když dva malé chlapce nadabují ženy, ale poslouchatelné to opravdu není. (čtvrtek 18.08.2009) ()
Z dětství, kdy jsem tento film povinně shlédl, jsem měla nejasnou vzpomínku, že to bylo ve srovnání s Odvážnou školačkou či Timurem a jeho partou ještě dobré. Ta vzpomínka nelhala, ideologie skoro žádná, k tomu dobrodružný děj v tajze.... Ale nyní po letech jsem jen těžko snášel ty dva hlavní hrdiny, byli prostě tak správně roztomilí a rošťáčtí, že by prošli i v americkém filmu. Herodes, to byl král. ()
Čuk a Gek jsou realistickým filmem věrně ukazujícím reakce dvou kluků, kteří se poprvé v životě vydávají na cestu a hned z Moskvy do tajgy, poprvé se setkávají s jeleny, veverkami, sovami, zvědavě zkoumají pasti na zvěř, na vše se ptají, fantazírují, nadchnou je koněm tažené saně i míhající se krajina při cestě vlakem. Film zcela bez nepravděpodobných dramat. Nic víc, nic méně. Z takhle skutečných, obyčejných dětí našich všedních dní jde snad mít radost jen ve skutečnosti, ne ve filmu. Je-li film jako pohled z mého okna, neměl bych se spíše dívat z okna? Nebo ty děti dělat? ()
Reklama