Hotel Rwanda

Scénář: Keir Pearson, Terry George .. Co na tomhle díle kritizovat? Samozřejmě něco by se našlo, ale už ze samotné podstaty je to velice nevděčné. Režisér a spoluautor scénáře Terry George se chopil látky s obrovským citem pro autentičnost a vykreslil cestu Paula Rusesabagina, jeho rodiny a přátel za záchranou před armádou fanatiků dopouštějící se genocidy na vlastních lidech, jenž Belgičané v době kolonizace rozdělily dle mírného rozdílu ve vzhledu na dvě skupiny, které se v současnosti nenávidí. Co film skutečně táhne, vedle poutavého životního příběhu, je Don Cheadle. Jeho herecký výkon je parádní a zastiňuje všechny ostatní, byť většina hraje velice nadprůměrně. Velkým kladem je také příjemná délka snímku, jenž stačí na vykreslení všeho podstatného a díky svižnému sledu událostí se nemá divák šanci začít nudit, ba naopak, příběh s každou minutou nabírá na intenzitě a také citovém prožitku. (20.01.2006)

Velmi věrohodným způsobem zobrazená genocida mezi dvěma Rwandskými kmeny, Hutu a Tutsi, kteří se vlastně bez jakéhokoliv logického důvodu nesnášejí. Při drsných scénách po vyvraždění tuhne krev v žilách a nezbývá než se vcítit do situace hutu Paula a jeho tutské ženy Tatiany, jimž jejich "smíšené" manželství a hrůzy kolem způsobí obrovské utrpení. Víc než na občanskou válku ale film upozorňuje spíš na fakt, že celému "civilizovanému" západnímu světu bylo v podstatě fuk, co se tehdy ve Rwandě dělo, mírové jednotky OSN se svými 300 vyslanci bez pravomoci střílet nemohli v podstatě nic dělat a zbytek světa se při prvních známkách násilí stáhl ze země. Novináři si myslí, že "perfektní" záběry masakru západí svět vyburcují k akci, jenže pravdu měl plukovník OSN, jehož slova o tom, že pro ně nejsou ani negři, jen afričani, tak kdo by se snažil je zachránit, to vystihla naprosto přesně. Smutné. Film všechny tyto události zobrazil velmi věrohodně, přestože vlastně nikde explicitně neukázal přímo vyvražďování, některé záběry a událost jsou snad ještě horší. Don Cheadle a Sophie Okonedo navíc excelují ve svých rolích, také díky nim je všechno tak uvěřitelné a nutí vás prožívat veškeré události, strach, beznaděj, ale i lásku spolu s nimi. (27.10.2008)

Film se zabývá vyhrocenou situací ve Rwandě roku 1994, kdy na sebe střety mezi příslušníky Hutu a Tutsi vzaly podobu gigantických jatek. Výsledkem bylo 800 000 mrtvých lidí. Zářivým středobodem lidskosti se stal hotelový manager Paul Rusesabagina, který ukryl ve svém hotelu řadu vyděšených lidí. Čelíc ignoraci západního světa a nucen uplácet policii za poslední zbytky ochrany, kterou už záštita OSN neposkytuje, dokázal zachránit 1268 životů. Bezmála dvě hodiny dokáže Hotel Rwanda tlačit na divákovo podvědomí, aniž by si vybíral vrcholy a propady. Příběh je snímán energicky a naturalisticky, přestože krvavé a konfliktní scény nechává na pozadí. Nervy tečou. Smrt a ztráta blízkých visí ve vzduchu až do samého konce, situace se přelévá z jednoho emotivně strhujícího momentu do druhého ("Slib mi, že skočíš", Paulova rodina mířící v nákladním voze přímo do chřtánu Hutuů, těla na silnici, Paul hroutící se při pohledu na krev na svém oblečení...). Don Cheadle je v hlavní roli fantastický, dobré výkony podávají i všichni ostatní. Pokud mám vybrat jediný moment, který nejlépe prezentuje celý film a zanechává pocit nezapomenutelna, je jím jednoznačně scéna, kdy Paul přijímá dav uprchlíků do svého hotelu - zahraniční šťastlivci odjíždějí v autobusech, nebe brečí vodu a přímočarý útok na emoce umocňují dětské chorály písně Million Voices. To je chvíle, která jednoznačně převyšuje filmový rámec a ve své přízračnosti nechává všechno ostatní daleko za sebou... (14.06.2008)

Hotel Rwanda je film, ktorý je tematicky a myšlienkovo akosi predurčený byť považovaný za kvalitné dielo s nálepkou „True Story“. Neverím však, že nebyť Schindlerovho zoznamu, by niektorý producent odpískal pre tento film zelenú. Pretože i keď celkom verím, že udalosti pri občianskej vojne v Rwande museli byť naozaj krvavé a z pohľadu nečinne sa prizerajúceho Západu barbarské, nemôžem pominúť to, že Hotel Rwanda je potrebné hodnotiť hlavne ako film. A tu už jeho kvality pokrivkávajú. Humanistické myšlienkové posolstvo nedokáže u mňa vyvážiť niektoré na pílu tlačiace scény a nedostatočnú dramatizáciu celku. Áno, je to dobrý film, ale TOP 200 ? Ani náhodou 8/10 (06.03.2006)

,,BUĎTE BDĚLÍ, SLEDUJTE SVÝ SOUSEDY“....... /// Ve Rwandském Kigali sílí napětí. Mírová dohoda, mise UNAMIR... to všechno znáte z dokumentů. Tenhle film neřeší plukovníka Dellaireho, dobrodružné duše si taktéž neužijou mnoho sekání mačetou (trochu samozřejmě ano, ale...). O krutosti, násilí, nenávisti a šílenství se hodně mluví, a jen občas je třeba ,,mě“ přesvědčit. Tahle rekonstrukce událostí (včetně onoho rozhovoru, jestli už to je či není genocida) je zaměřená na statečnost a sílu jednotlivce. Příběh o dobrém člověku, Paulovi Rusesabagina, ve kterém s přibývajícím časem neustále přituhuje a je silnej právě ve svý lidskosti. Myslíte, že se to nemůže vrátit? No a co, ať se ten bezcennej póvl.... mámo podej mi další řízek.... ,,...ABY POSLALI POMOC, TAK V NICH MUSÍME PROBUDIT STUD“. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Chystám se do hotelu ,,des Mille Collines“. 2.) Sousedi na mě řvali, že mám pokácet vysoký stromy. 3.) Zjistím, že hopsání autem po Rwandský silnici není důvodem ke zpěvu do rytmu. /// PŘÍBĚH ***** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ *** (04.12.2011)