Režie:
Alex ProyasKamera:
Dariusz WolskiHudba:
Trevor JonesHrají:
Rufus Sewell, William Hurt, Kiefer Sutherland, Jennifer Connelly, Richard O'Brien, Ian Richardson, Bruce Spence, Colin Friels, John Bluthal, Melissa George (více)VOD (3)
Obsahy(1)
John Cooper se probudí sám v hotelovém pokoji a zjistí, že je hledán za několik brutálních vražd, na něž si ale vůbec nevzpomíná. Problém je v tom, že si nepamatuje vůbec nic. Je to muž bez minulosti, bez vzpomínek a bez budoucnosti. Při hledání identity objeví tajemné město ovládané záhadnými bytostmi. Mají neobyčejnou schopnost - umí zastavit čas a manipulovat s lidmi. S pomocí Dr. Schrebera je Cooper jediný, kdo se vymyká jejich kontrole. Skládá skládačku, která mu vrací minulost a odhaluje tajemství vražd. (Intersonic)
(více)Videa (1)
Recenze (600)
Zatraceně temným retro-prequelem k Matrixu se vydáte po svých vlastních stopách, až na dno ztracené duše. Nebo jen zapomenuté? (Bylo mi povědomé to sklepení s akvárii – jako bych tam už někdy byl.) Je to divné. Slunce se někam ztratilo. Bloudím tímhle zšeřelým městem (a filmovou databází) už mnoho týdnů, "jsem vzhůru celou věčnost, ale noc dosud neskončila." Asi bych taky potřeboval „vyladit“. A hodinky s dvacetičtyřhodinovým cifrerníkem, abych nemusel pořád řešit, jestli je právě AM či PM. Taky listuju svým deníčkem, ale jsou tam jen samé bílé listy. Ovšem tu barovou zpěvačku, Murdochovu manželku Emmu (již brzy Annu), tu si pamatuju! Kdysi dávno jsem ji totiž tajně miloval. A vzadu ve skladišti za restaurací Fat Moe jsem ji šmíroval, když vložila desku do gramofonu, při hudbě nacvičovala baletní krůčky a nakonec se z těch baletních šatů převlékala. Věděla, že ji šmíruju, ale stejně mi dovolila, abych na okamžik zahlédl její nahé tělo. Bylo nám oběma čtrnáct roků... Na tu chvíli si vzpomínám jasně a zřetelně, i po třech desítkách let. Pořád jsem to přece já! (Jsem?) Pane Alexi Proyasi, vaše Vrána mi kdysi úplně rozklovala duši, ale teď, v Dark City, teď jste mě vážně vyladil! A kdybyste si odpustil ten finální telepatický pingpong, a film skončil po slovech doktora Schrebera: „Přijdeme na to Johne. Možná, že jednoho dne pro tebe budu pracovat“, bylo by to vyladění stoprocentní. Takhle jen za 90%. ()
Vskutku hodně zajímavý námět, ne nepodobný Matrixu, resp. jak říkají jiní uživatelé, je vidět, kde se slavnější kultovní počin inspiroval. Pochválit musím celkové ztvárnění a tíživou atmosféru, která mi lehce připomínala i snímek 1984 či THX 1138. Troufám si říct, že ve filmu jsou zastoupeny všechny žánry, které jsou tu uvedeny. Smrtihlav (originální název je výstižnější) je příjemným překvapením, jež se z původního tří hvězdičkového dojmu vypracovalo na o jednu hvězdičku lepší hodnocení. ()
Alex Proyas, ano, ten Proyas, při jehož natáčení filmu Vrána zvláštní shodou okolností přišel o život herec Brandon Lee, se po nějaké odmlce vrátit s vizuálně vypiplanou scifi záležitostí s temným vyzněním, ale prázdným dějem. Když to tak vezmu, film mohl být klidně němý, a vyšlo by to nastejno. Vizuál na tu dobu opravdu radost pohledět, ale o to horší děj, který třeba milovník scifi ocení a bude se nad ním tetelit blahem, ale pro srozumitelnost ostatních, ne až tak scifi diváků, je nutné film opatřit nějakým manuálem. Ztratit se v ději je maličkost, ale horší je opětovně se v něm najít. Proyas jako vypravěč selhával vlastně od počátku své režijní kariéry. Filmů netočí kvanta, objeví se většinou po několika letech, ale vždy mají jeho filmy jeden společný faktor. A tím je dokonalá vizuální stránka. Děj jeho filmů nestrhne, snad jen "prokletá" comicsová "Vrána" ukázala sílu jeho režijních schopností. Ostatní jeho filmy mě míjí, včetně podivně nedotaženého Smrtihlava. 40% ()
Nápad, který, zdá se mi, trochu využil o rok později Matrix, stojí na myšlence světa ovládaného někým jiným v pozadí. Alex Proyas dovedl do extrému depresivní atmosféru tím, že se všechno na plátně odehrává v noci a navíc v poměrně stísněných kulisách (některé domy navíc jako by vypadly z nějaké Orwellovy knížky), takže depku a tápání si užijeme opravdu do sytosti. Navíc výborně zvolení herci hlavním hrdinou počínaje (jeho přivřené oko jenom krásně dokresluje všechno, co se mu stalo) a psychiatrem - Keiferem Sutherlandem k nepoznání - konče. Je škoda, že režisér nedokázal dotáhnout závěr k mému úplnému uspokojení a že některé triky značně váznou (malý rozpočet?). Ani naznačená symbolika a mytologie (spirála, historie a původ cizí rasy) nebyla úplně dotažená, přestože umožňovala docela zajímavý rozbor a nabízela potenciálně velmi zajímavou odbočku z hlavní vyprávěcí linie. Je to trochu škoda, protože přestože se "Smrtihlav" sám inspiroval mnohými díly z minulosti, sám se stal inspirací pro mnohé novější filmy, nakonec mnohem slavnější a úspěšnější. ()
Zhmotněné noční můry Alexe Proyase, kde v neproniknutelné tmě zůstává naděje v podobě krásné Jennifer. Ze Smrtihlava ční uvěřitelné a přitom dokonale typicky rozdělené charaktery charismatického hlavního hrdiny nebo Sutherlandova výtečně zahraného doktora. A ve chvíli, kdy se všechno začne brát až příliš vážně, dorazí zástup mimozemšťanů, kteří film rázně usadí zpátky do pozice příběhově lacinějšího sci-fi. Komu to ale vadí, když dokáže být tak bezelstně neodolatelné. ()
Reklama