Vodka Lemon
Vodka Lemon
Obsahy(1)
Arménská vesnička uprostřed zasněžených plání vypadá, jako by pro její kurdské obyvatele už nikdy nemělo nastat jaro a blahobyt. Po rozpadu Sovětského svazu zde zavládla nouze a chaos a zůstávají jen ti, kteří nemohou nebo nechtějí odejít Jedním z nich je i šedesátiletý Hamo Isko (Romen Avinian) - nepotřebný, osamělý válečný veterán, schopný komunikovat jen na hřbitově s nedávno zemřelou manželkou Gulistan. Na krku mu zbyl neschopný starší syn Dilovan (Ivan Franek) - alkoholik, a hezká vnučka, jejíž vyhlídky na dobrý sňatek z lásky jsou ovšem minimální. Mladší syn Kamo sice emigroval do Francie, dopisy z Paříže, na které se stařec chorobně upnul, jsou však neustálými žádostmi o peníze
Hamo si nemůže nevšimnout vdovy Niny (Lala Sarkissian), která žije stejně osamělý a zoufalý život a kterou Hamo pravidelně každý den potkává v poloprázdném autobuse na hřbitov. Nina prodává v kiosku u jediné silnice ve vesnici lahve vodky, která má bůhvíproč jméno po citronech, i když chutná po hořkých mandlích. Jak bez údivu poznamenává Nina: To je Arménie. A tak se rodí naděje na nečekaném místě u lidí, u kterých by každý předpokládal jen zoufalství a rezignaci. Z absurdity, která se pro hrdiny filmu stala denním chlebem, vyrůstá optimismus, z bídy a zoufalství láska, životy se mění z tragédie v komedii - a ze všech těch prvků nakonec vznikl film v zemi, která je stejně skutečná jako vybájená - v zemi, kde se pije na zdraví, na žal i jenom tak Vodka Lemon. Režisér Hiner Saleem, původem Kurd, byl uchvácen světem, který mu připomínal rodný Kurdistán, a tak se zrodil film, který je stejně tak příběhem jedné určité země a jejích konkrétních obyvatel jako nadčasovým vyprávěním o lidech v mezní situaci, které ani děsivá nouze nedokáže připravit o schopnost milovat, žít, pomáhat druhým a hledět s nejasnou nadějí do budoucnosti. Hořce poetická filmová vize scénáristy a režiséra Hinera Saleema obdržela prestižní Cenu San Marco na MFF v Benátkách 2003, představitel hlavní mužské role Romen Avinian získal Cenu poroty na Filmovém festivale v New Beach. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (26)
Zajímavý mix hořké komedie, romance, dramatu a dalších žánrových ingrediencí, který mi byl bližší ve svých absurdních momentech. Výsledný film dobře ladí se svým názvem (je silný a chutná spíš po mandlích) a do života arménských Kurdů se divák nepodívá každý den. Možná je lepší se před příběhem sympaticky málomluvných (ne)hrdinů trochu posilnit (viz. název) a jít na něj uprostřed zimy. ()
Sice snadno uchopitelný, ale příjemně poetický film z opravdu neobvyklého prostředí. Je vidět, že lidé ve všech poskomunistických zemích mají podobné trable. Přece jen ale v krajině téměř věčného sněhu tyto problémy gradují. Člověk se ale snadno vžije do nádherného pocitu člověka, který prodá starou skříň, dostane za ní nějaký peníz a navíc se s ní už nemusí tahat zpátky domů. Krása. :-) ()
Film není žádná veselá jízda na ledu.Jak by se z názvu, a z úvodní jízdy obsazené postele zapřáhnuté za dodávkou, mohlo zdát. I když ledu a hlavně sněhu je v něm víc než dost. A nad ním vyhrává snad jen bída s nouzí.Ale zase na druhou stranu, kde jinde by netrpělivě čekala celá osada jestli „bohatý“ syn pošle otci z ciziny 10 dolarů. Bohem i světem zapomenutý kraj, který má svérázné zvyky a jediný obchod (boudu) Vodka Lemon. A v něm žijí (přežívají) skromní a odevzdaní lidé, bez práce a bez přehnaných nároků. Vždyť dokud je co prodat, je dobře. Jsem ráda, že jsem film viděla. Už jenom za intenzívní nával optimismu a úlevy, který jsem pocítila se závěrečnými titulky, za to štěstí, že ten čáp (nebo vrána) se mnou nedoletěl až do Arménie!!! ()
Zo sledovania nezávislých filmov z rôznych kútov sveta som dospel k názoru, že za prvé môžem byť rád, že žijem na Slovensku, a za druhé, že v meste je jednoduchší život, ako na vidieku. Vodka lemon ma v tom ďalej utvrdila. Je to film tak bizarný, aký je jeho názov a aj napriek tomu, že jeho predstavitelia nemajú príliš veľa dôvodov na optimizmus, vďaka zvolenému žánru ho vo filme cítite. ()
Film se celý odehrává v zasněžené krajině a je plný výstředních scén, na začátku auto táhne postel a na ní stařík si vyndá umělý chrup a hrají na nástroje, film končí dvojicí staršího muže a ženy za piánem jedoucím po cestě. Ale ty scény nejsou veselé, jen poeticky a komediálně zastírají chudobu, v níž všichni žijí. ()
Galerie (2)
Photo © WN Danubius
Reklama