Moje matka

Patrně jen válka píše příběhy, které by se za normálního běhu života těžko přihodily... mezi nimi má své místo i tahle dvoumatková záležitost, ze které si malý Eera odnáší celoživotní dilema - která z nich byla ta pravá? Ačkoli se bez krabice s kapesníky dá jen těžko obejít, plnohodnotnému ponoru brání nešikovná skladba časových přeskoků, která nechává emoce vyprchat dřív, než mohou plně zasáhnout. (18.05.2015)

Hodnotenie tohto pre mnohých stále neznámeho filmu bolo vysoké a ja ho musím potvrdiť. Potešilo ma obsadenie M. Nyqvista, ktorého teraz už poznáme mnohí, ale tento príbeh adoptovaného chlapca ma vážne chytil za srdce. Chlapec určite odviedol solidný herecký výkon, ale film stojí predovšetkým na postave a hereckom výkone matky Signe. Jej spočiatku odmietavý postoj a nenávisť sa postupne pretaví do materského citu a divákovo srdce môže explodovať. Príbeh je budovaný s citom, bez akejkoľvek pochybnej scény, dialógy sú plné ľudskosti a do toho znie jemný klavír... Dojalo ma to. Krásny film, ktorý dokazuje, že na kvalitný a nezabudnuteľný film netreba obrovský rozpočet. 100%. (22.07.2012)

Velice dobře zpracované drama, které se drží základních prvků tvorby, aby divák na konci jen otevřel hubu a nezmohl se klasicky vůbec, na nic! A to přes to, že víte, jak to dopadne a co je záměrem. Dostatečně dlouho je věnován prostor psychologii postav, film má ze začátku spíše pomalejší ráz a nechá diváka vžít se do děje tak, aby vám to pak přišlo všechno o to víc líto. Myslím, že tohle je druh snímku, kde slzavé údolí nemine většinu z nás. Hloubku celého počinu pak doplňují výborné rádoby současné scény, které pomáhají ještě více upevnit fakt, že ztratit pocit jistoty a vlastní matku nemusí být zas tak náročné, i přes lásku, která je zjevná. Zasazení příběhu do válečné doby, poutavé prostředí, které svou čistotou a jednoduchostí doplňuje zdatně celý děj, a samotné herecké výkony z toho pak pro mě činí jeden z dalších klenotů mezi dramatickou tvorbou severských filmařů. (22.02.2016)

Vzťah matky so synom patrí medzi najkrajšie a najintenzívnejšie pocity, aký si len vieme predstaviť. Zároveň však, v závislosti od jednotlivých pováh a okolia, je často tento vzťah aj veľmi krehký a citlivý. Niečo také ako vojna dokáže v duši malého chlapca urobiť riadny chaos a matku zase zneistiť a priviesť do úzkych. O tomto všetkom pekne pojednáva aj tento film, kde celkový dojem je navyše ozdobený celkom vizuálne netypickým, opačným farebným prevedením minulosti (farebné) a prítomnosti (čiernobiele). Škoda, že charaktery jednotlivých aktérov (až na nevlastnú matku) neboli rozvinuté a rozobraté do väčšej hĺbky, hlavne u matky išlo o povrchné rozpitvanie problému. Tiež to chcelo viac osobných súvislostí v kontexte udalostí vojnového prostredia a celkovej neutešenej situácie. Niektoré scénky si žiadali aj vyššiu emotívnu hladinu. 70/100 Videné počas Challenge Tour 2015: 30 dní so svetovou kinematografiou. (16.04.2015)

Nejspíš jste již slyšeli o programu, který za druhé světové války dost možná zachránil životy tisíců židovských dětí z celé střední Evropy transportem do Velké Británie a pokud ne, doporučuji zhlédnout dokumentární film Do cizí náruče. Již méně známá je skutečnost, že podobná „záchranná“ akce probíhala také na sever od nás, kde Švédsko nabídlo útočiště dětem z Finska, jež odolávalo útokům Sovětů. Právě o tom pojednává dojemný finský snímek Moje matka. Devítiletý chlapec Eero musí opustit svou matku a navzdory jazykové bariéře odjíždí do Švédska za svými (nejspíš dočasnými) rodiči. Je zajímavé pozorovat vývoj jeho vztahu k náhradní matce, resp. náhradní matky k němu. Přes počáteční chladný odstup až k vztahu hluboce soucitnému, silnějšího vztahu s matkou skutečnou, dočasně stovky kilometrů vzdálenou. Stačí trocha sociálního cítění a je těžké nebýt v závěru dojat k slzám. 80% (20.08.2007)