Restart

Zas jeden film, u kterého váhám, zda-li dát 3* anebo 4*. Julius Ševčík nebývale rozčeřil hladiny poněkud stojatých vod českého filmu. Psát o úchvatné vizuální stránce a epileptické kameře by bylo nošením dříví do lesa. Příběh má sice svoje slabší místa, ale nápad propojovat sny a realitu na mě spolehlivě funguje, obzvlášť proto, že tuším, jak hlavní hrdinka spěje do záhuby (vztahové), což vyvolává takové ty příjemně nepříjemné pocity...Navíc mi v paměti utkvěla výrazná hudba, což je pro snímek také pozitivní plus. Ovšem po delším zamyšlení musím připustit, že tomu cosi schází. Že pod ultramoderním lákavým obalem chybí nějaké hlubší JÁ. Snad tedy budou ty 3* uděleny spravedlivě a troufám si tvrdit, že po takto nadprůměrném debutu překvapí Ševčík nějakým svým druhým filmem, který bude naprostým závanem čerstvosti a filmařského mládí a že to bude určitě ještě o několik řádů lepší. (17.02.2006)

Jeden telefonát z klubu na číslo vašeho přítele a po příchodu domů pozdě v noci zjistíte, že je celý váš byt pomalovaný slovy "sbohem". Rozchod se vší parádou. Pokud se pozorně díváte na nějaký českém filmu a přesto neuvidíte ani jeden sovětský tank, který přijíždí okupovat naši stověžatou matičku, jde na naše poměry o moderní film. Pokud si v průběhu filmu nevšimnete ani nejdné narážky na vpád spojeneckých vojsk v roce 1968, jde o supermoderní film. Restart je podle všeho supermoderní film. Scénář mi nepřišel nijak zvláště nedůmyslný, ale to je možná jen proto, že nemám dost nakoukáno. I některé scénaristické drobnosti, které jsem zatím jinde neviděl mě zaujaly (např. znásilnění). Vzhledem k tomu, že jsem neviděl např. Lolu jde také o jedno z mála děl, kde je hlavní hrdinkou žena (napadá mě jen Persepolis a Jana Eyrová) a tato hlavní postava je navíc vcelku pozoruhodná. Nejde totiž o klasického hrdinu (je velmi na místě aby ne-klasický hrdina byl hrdinka:)), která vám má být sympatická. Běžně bývá hlavním hrdinou člověk, kterej semtam zlikviduje pár lidí, ale vždycky je to "sympaťák", takže je divákovi to co dělá šumafuk. Sylva je hrdinka, se kterou se člověk ztotožňuje jinak než na základě sympatií a toto ztotožnění samo vyžaduje od diváku jistou vnitřní pokoru. Tolik je asi třeba říct ke komentářům jako "chtěl jsem ji cely film nafackovat" atd. K vizuální stránce asi není třeba se vyjadřovat, je to fantazie, obrovský příslib do budoucna. Julius Ševčík je první český režisér, se kterým doopravdy sympatizuju a na jehož další práce se doopravdy těším. Rozhodně je to autor, jehož tým si zaslouží dostat do rukou peníze na pořádnou produkci. První film - filtry a Khoiba, druhý film filtry a Muchow. 30.12.2008 (28.12.2008)

Forma zase jednou zvítězila nad obsahem. To není v poslední době nic zvláštního, jenže tentokrát se jedná o český film. Příběh je sice velice chabý, jenže všechno to vynahrazuje ten způsob jakým je vyprávěn. Vizuální stránka filmu je totiž (a to možná nejen na naše poměry) famózní a opravdu jsem nevěřil, že něco takového by u nás mohlo vzniknout. K tomu všemu si přičtěte výbornou režii, dobře vybranou hudbu a vlastně i hlavní představitelku. Normálně bych tomu dal asi 3*, ale protože se jedná o českou záležitost, která mě svoji vizuální stránkou opravdu strhla, tak tentokrát přivřu očko. Odvaha se u nás totiž musí cenit (17.12.2006)

Vyloženě sugestivně natočený film, spousta vizuální nádhery, střih a kamera/světlo/barvy boží, všechno vnímá člověk se Sylvou, jejíž příběh mi přijde absolutně přesný - když už se to sere, tak pořádně. Chvíli trvá, než si člověk zvykne na poněkud stylizované herecké výkony, ale druhá půlka už absolutně zaujme. Spíš než cokoliv jinýho mi film připadá jako perfektní svědectví své doby před nějakejma těma deseti lety, kdy se chodilo v Praze do Roxy nebo do Radosti, holky měly barevný čočky, všichni nosili ty samý brejle proti slunci z vietnamský tržnice (raybany jakoby vůbec nebyly, mimochodem kam se poděly ty tržnice taky?), zároveň ze všech stran jede depresivně alternativní Khoiba v soundtracku..Zábavný ještě je, jak se v tomhle filmu ukážou později všichni známý lidi: Xindl X jako scenárista (co na tom teda tak vymejšlel nevim, nicméně pár trefnejch scének ze života tam je), Julius Ševčík jako začínající režisér, Krobotová a Krobot (hraje nasranýho souseda), zfetovaná Anička Polívková a drsná blbá blondýna Pazderková za barem. (01.04.2013)

Famu filmeček se soundtrackem Khoiby. Jak je to formálně vyspělé, tak obsahem a dialogy naprosto marné. I ty základní emoce líp vystihuje střih, než herecká akce. Shrnout by se to dalo do jednoho souvětí o nevydařeném vtipu. Škoda, že ani s odstupem to nezískalo určitou hloubku. Ale tak co chtít po generaci, která ještě porad měla tendence vyprávět stejně jako Lola běžící o život. (06.10.2012)