Uvnitř tančím

Rory Gerald O’Shea, tady ho máme. Dá vám křídla a následně je přistřihne. Pro vaše vlastní dobro, abyste nespadli z příliš velké výšky. Jeho příjezd na scénu, s tím extravagantním účesem a zásobou břitkých hlášek, je famózní. S každou další minutou mi byla vzdálenější představa, že ho, člověka, připoutaného na vozík, přesto zatvrzele ignorujícího jakékoliv bariéry, budu muset opustit. Ale jak prozíravě pravil Michael, ukazuje na levou horní část své hrudi, „Rory O’Shea je tady“. Rory O’Shea je věčný, jeho podoby různorodé a já jsem neskonale rád, že mi tahle verze příběhu o obrovském lidském odhodlání připomněla jeho existenci. Apendix: Scéna, jež dala celému filmu jméno, tanec duše, má (abstinenčně věřím) stejné účinky jako pár pilulek extáze. 85% (15.04.2008)

Slzy. Dostanou se nám do očí z lítosti nad handicapovanejma lidma, nebo že i handicapovaný dokáže svým způsobem vyjádřit emoce? Věřte, že je to ten druhý případ. Film si na nic nehraje a nenutí vás litovat. Ukáže vám jejich pohled, že i oni jsou stejní jako my. Bojují s životem a překonávají překážky líp než vy. Do života nám vstoupí mnoho lidí. Někteří na delší dobu a někteří jen krátce. Přesto všichni do vás zaryjí nesmazatelnou a pozmění vás. Ve filmu Inside I'm dancing je názorná ukázka, jak vás jeden člověk dokáže vytáhnout s nudného stereotypu a ukázat vám svět z lepší stránky. Vůbec nelituji toho, že mě několikrát během filmu tekly slzy z očí, proč bych se taky měl bránit. Režísér se o to snažil a to že divák u film má slzy v očích je důkazem, že opravdu umí. (11.08.2008)

Filmy o postiženejch nemám moc rád, protože námětově je to všechno na jedno brdo a i tady to z počátku vypadalo, že tomu tak bude, jako že "jsem mrzák, no a co mám právo žít na plno jako každej druhej", jasně má, ale když scénarista tu samou pointu dává do každýho filmu o mrzácích už mě to nebere . Tady u mě flm, ale začal bodovat někde kolem půlky vejš, protože se překupil do zvláštního vztahovýho a citovýho pojetí a to bylo velmi zajímavé a především silné. Kluci svoje role zahráli fantasticky o tom nět sporu, ale Siobhan byla ta, která si mě získala nejvíc..to rozvazování tkaniček..tam je odpověd proč a Romola samozřejmě těžkotonážní kost. (20.08.2016)

Velmi milé překvapení. Toto " ožehavé téma " zpracované tentokráte trochu netradičním způsobem. Dost z vás dává snímku přívlastek ždímačka divákových emocí. Nejsem ani v nejmenším zastáncem tohoto názoru, mně naopak " něco málo " chybělo k tomu, aby mě příběh o dvou zcela odlišných lidech, kteří by se za jiných okolností zcela jistě nedali dohromady " emocionálně rozerval " a já se mohl ( s radostí ) vytasit s plným hodnocením. Zajímavým způsobem zpracované téma, nicméně k tomu, aby se mi snímek dostal více " pod kůži " mu ten pověstný krůček schází! Co je jednoznačnou devízou tohoto snímku, to je vynikající ústřední herecké duo Steven Robertson jako Michael a zejména James McAvoy jako Rory O' Shea. Smekám před jeho hereckým projevem. Třetí do party je krásná, milá Romola Garai jako jejich ošetřovatelka, kterou si nemůžete neoblíbit. Co musím ještě zmínit je brilantní Robertsonova kamera, citlivá režie Damiema O' Donnella a přesně pasující hudba Davida Julyana. Co říci závěrem.....Inside I'm dancing není příběhem o uzavřeném světě handicapovaných , je to příběh o lidské touze ( i přes všechna úskalí, která to přináší ) ŽÍT plnohodnotný život. Díky všem za každý takovýto snímek , který spatří světlo světa. 85% (13.08.2009)

Hlavní hrdinové nechtěli být diskriminováni a tak nemůžu dát jinak než za 2, protože tenhle film je jen klasické a průhledné schéma naroubované na jiné prostředí, které když si člověk odmyslí, tak se musí ošklíbat. Posledních zhruba 20 minut nátlaku bylo věru nesnesitelných a shodilo celý film do hlubin nejtěžšího patosu. (07.11.2009)