Egypťan Sinuhet

Možná je ve filmu plno historických nepřesností, ale pokud k tomu přistoupíte jako k Hollywoodu padesátých let, tak musíte i tak být na výsost spokojení. Jednoznačně epická záležitost. Exteriéry, námětem, který je geniální už od románu Mika Waltariho, výbornou kamerou, ale i prostředím, které v té době nebylo ve filmech úplně běžné. Přitom jestli v té době tento film vytvořil zájem o egyptskou mytologii, tak bych řekl, že splnil účel minimálně na dvě stě dvacet procent. (11.03.2022)

Jsou knihy, které se do filmové podoby nepřevádějí snadno, a tato k nim patří. Pokud se oprostíme od knižní předlohy a historických faktů, které nemůžeme znát ani my ani Mika Waltari, zohledníme 60 let uplynulých od natočení filmu, zůstává nám příběh – určitě zajímavý, originální, romantický a dobrodružný. Mám tento typ historických velkofilmů ráda. Herecké výkony nebudu moc chválit snad s výjimkou Petera Ustinova, zato by šla vyzdvihnout krása staroegyptských žen, skvělá dobová výprava, kostýmy i monumentální stavby, byť jen v kulisovém provedení. Zaujal mě spor dvou protichůdných náboženských směrů, ale těžko říct, jak to skutečně bylo. Vždyť i současný výklad dějin si uzpůsobuje ten, kdo je zrovna u moci. (13.05.2014)

S předlohou to pravda mnoho společného nemá. První polovina filmu je příběh který by mohl být napsán přímo v Sinuhetově době, a byl by stále aktuální. Druhá polovina už si všímá palácových intrik na pozadí blížící se války, ovšem hloubky knihy pochopitelně nedosahuje. Mezi historickými kostýmními dramaty snímek vyniká jen zasazením do období egyptské Nové říše, a kráskou v hlavní roli. Pětadvacetileté Jean Simmons mohla konkurovat jen málokterá. (27.06.2022)

Jedna z hvězdiček je teda za odvahu - čili, že se do zfilmování obsáhlého Waltariho román vůbec někdo pustil. Nesdílím totiž obecné nadšení z této knihy. Jednoznačně byla nejslabší z Waltariho románů, které jsem četla (kromě ní i Jeho Království, Nepřátelé lidstva a Tajemný Etrusk), přestože je nejslavnější. Z historického hlediska je i samotný román naprosto out, i když na vině není Waltari, ale zejména pokrok v egyptologii od napsání románu ( a i natočení filmu). Jen v rychlosti k těm nejzákladnějším chybám – manželkou generála a faraona Haremheba (který sice nebyl vznešeného původu, ale byl vzdělaným písařem a rozhodně nebyl syn sýraře ;-)) nebyla Beketamon ale Mutnedžemet (nebo Mutnedjemet), s největší pravděpodobností Nefertitina nevlastní sestra; faraon Achnaton (než přijal toto jméno Amenhotep IV.) nezaložil jen Atonův chrám ve Vesetu (řecky Thébách) ale celé město Achetaton (dnešní Tell el –Amarna), které postupně zpustlo, až zaniklo docela, když se po Achnatonově smrti nový faraon Tutanchamon navrátil i se svým dvorem na nátlak kněžích (a taky kvůli rozvratu egyptské společnosti a narušení jejích základních hodnot včetně božské podstaty faraona) k uctívání starých bohů (v čele s Amonem) a tím i zpět do Vesetu (Théb). Jinak Haremheb jméno Achnatonovo, Tutanchamovo a Ajovo (což byli tři jeho předchůdci na pozici faraona, kteří se zapletli s Atonem) neodtesával a neničil, k tomu došlo až za Ramsesse II., který nechtěl, aby se kdekoli objevilo jméno jiného slunečního boha než Amon-Ra, jeho patrona a ochránce. Paradoxně jsem u filmu pochopila to, co se mi nepodařilo pochopit u knihy, totiž, že podle mě mělo jít o oslavu monoteismu, čili nějakého předobrazu křesťanství již cca 13 století před narozením Krista. Chybělo Sinuhetovo setkání s minojskou kulturou a samotným Minotaurem na Krétě (uznávám, že do 2h a13 minut není možné vměstnat vše). Oproti knize byla upravena postava i osudy Nefernefernefer a i Kaptaha a malého Thovta. Scény při vraždění Atonových stoupenců a ničení chrámu nebudu komentovat, natočení filmu v roce 1954 se na tom podepsalo, kdyby se natáčely dnes, vypadaly by méně okázale, krvavěji ale reálněji (pravděpodobně ale k žádému krveprolití vůbec nedošlo, protože návrat od Atona k Amonovi krvavý nebyl). Oceňuji Jean Simmons jako Merit i Petera Ustinova jako Kaptaha. Celkově, přihlížeje k době natočení i problematické předloze (jak z hlediska faktů tak i obsahu), se film pohybuje mezi 60 a 70%. (16.11.2011)

Barvotisková ilustrace knihy  1)  na pomezí laciné červené knihovny a pseudohistorické pohádky je výpravná, poplatná době vzniku a navzdoru atraktivnímu tématu poměrně nudná._____ 2)  Román jsem četl a jeho fantasii podněcující náladě jsem snadno podlehl. U filmu se mi to nestalo. Podrobnější zfilmování rozsáhlého eposu by vyžadovalo dlouhý seriál. Nicméně tvůrcům se nepodařilo přenést do filmu ani atmosféru knihy, ani její poselství. (13.03.2022)