Srdce k pronajmutí

Snímek Srdce k pronajmutí z roku 1997 jsem shlédl na přání mé drahé choti, která mi tvrdila, že se jedná o pěkný film plný romantiky a vánoční atmosféry. Po uplynutí 88 minut jsem s tímto názorem souhlasil jen částečně, protože mne jeho děj stěží dokázal udržet před TV obrazovkou. Opět se mi tak potvrdilo, že zámořská produkce málokdy přijde s milým vánočním filmem, na který jsme zvyklí tady u nás v České republice. Navíc mi žádné jméno z uvedených herců nic neříkalo a i podle průměrného hodnocení zde na ČSFD se mohlo zdát, že snímek Srdce k pronajmutí bude patřit mezi pořádné průsery. Až tak hrozné to ale nebylo, jelikož když jej srovnám s jinými vánočními počiny, byl to diametrální rozdíl. Nechyběl zde sníh, což bylo důležité, protože se opravdu nedokážu vánočně naladit při pohledu na americké pláže a stromečky s cinkrlátky na prosluněné Floridě. Romantika si zde rovněž našla své místo a že jí bylo až až, přímo plný pytel slaďounkých bonbonků. Bohužel jsem ve filmu postrádal humor, což byla velká škoda a hodně mne to mrzelo, protože k vánocům legrace určitě také patří. Problém a to velký jsem měl s dvojicí hlavních hrdinů, kteří mi byli vrcholně nesympatičtí. Myslím, že to je alfa a omega dobrého filmu a tady se tvůrcům volba muže a ženy vůbec nepovedla. Zahráli si je Roma Downey a Eric McCormack a ani jeden z nich mi k srdci nepřirostl. Roma zde hrála svobodnou matku Kathleen, která sotva dokázala vydělat dost peněz pro sebe a svou malou dceru. Kathleen pracovala v továrně, kterou vlastnil Sam, jehož si zahrál Eric McCormack a který se chystal propustit polovinu zaměstnanců a fabriku prodat mexickému podnikateli. Toho ztvárnil Hector Elizondo, pro mne jediná sympatická postava tohoto filmu, který se mi líbil už v Pretty Women. Mexičan před vánočními svátky přijel do Kanady podepsat smlouvu a při té příležitosti chtěl poznat i Samovu rodinu. Jenže ten žádnou neměl, bydlel sám v honosném domě a tak jeho přítele a pracovního partnera napadlo, aby si nějakou rodinu pronajal. A tak se také stalo a díky náhodě se do jeho domu nastěhovala zrovna Kathleen s dcerou. Jejich soužití však nebylo jednoduché a přineslo několik kritických okamžiků, jak se však na rodinný romantický film sluší, nakonec vše dobře dopadlo. Jenže mne většina filmu nebavila a často jsem se nudil, i když za to nemůže určitě lehce předvídatelný děj. Absence humoru, špatní herci, málo překvapení, to vše mne velmi zklamalo, a musel jsem se hodně snažit, abych u TV vydržel. Suma sumárum, vzhledem k výše uvedeným nedostatkům a pouhé trošce pozitivních věcí, ode mne Srdce k pronajmutí dostalo dvě pronajaté hvězdy **. (19.12.2018)

Už je síce dávno po Vianočných sviatkoch, no ja som si až teraz pozrel vianočnú romantickú komédiu "Srdcia na pôžičku". Natočil ju v roku 1997 kanadský režisér Ted Kotcheff. Vzhľadom k tomu, že mám filmy z Vianočnou tématikou rád, tak mi to padlo vhod i po Novom roku. Avšak nijak zvlásť ma to divácky nenadchlo. Scénar je nedotiahnutý, celé to pôsobí prvoplánovo a v konečnom výsledku naivne. A aj tá vianočná atmosféra je dosť nevýrazná. ** (12.01.2018)

Co se mi vrylo do paměti při sledování tohoto filmu ? Krátká věta - "někdo ani neumí milovat, protože ho to nikdo nenaučil " - já dodávám, že i tak se může jednat o člověka plného lásky, který ji pouze neumí dát najevo, a často se tím i trápí. Proč mám v posledních letech stále neodbytnější dojem, že slušní lidé mají v naší republice strašný problém přežít ?? Ale k filmu. Romantický, vánoční a dějem silně pohádkový příběh, který jistě nemůže nikoho urazit, ale dospělý a myslící člověk mu prostě neuvěří. Film však zapadá do vánoční atmosféry, a za to mu buďme vděčni. (20.12.2011)

Vánoční pohodovka, u které už po pěti minutách víte o čem to bude, co všechno se stane a jak to dopadne. Nicméně je natolik milá a Hector Elizondo natolik okouzlující, že jí to celkem snadno odpustíte, stejně jako všechna ta obvyklá klišé, instantní dějové zvraty a naivitu. Z letošní nadílky televizních vánočních filmů zatím ten nejpříjemnější. (07.12.2011)

Romantický vánoční příběh nejen pro děti. I takto se dá nalézt „rytíř na bílém koni“. Dětská herečka se mi svým výkonem líbila skoro nejvíce, ale jasně ostatní převyšoval sympaťák Hector Elizondo. Těch necelých 90. minut uteklo jako voda. Potřeboval jsem na chvíli odpočinek od mých milovaných hororů a určitě jsem se nenudil. (26.02.2012)