Jak se krotí krokodýli

Podle mě paní Poledňáková udělala stejnou chybu jako v poslední době třeba Václav Vorlíček nebo Dušan Klein. Domnívá se, že je třeba "jít s dobou". Recyklovala sice situace a postavy, osvědčené ze starších filmů, ale jako by nevěřila v jejich trvalý účinek, necitlivě akcentuje okolní modernizaci. Ta je přitom často jen kosmetická (např. dědeček se zajímá o počítače a jezdí na in-line bruslích). Krokodýly navíc zabydlela obrovským množstvím postav, z nichž polovina je filmu platná jako popelník na motorce. Značně to ztěžuje orientaci v ději, protože od sledování hlavní zápletky o nenápadné manželské krizi nás trvale rozptyluje něco jiného, nedůležitého. Přesouváme se z místa na místo, tu a tam překotně zakopneme o nějaký slušný vtip, ale vždy jen cestou za špatným. Umím si představit, že řada gagů mohla ve scénáři působit vtipně a zabila je pitvořivá interpretace (např. čtení dvojsmyslného dopisu o tatínkově ošetřování zraněné učitelky). To, že i jindy spolehliví komici jsou zde dost křečovití, mě utvrzuje v dojmu, že šlo o režijní pokyn. 20% (29.01.2008)

Jsem si vědom, že budu srovnávat nesrovnatelné - Holý x Mádl, Němec x Etzler atd., před pouštěním "krokodýlů" jsem měl ty nejhorší obavy o mou nervovou soustavu a zvýšenou kyselost v žaludku, hle já to přežil! A co víc párkrát se zasmál. Lze konstatovat, že v současné produkci českého filmu pro celou rodinu je to veledílo. Jen se nemohu poprat s tím, co je dobře... :-)) (12.09.2006)

Najhoršie na filme je, že je v ňom všetko, z čoho mohlo vzniknúť solídne pokračovanie. Ale ako "bonus" je tam vopchatá minimálne polovica nejakého iného filmu v štýle Zdeňka Trošky. Príbehovo preplácané, zmatäné, režisérka nevie, ktorý príbeh vlastne rozpráva. Postupne sa z rodinného filmu stáva šialená nuda zaklincovaná snahou o drámou (topiace sa deti). VEĽRYBA aj POLEPŠOVŇA tiež nie sú geniálne, ale práve vďaka jednoduchosti deja a údernosti detských hlášok boli výbornou zábavou... Krokodíli sú zbytočne nevyužitou šancou... (14.04.2009)

Naprosto zbytečný film - pro diváka. Na rozdíl od prvních dvou příběhů o Vaškovi se na toto pokračování rozhodně nebudu těšit, když ho budou vysílat v televizi. Škoda, že Poledňáková rozmělnila postavy do různých prostředí. A Koudelkova rodina, to byl fakt úlet. Přitom knižní předloha "Jak Anděla uviděla anděla" navazuje na Polepšovnu a Velkybu celkem zdařile. (08.07.2008)

Mařko, co jste to provedla? 16 let si dáte pauzu od režírování filmů a pak z Vás vypadne TOHLE? Zmatený, upocený slepenec, spousta rolí, žádní herci (nebo bývalí, co zapomněli, jak se hraje), děj skáče od ničeho k ničemu, vtipnost nulová, zájem pod bodem mrazu... Nažrat se zelí, tabulky čokolády, zapít to mlíkem, přikousnout karbanátek, polknout lžíci sádla, spláchnout pivem, schroupat mrkev, usrknout půl litru kefíru a přidat omastek z pečené husy, to všechno do sebe narvat co nejrychleji za sebou a moc nekousat. Výsledek na sebe nenechá dlouho čekat - nevzhledný, páchnoucí grcanec plný různorodých hrudek, marně v něm budete hledat nějaký řád a smysl - nevím, jak lépe připodobnit "Jak se krotí krokodýli". Byla jsem předem varována, ale nechtělo se mi věřit... No, upřímnou soustrast všem, kdo za to v kině zaplatili. Hvězdička za exteriéry, hvězdička za pár ne až tak ubohých scén a z nostalgie. 30% (13.02.2009)