Příběh dušičkový

Film je postavený na vesměs výborných hereckých výkonech. Platí to i pro hlavní roli, která ale mohla vyjít ještě podstatně líp, kdyby Jan Pivec prokázal větší cit pro míru a nepřeháněl to se svým „ježíšmarjá...“, které by i při poloviční frekvenci výskytu bylo pořád ještě dost otravné. V tomhle směru měl být důslednější i režisér František Filip, který měl Pivce usměrnit. -------- V titulcích filmu uvedeno: název Příběh dušičkový čili kterak se paní Petronila Konopková choti svému Vavřincovi a krbu domácímu zpronevěřila. (15.08.2020)

Povídky Ignáta Herrmana jsou banální lidové čtení ze starých časů a kdysi sloužívaly jako předlohy k líbezně nevkusným filmům s dvojicí Pištěk-Nedošinská. Také Příběh dušičkový je založen na dráždivě bulvární zápletce, ale František Filip ho natočil tak, že daleko víc připomíná čapkovské adaptace jako O věcech nadpřirozených nebo Čintamani a podvodník. Jeho tv uvedení na Vánoce 1964 se setkalo s takovým nadšením, že se film dodatečně promítal i v kinech. Lví podíl na úspěchu má Jan Pivec jako zakřiknutý oficiál Konopka, spořádaný muž, který panikaří kvůli každé maličkosti (Pivcovo slavné "jéžišmarjá" tady zazní snad stokrát) a co teprve, když mu jeho zlá žena Dana Medřická uteče s cirkusákem (jéžišmarjá), ba co hůř - co když se vrátí (dtto)! :-) Znamenité herecké výkony i ve vedlejších rolích (Marvan, Havelková), ba i v epizodních (skvělá scéna s jasnovidkou Jiřiny Šejbalové). 80% (21.02.2006)

Mno jo, zase sa nestotoznim s entuziazmom miestnych mentalov ohladom tohoto "kultu". Rozvod je primitivna tema na film, nic sa dohromady nedeje a dialogy sa az nedaju pocuvat. ZaplatGanesha vsak som spoznal legendy svetovej kinematografie /Antonioni, Tarkovskij, Yngmar Bergman, Fellini, Carlos Saura/ a tak dlhodobo odolavam caru tohoto "genialneho snimku a kultovej komedii". Do priemeru film potiahli : Stella Zazvorkova, Marvan, Medricka D. a Jirina Sejbalova. 56 % (07.07.2015)

František Filip je expert na natáčení příběhů ze starých časů. Tento televizní snímek představuje zdařilé zpracování povídky Ignáta Herrmana a skvělou hereckou příležitost pro Jana Pivce, který ji v maximální míře využil. Humor a vtip, který vložil do své role je vskutku osobitý a neopakovatelný. Jsou filmové role, při jejichž vyslovení se nám vybaví jméno jediného herce a role Vavřince Konopky je jedna z nich. (26.07.2011)

Poněkud papírová adaptace novely Ignáta Herrmanna. Grotesknost, založenou míšením komického a tragického, zeslabuje již zvolený rámec, který proměňuje prožívané ve vyprávěné, a vzdaluje tak diváka od příběhu a snižuje drama na anekdotu. Týž účinek má i důraz na nepatřičně idealizovanou staropražskou idyličnost. V jejím divadelním koloritu se zdá být všechno včetně lidských (po)citů jen zdánlivé. Přitom snad právě ty všeobecná teatrálnost nepostihovala. Feuilleton. (20.12.2015)