Příběh dušičkový

Jan Pivec je oficiál berního ouřadu. Zvykl si na megeru Danu Medřickou a oukrop. Jenže žena mu uteče s kurevníkem Kemrem, čpícím manéží a slámou. Nedivme se, že Jan Pivec řekne během filmu asi 200x Ješišmarja. Někdy má nervy tak v hajzlu, že to ani nedořekne! Má věřit revidentovi Marvanovi, co mu sežral kuře od posluhovačky? No kamarád, ale nevim...Má věřit cikánce Šejbalové, co věští ve verších, na stole ptáka maje? A co když se mu ta kráva Medřická vrátí? A do toho sex! A pomůže mu soudní rada Martin Růžek? Jo má snahu, jenže CK právo manželské je neúprosné! Ale nebojte se, dopadne to ...no pan oficiál to přežije. Skvěle zahraný film, pod skvělou režií, plný humoru, drama a filosofie. Skvělá kamera Vladimíra Opletala, vždy neúprosně kompoziční. Proti sračkám z pera Wíewega a režie Hřebejka opravdový skvost. "Pane revidente, ona u vás přespala? No, jo co jsem měl dělat, ale pane oficiále, ve vší počestnosti, v kuchyni na divanu. Na divanu???? Ješišmarjááá!" (23.05.2018)

Pivec neopakovatelný ve své roztomile vyjukané roli, škoda, že jeho zralé herectví bylo využito jen minimálně. Další důkaz toho, že televizní tvorba šedesátých let je co do kvality plně srovnatelná s tvorbou filmovou a jen čeká na své znovuobjevení. Jsem rád, že už to ČT konečně pochopila a každou chvíli se objevuje nový a nový nečekaný klenot. (23.03.2010)

Kdybych měla hodnotit jen uměleckou stránku filmu, vyšel by z takového hodnocení Příběh dušičkový velmi dobře. Ale bohužel je tu i obsah, poselství filmu k divákovi - a to už je o mnoho horší. Co vlastně tenhle film chce říci, s čím divák odejde od obrazovky? Že když se výběr životního druha nepovede, když je manželka satórie nebo manžel grobián, rozvod problém vyřeší a může se začít znovu a lépe? Obávám se, že tuhle radu nikdo nepotřebuje. Ta je praktikována dnes a denně, katolíky bohužel nevyjímaje. Že je film velmi krásně udělaný, že humor Ignáta Herrmanna je chápavý a laskavý, jeho jazyk vytříbený a staropražský život a prostředí jsou skvěle vystižené? Jako by to, že jablko je krásné, voňavé a láká k nakousnutí, eliminovalo "zanedbatelnou" skutečnost, že uvnitř je kapka jedu. - - - My katolíci k takovému filmu své ANO říci nemůžeme. (10.10.2018)

Toto dílo je na tom stejně jako Nerudovy Malostranské povídky, které se nehodí (nehodily) nikam jinam než do novin, kde plní (plnily) funkci čtivě povrchní zábavy pro spestření takových novin. Vydávání podobných děl v knižní podobě je stejné jako prodávat růžová prasátka z porcelánu k dekoraci. Učit se potom o podobně ubohých autorech a jejich dílech ve školách je směšné. Na uměleckých školách se také neučí o porcelánových prasátkách. (18.01.2009)

Když hovoříme o Janu Pivcovi, tak se mi zdá Láska jako trám krapánek lepší. Není ovšem divu, že ho televize nabídla Československému státnímu filmu do projekce v kinech, třebaže právě tam by asi byl poněkud cítit nádech televizní inscenace. Postava pněkud ušlápnutého Vavřince Konopky je tu postavena proti rozšafnému revidentu Koláčovi. Vavřrincovi uprchla jeho Petronila a začala mu sloužit hospodyně Trpalová, s níž se nakonec tak sbléížil, že spolu čekali děcko. Narodilo se ovšem v den, kdy se domů vrací Petronila... Čas dušičkový, čas nostalgický, ten má s příběhem mnoho společného... (03.05.2021)