Shake Hands with the Devil

Ďalší z filmov dokumentujúci ako je spoločenstvo ľudí zle organizované. Horšie ako včely, či mravce. Sú tu dva svety - my a oni. Aj celé slávne OSN založené po vojne s veľkými nádejami predstavuje v súčasnosti prebyrokratizovanú a impotentnú inštitúciu, ktorá vysiela tých panáčikov vo vojenských uniformách s modrými čapicami a zákazom strieľať. Každá medzinárodná inštitúcia, v ktorej má Nauru rovnaký hlas ako USA dopadne rovnako. Napadá ma príhoda z II. svetovej vojny, v ktorej upozorňovali Stalina na rastúci vplyv Vatikánu. Stalin sa zamyslel a opýtal sa: "Vatikán? A koľko má ten Vatikán divízií?" Aj celý film odhaľuje rozdielnosť sveta byrokratov, ktorí z mäkkých kresiel sa snažia robiť mocenskú politiku a sveta tých, ktorých vyslali do centra diania, pričom im odňali všetky právomoci a vojenskú silu. Čo je generál bez armády? Veď kdejaký "bojovník" s IQ paviána môže do neho zaťať mačetou, ktorú im poslala priateľská Čína. (09.05.2020)

Výhodou nedostatku času je, že si člověk pečlivěji vybírá, nač se bude koukat. Díky tomu jsem objevila tenhle nepříliš známý klenot, který u nás bůh ví proč nikdy nevysílali a který může směle zaujmout místo po boku ceněného Hotelu Rwanda. Téma je totožné, úhel odlišný, zděšení nad tím, co jsou lidi (nejen místní milice, ale i kapitální hovada v OSN) schopní dělat, úplně stejné. "Když se člověk dopustí hříchu, učiní pokání a všechno je odpuštěno. Když selže, je po všem, jako by se zavřely velké ocelové dveře." Chápu, proč se tak generál Dallair cítí, bez ohledu na to, že je hlavně jeho zásluhou, že umřelo alespoň o pár lidí míň. A i to se při takhle šíleným masakru počítá. Dupuis válí, hudba (a Rwanda) je tak překrásná, až se to snad v tomhle případě ani nesluší. Neskutečná síla... (08.11.2010)

Ne, tohle není blázen. To je občan jak má být. Za málo peněz do Hollywoodu a přes jeho studia do světa. A dojímat ty, co nevytáhnou paty ze svých všedních žvotů!***Vyrazil, zkusil, svěřil se, a jiní mu tleskají.***Díky, bývalý senátore, že jsi upravil své složité poznatky z Rwandy, pro masy diváků, co je jim válka tam či onde lhostejná, a vedou jen svůj osobní boj! Oč? Každý o to své.***(8.10.2010.) (08.10.2010)

Nabízející se srovnání s Hotelem Rwanda není v tomto případě vůbec na místě. Kanadská verze je pohledem z druhé strany, pohledem člověka, který je zcela bezmocný, jeho osobní zpovědí, zpovědí ze zklamání sebou samým - svým vnitřním neúspěchem. Shake Hands with the Devil rozhodně nehraje a nijak neútočí na city, právě proto snad navozuje mnohem autentičtější a hlubší atmosféru než již zmiňovaný HR. Roy Dupuis zde navíc podává vynikající výkon. Celý snímek je doplněn úžasnou hudbou, která téměř nepostřehnutelně splývá s dějem v jeden dokonale fungující celek. (09.02.2009)

Stále šokující, pravdivé a nepochopitelné. Našla jsem si pár dokumentů a informací a jsem přesvědčená, že tenhle snímek má svou neocenitelnou hodnotu a chápu, proč Romeo Dallaire usiloval o jeho natočení. Hodně mně přípomínal film Válečníci, kde museli vojáci zaujmout také pouze postoj neangažované policie, která má zasáhnout pouze v případě ohrožení jejich života. I tam to skončilo podobně smutným dopadem na psychiku takových bezmocně přihlížejících vojáků. Shake Hands with the Devil byl možná ještě působivější než Hotel Rwanda, jestli se to vůbec takhle dá napsat o tak děsivé události, kterou je genocida a válka vůbec. (24.10.2013)