Veliká příležitost

"Když mu dal soudruh Gottwald amnestii, tož my ho přece neodmítnem!" Nová doba, nový prezident, nová amnestia, nová príležitosť. Buduje sa kult osobnosti aj železničná trať začatá kapitalistami. Náš hrdina sa práce a zodpovednosti nebojí a vyberie sa poctivou prácou odčiniť vlastné nepoctivosti minulosti. Krásny protiklad je ukázaný v samotnom pracovnom procese pri výstavbe, ktorá za Baťu pripomína sovietsky gulag vrátane krutých dozorcov neberúcich v blate a daždi v rámci produktivity ohľady na život a zdravie vykorisťovaných skoro otrokov, zatiaľ čo pod slnečným patronátom socialistických mládežníkov ide s úsmevom a piesňou na perách práca od ruky jedna báseň a prípadné problémy so zásobovaním vodou a potravinami od socializmu neprajných kulakov, slabou pracovnou morálkou bagristu-alkoholika alebo reakcionármi nastrčeným záškodníkom sa riešia obratom. Všetci sú usmiati, optimistickí a na všetko odhodlaní, ako to v správnej budovateľskej agitke má byť. Herci hrajú ako sa od nich v tej dobe a žánri očakávalo, pokúšajú sa o juhomoravský dialekt, medzi brigádnikmi by sa mali vyskytovať aj Květa Fialová a František Peterka, ale v nadšenom dave sa mi ich nepodarilo identifikovať. Problém s identifikácoiu som mal celkovo, rovnaké tváre, rovnaké účesy, rovnaké montérky, holt pri budovaní nového krajšieho sveta nie je kedy na buržoázne individualistické maniere. "To víš chlapče, dycky a na všecko mosíš zpříma!" (09.12.2022)

Ultimátní zrůdnost. Za ty vyleštěné úsměvy a kecy provolávající slávu socialismu máte chuť hercům dát pěstí. Největší výsměch je, jak za Baťovy krutovlády dělníci dřou na stavbě dráhy, aby pak o pár let později dílo dokončili s úsměvem na rtech. [Víte, když den před projekcí paradoxně absolvujete o téhle ‚radostné‘ době rozhovor s člověkem, který si v ní moc radostného neužil, musí se vám obrátit žaludek z každého, kdo by to chtěl vrátit nazpět.] (05.04.2010)

Přiznávám, poté, co jsem se na film dívala počtvrté, mi už nepřipadal tak hrozný jako poprvé. Jakože už mi nekrvácely oči a tak. I přesto můj šálek čaje budovatelské filmy nebyly a nebudou. Seminárka, analýza tohoto filmu, kvůli které jsem se na film opakovaně dívala, je k přečtení zde. (16.05.2021)

,,A tady je náš kulturní referent, Blanka.“ Připraven na krutou a nemilosrdnou komunistickou agitku, přečkal jsem tento pokřivený škvár téměř bez úhony. Pravda, v úvodu se s tím moc nepářou a zaměstnání u Baťy za první republiky líčí jako koncentráky. Pak ale nastane změna a najednou tu máme masy veselých lidí připravených pracovat a budovat. No prostě o příběhu nemá smysl se vůbec zmiňovat, je to jasné už z plakátu a doby vzniku. Moc nechápu, proč se ti herci snažili mluvit v nářečí, působí to hrozně nepřirozeně. Herce mohli také vybrat lépe, byli si všichni hrozně podobní a já měl problém dešifrovat, který že z chasníků je ten ukrutně zlý buržoazní záškodník a který je ten charakterově bezchybný komunista. Naopak mě potěšila dokumentární hodnota stavby železnice a starodávný bagr. Celkově vzato bych tento film nedoporučoval nikomu, jen zájemcům o historii a komunistickou ideologii jako studijní materiál. (12.08.2016)

Jde o solidní socagitku se vším všudy. Herci se snažili i o nářečí, které sice sem tam notně rvalo uši, ale není to k nepřečkání. Zazní zde i pár socialistických písní a soudruhuje se tu až do alelujá. Prostě, vše jak má, nebo by mělo být, dle představy ÚV KSČ. Já jsem se královsky bavil a podle toho hodnotím. (24.07.2016)