John a Mary

Tak tento druh filmov už som sledovala aj predtým.Nie, že by sa mi nepáčil.Bol trochu vtipný a snáď aj trochu realistický, najviac sa mi páčil výrok "utekať takto jeden od druhého asi nemôžeme" Taktiež je zvláštne, len tak na okraj, ako nikto nikdy nič nezamykal, či už auto, alebo byt:) Bolo to roztomilé a možno aj s nádychom romantiky, ovšem viac, ako 3* si u mňa nezaslúžil.Priznám sa, že som rozhodne čakala viac. (02.07.2013)

Jemně intimní a vypovídající film o niterném světě obou mladých lidí. Anonymní sex střídá zvědavost, kdo je ten druhý zač. Svět žen a mužů autor vystihl velmi dobře. A ty soudy a otázky, které si kladli oba hrdinové v duchu, to nemělo chybu. Mia Farrow byla neskutečně nádherná, Dustin Hoffman neodpovídal klasickému typu muže, co spí s ženskými na potkání. Navíc jeho byt skýtal tolik prostoru a atypických koutků, že by se tam vlezla spousta ženské krásy. Což ovšem naplnila zcela a beze zbytku Mia. Jejich partneři jim nemohli dát to, co si mohli dát sami sobě. A to souznění a skromnost. Na to, jak je film starý, námět je stále aktuální. Lidi se trápí a milují stejně. Zkrátka nadčasovka. (23.02.2009)

John a Mary rekapitulují vztah, který nezačal, což není špatný nápad a špatné není ani zpracování: asociační řetězec flashbacků (a flashforwardů?), které jsou fyzicky – nikoliv jen myslí postav – propojeny s přítomností. Originální a nadčasová, nejspíš evropskou tvorbou inspirovaná forma by ale nemusela sloužit občas křečovitému sociopolitickému komentáři. Inteligentní konverzace dvou odlišných osob („čistého“ květinového dítěte a majetkem obklopeného elitáře) a zároveň dvou výborných herců na počátcích závratných kariér, by plně dostačovala. 70% (02.08.2013)

Vážení přátelé... celé je to jakési chladně upocené, neživé, neživoucí... Upachtěné ne příliž uvěřitelné dialogy, což je samozřejmě problém u filmu který je postaven právě na nich... To nezachrání ani sebelepší herci, když není co hrát... Kdo viděl trochu mladší "Před úsvitem" musí mi dát za pravdu... (19.08.2012)

Intimní a křehký proces sbližování, který film sleduje a jehož přirozená krása v dnešní době až bolí, neboť vzbuzuje prastarý a prazákladní stesk po skutečném sblížení a důvěrné blízkosti u vědomí, že k takovému klidnému vymanění se s druhým, ještě málo známým, člověkem okolnímu běhu času, ruchu událostí, povrchní naléhavosti a tlaku okolností se dnes nedokáže už možná vůbec nikdo dostatečně uvolnit - ani v nitru, ani z vnějších pout. Při opravdové vůli a upřímné citlivosti, bez odhlížení, bez touhy to sobě nebo druhému ulehčit a raději si něco - cokoli - namlouvat, ať už by to pak znamenalo, že spolu zůstanou, nebo se naopak raději znovu neuvidí, to lze zvládnout na ploše jediného víkendu - a pondělí, které přijde, už je zastihne nerozlučně propojené, ať k nim vtrhne s čímkoli. Je to poctivý proces rezonančního rozpoznání tělem, hlavou i srdcem, něžný a klidný protiklad všech těch rychlokvaškových, zkusmých vztahů, kdy lidé zamilovaní do svých sobeckých představ využívají jeden druhého, a pak se postupně neochotně v narážkách a kolizích probouzejí, celé měsíce či roky či desetiletí, do vzájemného ročarování a zpětně nahlédnutých paralelních samot a ignorancí a hořkých křivd a zmarněného potenciálu - a skutečné pouto založené na vnímavém okouzlení a překvapivém souznění, byť třeba i bylo možné, mezi nimi nikdy nevznikne. Film je nádherně vybudovaný i zahraný, vnitřní hlasy i představy, jež pomáhají reflektovat vlastní nitro obou postav i vzájemnou přitažlivost a přirozeně proměňují, selektují možnoti a uvolňují další spění a odvíjení vzájmné skutečnosti, je tak důvěrně známé, až člověku srdce usedá, když může sledovat, jak si dva krásní lidé v tomhle vycházejí vstříc. Souměrnost filmu je zároveň odrazem souměrnosti jich dvou a přirozeně, uvolněně rozvinutého prožití jejich prvních chvil ve společném prostoru a čase, v nichž k sobě prorostou. *~ (22.09.2017)