Chirurgové

Chirurgové jsou jen dalším seriálem o vztazích, který se odehrává v nemocničním prostředí (jaké scénáristické klišé). Bohužel se Chirurgové o ty vztahy jen snaží. Přes veškerou kritiku, kterou uvedu, má seriál nějaké kouzlo, které mě udrželo koukat se až do zrovna probíhající 5.sérii, kvůli kterému ho neodstřelím v hodnocení. První série nás jen navnadí na skvěle napsané postavy a vyhrocené situace. Od druhé poloviny 2.sérii to s charakteristikou všech postav jde do háje. Všichni se chovají vůči svým postavám nelogicky, chtějí se svěřovat komukoliv kdo je v okruhu 100 metrů. A i ty rozhovory o vztazích jsou jen slátaniny (zvláště pak ve finále 2.sérii, kdy jsem začal nenávidět postavu Katherine Heigle a tato nenávist pomalu odeznívala až do té doby, než se na scéně objevil znovu Denny, tentokrát jako její představivost. Tady to scénáristi přestřelili), které na mnoha místech konkurují českým doktorským "seriálům". Od 2.poloviny 2.série až do 5.série (a asi i dál) se žádná z postav nijak nevyvíjí. Často se jedna do druhé zamiluje, pak přes 10 dílů dělá na toho druhého smutné oči a významné pohledy a v 11.dílu mu to vmete do očí, že ho miluje, ale že on je slepý a tak se proto vyspím s úplně někým jiným (tvůrci asi žijí v jiném vesmíru). Jako snad v každém americkém seriálu je tu ústřední pár, který bude spolu a pak se zase rozejde a takhle dokola až úplně do konce. Nesmím opomenout, že si v každém díle navzájem říkají jaký jsou odborníci a nejlepší doktoři na západním pobřeží. Jenže snad v 60% případech při operací jsou to oni, kteří to zkazí. Dále je tu sestra Meredith, která je krásná, ale je taky i na pěst. Hudební podkres jednotlivých dílů není špatný, ale pokud dáte 3 sezóny pomalu na jeden zátah, tak Vám z toho vylezou jen samé "barové sračky", které útočí podle na Vaše city a snaží se Vás citově vydírat. A tohle jsou jen ty největší problémy, které mám s tímto seriálem. Nemohl jsem si pomoct a musel jsem se rozepsat, protože jak mě okolí masírovalo ohledně kvalit Chirurgů a pak přijde taková ledová sprcha, tak se prostě nedivte:-). 50% (24.03.2009)

Ach ti doktůrci. Tento seriál má zvláštní vliv. Po zhlédnutí pár dílů vám připadá, že doktoři mají v nemocnici jen srandu. A že každý chodí s každým. Ono to tak trochu je. Ale stačí přidat pár dílů, kde je kapku vetší masakr, nechat zemřít postupně pár chirurgů, pár jich vyhodit a některé nechat samovolně odejít, každému naložit nějaký ten velký životní problém a když už se zdá, že u nich bude všechno dobré, vrátit je na začátek a nechat je, ať se s tím poperou znovu. Plus trocha dobré hudby, ta ještě nikdy nikoho nezabila, pár neokoukaných tváří (ale samozřejmě sympatických), dobře vypadající město a k tomu nemocnici (ano, Seattle je velmi vhodný pro nemocniční prostředí - je mi smutno, kouknu se ven. Prší. Jsem šťastná, kouknu se ven. Prší. A štěstí mě přejde a jsem smutná. A tak pořád dokola). Neříkam, že postavy nejsou šťastné. Ony jsou, ale jen chvilkově. To by taky nebyl seriál, že?! Ale pryč s tou kritikou. Chirurgové je totiž ten nejlepší seriál z nemocničního prostředí (sorry Housi, ale já už se v tobě - v posledních seriích - nevyznám)! (20.08.2011)

Lamentovat nad sestupnou kvalitou jednotlivých zápletek, ale i zábavností celého seriálu, je již takové klišé, že si ho rád odpustím. Přimhouřím obě oči a s krásnými vzpomínkami se vrátím do dob, kdy Chirurgové byly tím nejlépe vyprofilovaným seriálem, co kdy světlo světa spatřil. Srdcovka, obvzláště první tři sezóny. (24.05.2010)

Jsem zastáncem toho,že k nějákému tématu,které s sebou všechny seriály i filmy nesou by mělo být i něco navíc jako bonus. Tímto bonusem je u Chirurgů souhrn hlášek,osobních prožitků většiny postav a také zde nechybí důraz na jakési propojení aférek s prací,které celou věc okoření natolik,že jste do toho skoro uplně zamotaní. Velice mě naštvalo pár smrtí oblíbených postav,které po delší době působení velice špatně snáším...No a co se týče lékařského prostředí tak je to jeden z nejlepších. (03.07.2012)

Moje srdeční záležitost. První serie se tváří jako vtipný, lékařský, romantický seriál, ale postupně už to taková legrace není. Řeší mezilidské vztahy a problémy každodeního života a mezi tím vším je ještě čas na životní moudra a scény při kterých člověk brečí smíchy(štěstím, nebo jen nad tím co všechno se vám může přihodit. Scény při kterých vám tuhne krev a scény, kde se vám dělá špatně i když vám normálně krev ani vnitřnosti nevadí...:D Další velkou předností je skvělá hudba..takže pokud vám nevadí trocha krve :) tak rozhodně doporučuju. ----" Maybe we like the pain. Maybe we're wired that way. Because without it, I don't know; maybe we just wouldn't feel real. What's that saying? Why do I keep hitting myself with a hammer? Because it feels so good when I stop." ---"Pain, it comes in all forms. The small twinge, a bit of soreness, the random pain that we live with everyday. Then there is the kind of pain you just can’t ignore, a level of pain so great that it blocks out everything else, makes the rest of your world fade away until all we can think about is how much we hurt, how we manage our pain is up to us. We anaesthetize, ride it out, embrace it, ignore it, and for some of us the best way to manage pain is to just push through it."----- ----"Pain, you just have to ride it out, hope it goes away on its own, hope the wound that caused it heals. There are no solutions, no easy answers. You just breathe deep and wait for it to subside. Most of the time pain can be managed, but sometimes the pain gets you when you least expect it, hits way below the belt and doesn’t let up. Pain you just have to fight through, because the truth is you can’t outrun it, and life always makes more."--- (12.03.2012)